Bílé Vánoce

Název snímku poměrně významně klame "tělem" (i když své částečné opodstatnění ve filmu má), rozhodně se totiž nejedná o nějaký vánoční film v tradičním stylu, ale jde v první řadě o příběh dvojice mužů, jež potká dvojici žen, a postupně ... však to znáte :-). Z mého pohledu jsem největší problém filmu spatřoval v hl. mužských představitelých, kteří mi jednoduše nepřišli moc sympatičtí - ale jak píšu ... z mého pohledu ! :-) Muzikály mám velmi rád, je ovšem potřeba z mé strany podotknout, že jednu z jejich nejvýznamnější odnoží, tu, jež je postavena především na "pódiových" vystoupeních (reprezentují ji i "Bílé Vánoce"), za svůj nejoblíbenější "šálek kávy" v tomhle žánru nepovažuji. Rád bych se ještě okrajově zmínil o Vera Ellen, která byla pohybově mimořádně nadanou herečkou, a její taneční kreace zde představují jednoznačné vrcholy snímku. Hodnocení = 3 a 1/2* (27.01.2005)

Takový ten typický rozjuchaný muzikál 50. a 60. let, který má skvělé až nádherné songy, kouzelnou výpravu, skvělé herce (což tady platí bezesporu) a nikterak složitý děj, který diváka nabije optimismem. Já se u toho příjemně usmíval snad celou dobu. Vánoce tam nejsou nijak podstatné, ten film by se mohl odehrávat opravdu kdykoliv a kdekoliv jindy, ale o tom to fakt není. Tady jde o hudební čísla, sympatické písničky a o vztahy ústředních postav. Díky písničkám to pak celé příjemně pádí vstříc konci a je naprosto pochopitelné, proč je tenhle film totální klasika. Mezi mé srdcovky se sice nezařadí, ale rád se na něj zase někdy podívám. Pohodovka. 70 %. (26.12.2022)

Máme rádi sníh… barvy khaki. Únikovka, ve které není kousek reálného (i dekorace ochotnického divadla jsou přesvědčivější) a která ojedinělým způsobem propojuje svátky klidu a míru s adorací válečných hrdinů. Choreografie tanečních scén a práce s barvou je strhující, škoda jen, že obojí zabírá poměrně malou část dvouhodinového filmu, po jehož skončení jsem navzdory pravděpodobnému tvůrčímu záměru začal nenávidět Vánoce i armádu. 65% (22.12.2011)

Byl jednou jeden muž a ten se jmenoval Bing Crosby. Ve dvacátých letech dvacátého století se stal velmi populárním zpěvákem a protože tehdy bylo naprosto běžné, aby se zpěvák živil současně jako tanečník, herec, moderátor i komik, vstoupil poměrně rychle i do filmového průmyslu. Za 40 let si zahrál asi 80 rolí v nejrůznějších amerických filmech. Dnes - na počátku 21. století - by se dalo považovat za mistrný kousek, kdyby se vám aspoň polovinu Bingových filmů podařilo někde v archivech vyhrabat, je ale několik málo kousků, které se - minimálně na americké půdě během Vánoc - budou omílat stále dokola. White Christmas je jedním z těchto filmů, přitom toho v něm vánočního krom jména moc není. Název byl v tomto případě nejspíš sebrán z Bingovy slavné písně, která ve filmu zazní, ale ačkoliv mám její komorní vyznění v černobílém Holiday Inn, kde ji Crosby poprvé zazpíval, mnohem radši, nedá se ani tomuto rozjařenému barevnému kousku upřít styl. Irving Berlin se skutečně vyznamemal a i když jsem si původně myslela, že na hudební stránku rychle zapomenu, "Sisters" nebo "The Old Man" mi zní v hlavě dodnes a za "Count Your Blessings Instead of Sheep" bych položila život :-) Pokud se k některým filmům ráda vracím, jsou to právě tyhle staré snímky s Bingem Crosbym a White Christmas patří mezi ty lepší. (21.07.2009)

Co bych já neudělal proto, abych zachránil životní styl některé z GUM, které mi kdysi zpříjemňovaly základní vojenskou službu láskyplným buzerováním? Jsem si jistý, že bych pouze nadšeně začal chroupat chipsy, abych měl z jejich pádu na dno dokonalý prožitek. Patrně proto zcela nechápu americkou úchylku v milování svých generálů, ale mimo tuto podivnost jsem se podezřele bavil při roztomile naivní zápletce i pozitivně laděném skotačení po pódiu. (25.12.2011)