Režie:
Paolo SorrentinoScénář:
Paolo SorrentinoHudba:
Pasquale CatalanoHrají:
Toni Servillo, Andrea Renzi, Antonino Bruschetta, Monica Nappo, Angela Goodwin, Nello Mascia, Peppe Lanzetta, Stefania Barca, Marzio Honorato (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Populární zpěvák Antonio Pisapia, zvaný Tony, objeví, že má o něco mladšího jmenovce, který je vycházející hvězdou místního fotbalového klubu. Píše se rok 1980 a oba muži se zdají být na vrcholu svých sil i své dráhy. Cynickému a sobeckému Tonymu se ale stane osudným dobrodružství s nezletilou dívkou a následná žaloba ze znásilnění. Nesmělý a mírný Antonio si při tréninku poraní nohu tak, že musí vzdát aktivní fotbal. Doufá, že se stane trenérem, ale zdá se, že ho majitelé klubu odepsali. Roky míjejí, a zatímco dosud se příběhy obou mužů odvíjely nezávisle na sobě, jednoho dne se jejich cesty protnou. Porážka jednoho otevírá druhému naději na nový start. (Film Europe)
(více)Recenze (33)
Z toho, čo som od Sorrentina videl, tak zatiaľ Prebytočný človek vychádza ako divácky najvďačnejší film. A to bez toho, aby snáď pôsobil menej inteligentne, ako jeho neskoršie diela. Možno skôr naopak, v porovnaní s jeho súčasnou tvorbou na veľmi tenkej hranici gýča a ťažkotonážneho umenia ide o v mojich očiach úprimnejšiu výpoveď o svojich hlavných hrdinoch. Zaujímalo by ma, čo by povedal Laco Borbély na taktiku rozostavenia so štyrmi útočníkmi, popravde sa ale ani problémom s hľadaním práce mladšieho z dvojice aktérov ani nečudujem, jeho metóda pôsobí až príliš revolučne... ()
Dvojí život Antonia. Debutující Sorrentino se rozcvičuje na paralelně vyprávěných příbězích dvou mužů, kteří žijí různé a přesto stejné životy. Podobně jako v mystickém dramatu od Kieslowského, také zde jsou osudy obou postav zvláštním způsobem propojené – jedna podněcuje druhou k aktivnímu převzetí kontroly nad trpně prožívanou každodenností. Prázdnota, osamělost a opouštění charakterizují existenci obou mužů, dvou věčně poražených hráčů, kteří marně hledají vhodnou (hrací) pozici. Se Scorsesem sdílí Sorrentino nejenom zájem o frustrované muže, jejichž (sebe)destruktivní jednání pramení z neschopnosti dostát svým ambicím (finále v hrubých rysech připomíná Taxikáře), ale také stylistickou suverénnost. Nemusí přitom svého slavnějšího amerického inspirátora okatě citovat (vplutí do klubu á la Mafiáni), abychom pochopili, že stejně jako on nemá rád statické kompozice, tradiční úhly kamery a otřelé kombinace hudby a obrazu. Soundtrack, nejen vytvářející nepatřičné audiovizuální kombinace, ale také přímo propojující oba hrdiny, patří k nejsilnějším složkám filmu, který má jinak neopomenutelné problémy s tempem i s nestálostí uplatňované fantaskní nadsázky. Zas tak zdatný ve stylové kontaminaci, aby elegantně skloubil Scorseseho s Fellinim, Sorrentino na počátku své kariéry nebyl. Ve svých pozdějších filmech dokázal množství uměleckých vlivů, z nichž vychází, lépe zkrotit, a hlavně se v nich mermomocí nesnaží zužitkovat každý lepší nápad. Přesto by bylo milé, kdyby srovnatelnou řemeslnou zručností vynikalo více debutů. 75% ()
Někdo se v prvotině hledá, někdo se prvotině najde a už jenom lehce vybrušuje detaily. Sorrentino toho má na srdci hodně a vlastně je celkem zřetelné, že to je debutující scenárista, ale už tady najdeme hodně scén, jejichž emocionální ekvilibristika a spojení hudby / obrazu je opojné. Servillo s Renzim jsou skvělé protipóly, hedonistický ztroskotanec vs. melancholický snílek, energie těch dvou postav se ve filmu postupně rodí, aby nakonec dozrála v duet marnosti a nezlomnosti existence. Zasáhlo mě to víc, než bych čekal. Rozhodně víc, než ty přeestetizované úvahy na podobná témata, které Paolo točí v posledních letech. ()
Tomu filmu jsem vůbec neporozuměl. Co chtěl říci? Osudy dvou jmenovců, jeden zkrachovalý zpěvák, jemuž zničily život drogy a ženy, druhý fotbalista, který si stále chtěl prosadit svou i poté, co po těžkém zranění vystudoval trenérský kurs. Jeden sice skočil do vody, ale pak z nepochopitelných důvodů vyplaval, aby mohl kamarádům upéci kapra, druhý se skutečně zastřelil, ale přitom jsme viděli zastřeleného i šéfa jeho klubu... Fakt mi to nic neřeklo, hvězdička z milosti. ()
Mrzí nás, místa pro váš život, fanouškům na očích, jsou obsazená. Byli slavní, byli úspěšní, určeni k výjimečné úpravě, ale poté došlo k přerušení, k pozastavení a oni nedostali ani povolení, aby dosáhli na úroveň pouhopouhého existenciálního postavení. Marné počínání, prázdnota. Nicotný, trudný druh bytosti, která byla vyloučena, dostala výpověď ze světa. Chudák Toni, jistý si v písničkách. Chudák Toni, jistý si v kopačkách. Bravo, Paolo, jistý si v myšlenkách. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (1)
- Film je je jemne inšpirovaný životom futbalistu Agostina Di Bartolomeia, ktorý v roku 1994 spáchal samovraždu, a taktiež speváka Franca Califanoa, ktorý bol dvakrát stíhaný za prechovávanie drog. (Eoin)
Reklama