Reklama

Reklama

Lítost a soucit

  • Západní Německo Zorn und Mitleid (více)
Švýcarsko / Západní Německo, 1969, 251 min

Režie:

Marcel Ophüls

Scénář:

Marcel Ophüls

Hrají:

Marcel Ophüls, Reinhard Heydrich (a.z.), Maurice Chevalier (a.z.), Danielle Darrieux (a.z.), Suzy Delair (a.z.), Albert Préjean (a.z.), Junie Astor (a.z.) (více)
(další profese)

Film je rozdělen do dvou částí. První, vyprávěná prostřednictvím archivního materiálu, zkoumá pozadí rychlé porážky Francie v roce 1940 a odhaluje všudypřítomný antisemitismus a strach z bolševismu. Záběry z dob okupace dokládají, že velká část společnosti nejen akceptovala, ale i aktivně podporovala nacistické okupanty. Druhá část staví dobové záběry do ostrého protikladu se vzpomínkami pamětníků. Ophüls provokativními otázkami odhaluje šokující lhostejnost, s jakou tito lidé přistupují k důsledkům svých činů, a rozsah, v němž racionalizace a selektivní paměť ospravedlňují kolaboraci. (NFA)

(více)

Recenze (7)

JimiH 

všechny recenze uživatele

Obrázek doby a zpětné zrcadlo tomu, proč Francie kolaborovala s Němci. Svědectví zajímavých lidí a zároveň neustále visící otazník nad mírou kolektivní i osobní viny na šíření nacismu. Čtyři hodiny se díky velice dobře vedeným rozhovorů (s lehkou asertivitou v případě kolaborantů a s empatií u partyzánů) snesou v pohodě, ale ne na jeden zátah. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

"France is the only country in all Europe whose government collaborated."     Významný dokument o role Francúzska v 2. svetovej vojne, zaradený do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Sympatické na ňom je predovšetkým to, že sa snaží ukázať skutočnú, neskreslenú pravdu o prístupe Francúzov počas vojny, na ktorý dnes príliš hrdí byť nemôžu. Situácia vo Francúzsku bola vtedy vskutku bizarná. Po hanebne rýchlej porážke Francúzka vznikli na jeho území dva podivné útvary (s tou južnou časťou ani sám Hitler nevedel, čo si má počať), pričom väčšina Francúzov nacistov aktívne podporovala. Dôvody sú pritom rôzne - sympatie k Nemcom, nenávisť k Židom, či strach z boľševikov. Veľmi zvláštny bol vzťah Francúzov k Angličanom, k ich dovtedajším spojencom - dokonca aj Francúzi v Anglicku sa odmietali zapojiť (veď Francúzsko nie je vo vojne!). A Francúzi doma riešili hlavne nedostatok mäsa a cigariet (!). Nemecká propaganda bola veľmi šikovná. Najskôr ukazovala tancujúcich černošských zajatcov s otázkou, či toto sú tí strážcovia civilizácie pred barbarmi, neskôr poukazovala na to, že 110 000 Francúzov pracuje v Nemecku, keďže doma boli nezamestnaní a žili tam v chudobe. Marcel Ophüls robí rozhovory (kladie rafinované otázky) s veľmi rozmanitou vzorkou ľudí zo všetkých zúčastnených strán, takže dokument je veľmi pestrý a cítiť v ňom snahu o vyvážený pohľad. Rozhovory sú zručne prestrihané so zaujímavými archívnymi zábermi, takže tie vyše 4 hodiny ubehnú ako voda. ()

Reklama

kaylin 

všechny recenze uživatele

To je až neskutečné, jak dlouhý dokument je možné natočit o tom, jak to bylo s nacismem v jedné části Francie. Ano, ona je to rozhodně látka zajímavá, ale opravdu bylo třeba o tom natočit čtyři hodiny? Jsem si jistý, že kdyby to mělo poloviční stopáž, je to pořád stejně kontroverzní a zajímavé a navíc přístupnější širšímu publiku. ()

Cimr 

všechny recenze uživatele

Ve své době přelomový, kontroverzní a zásadní dokument. Jaké ale je dívat se na Lítost a soucit v roce 2017, na jeden zátah, v kině Ponrepo? Na jednu stranu zajímavé: Uvědomíte si, jak snadno se historie může opakovat (lautr stejné antisemitské a rasistické argumenty jako v tomto filmu slýchám běžně i dnes, jen se zrovna v hledáčku ocitlo jiné náboženství). Zjistíte, jak děsivě funguje racionalizace a selektivní paměť ("ano, kolaboroval jsem s nacisty, ale vlastně to není moje chyba, protože..." atd.) Budete udiveni, jak nečekaně aktuální a silné příběhy film vypráví - třeba ten o britském špiónovi - homosexuálovi, co měl poměr s vojákem wehrmachtu, nebo ten o mučení lidí tím, že se jim vypíchly oči, do důlků vložili červi a oči znovu zašily... Člověk se toho za ty čtyři hodiny dozví opravdu hodně, možná více, než vůbec chtěl, což je u dokumentu dobré. Ovšem na druhou stranu je trochu problematické, že Ophülsův dokument je záměrně oproštěný od hudby, barev, ilustračních záběrů, komentáře... Protagonisté pouze ve velkém detailu vypráví své příběhy, takže je dnes jen velmi obtížné ten 250 minutový příval informací a dat ustát (resp. "usedět"). Obzvlášť když jediná jména, která vám něco říkají, jsou Pétain a Hitler. ()

Galerie (1)

Reklama

Reklama