Metoda

Já mám tenhle typ filmů moc rád, tenhle je naštěstí taky poutavý a zajímavý, ale místy je celkem utahaný, což ale argentinské filmy obecně jsou. I tak to ale mohlo být o něco kratší, jelikož v některých místech to celkem ztrácí dech. I tak se jedná o celkem kvalitní drama, ve kterém jsem byl nejprve naštvaný, že můj "favorit" vypadl tak rychle - a ve finále jsem za to byl vlastně rád, protože čím větší svině, tím dál se dostali. Akorát ve finále to vyšumělo kamsi do ztracena a taky mi přijde, že ty demonstrace, co venku probíhají, vlastně ani moc nevyužili. Takové Exam mě bavilo víc. 4* (02.07.2019)

Vynikajúco prepracovaná záležitosť, ktorá si získa hlavne hĺbavejšieho diváka. Bola to hra a čo je hlavné, hra veľmi funkčná. Hra s divákom, ktorá chytí už od začiatku a nepustí až do finálneho rozuzlenia kto z koho. Až na pár momentov som veľmi spokojný aj s tým, ako sa tu autori vyhrali s charaktermi postáv a hlavne akú metodiku a slovné pasce na to použili. Poučný snímok. Silný nadpriemer. 85/100 (30.07.2018)

Film, který vás možná naučí nenávidět kapitalismus. Metoda, která ponižujícím způsobem vybírá člověka na post vrcholového manažera, nutí k zamýšlení nad tím, co všechno jsou lidé schopni vydržet a kam až zajít, aby dostali top místo bílého límečku a jak firma pohlíží na možné kandidáty. Celý děj se prakticky odehrává v jedné místnosti a na toaletě a působí jako dobrý materiál pro divadelní hru. To ale není na škodu, protože statičnost místa vyrovnává dynamičnost rozhovorů a zvyšující se napětí ve tváři zúčastněných. Ve filmu je možná náznak, kdo je hlavním hrdinou, ale ani jeden z nich není kladným hrdinou a k nikomu si tak nevytvoříte vztah. O postavách nevíme více, než o nich říkají jejich životopisy a co si o sobě řeknou navzájem. A tudíž se sami ocitáme v pozici vedoucího, který má ty stejné informace a s odstupem a bez převažujících sympatií ke komkoliv má střízlivě a objektivně kandidáty vytřídit. (22.12.2013)

Přišlo mi to příliš vykalkulovaný a v podstatě nepřesvědčivý i když některý momenty byly zábavný (až na záchodovou scénu, ta mi přišla úchylná a nehodící se). Celou tu sebranku odpudivejch týpků bych čutla do řiti a jestli toto mají být manažéři nové epochy - čili současnosti, chce se mi zvracet. Humor=0, napětí=3, estetika=0, erotika=0, zábava=3, poblijónství=5. (11.11.2011)

Máte svědomí? Jste příliš stará? Máte nevyhraněné ideály ohledně loajálnosti? Jste sice bez jazykových znalostí, ale zato upřímný? Disponujete empatii a citem? Zastavíte se před mrtvolami? Pokud na všechno odpovíte ne, jste přijati.. Konverzační dramata, v nichž se skupina lidí dusí ve vlastních šťávách ve hranatém hrnci (čti místnosti), musí přijít s chytrým vývojem, nejednoznačností charakterů, podněty k zamyšlení a momentem překvapení. Tohle všechno Piňeyro ve svém preludiu k Margin Call má a názorně předvedl, jak se těží z minima maximum. Když se nad tím do důsledků zamyslíte, podobná metoda výběrového řízení je pro manažerské funkce jakékoliv výše naprosto dokonalá. Princip survivalové reality show, akorát s tím rozdílem, že čím dřív vypadnete, tím více jste člověk, ale to je vítězi jaksi u prdele. Ostatně jak říkal Jackie Cogan v Killing Them Softly, každý v tom jede sám.. (01.12.2014)