První den mého syna

Čiastočne pocitová dráma zo "zlatých šesťdesiatok", kedy mali ale ľudia v podstate tie isté problémy čo vždy. Tridsiatnik oslavuje narodenie dieťaťa a neplánovane prichádza do konfrontácie s teenagerom, ktorý hľadá svoje miesto vo svete. Niektoré veci sú podané skutočne dramaticky, napríklad taživá sekvencia z bytu, inokedy ľahšie, ako zase scény z kúpaliska. Samotný záver sa skôr prikláňa k dramatickejšej, depresívnejšej atmosfére. Mňa film najviac zaujal aj technickou stránkou, toľko detailov tvárí pri rozhovoroch som dlho nikde nevidel a toľko faciek nepadlo asi ešte nikde, možno snáď v nejakom filme Buda Spencera a Terencea Hilla. No a Praha je nám zobrazená tiež dosť netradične, ale veľmi fotogenicky. (27.01.2021)

Brno jako fotogenické město je značně nezvyklé. Munzar jako sexy frajer je možná o něco nezvyklejší. Dodám, že oběma to hodně sluší. Munzarovi, který je zde v roli vhodné spíše pro svého dvorního dabovaného herce, Paula Newmana, to sluší více. Vizuálně je film velice vydařený. Příběh odpovídá době svého vzniku, snaží se o zobrazení života špatné mládeže, nejde příliš do hloubky, spíše hledá pro Jircka obhajobu a konfrontuje ho s vyspělejším vrstevníkem, který vede řádný život. (26.12.2020)

„V ženskejch se musíš umět vyznat, ale nesmíš je brát vážně. Když deš mezi ženy, vem si s sebou bič!“ Od Helgeho je to teprve můj druhý film, ale časem se chci určitě podívat i na jeho další snímky. První den mého syna je dramatem, místy docela dost tíživým. A nejen díky výbornému projevu herců a myšlenkám, ale také technické stránce filmu. Kamera seká ostré detaily tváří postav jak Baťa cvičky, k tomu opravdu dominantní práce se zvukem (už jen ten úvodní až nepříjemný telefon). Pokud jsem však film označil za drama, nutno dodat, že nejde o nic čistokrevného. Najde se v něm totiž překvapivě i několik situací k zasmání (zpravidla v podobě „rozumbradovských“ hlášek pronášených Pucholtem). No a pak je tu samozřejmě složka filmu, která diváka vybízí k úsměvu poněkud nechtěně…ano, mám na mysli ten mnohými zmiňovaný queer podtext. A pak ten výmluvný konec…Celkově je film velmi působivý a já osobně mu přiklepávám solidní 4*. „Co ty vlastně děláš?“ – „Zatloukám špagety do zdi.“ – „Cože?“ – „Elektroinstalatér, prosím.“ (13.07.2016)

Psychologické drama, které se zaobírá tématem problémy dospívající generace. Přesvědčivé výkony Petra Kostky, Vladimíra Pucholta (který byl ve své roli pěknej spratek, škoda, že musel emigrovat a nevěnovat se dále herecké kariéře) a Luďka Munzara - jeho zlověstná povaha v závěru snímku je ohromující. Film se natáčel v Brně a na Brněnské přehradě a je velmi zajímavé z dnešního pohledu porovnávat lokace, jak vypadaly dříve a jak vypadají v současnosti. Zejména Masarykova ulice , Náměstí svobody nebo Minoritské náměstí. (05.03.2016)

Kdyby se mě někdo zeptal, kdo je v naší kinamatografii mistrem sociálního dramatu, odpověděla bych Ladislav Helge. Už ve své provotině Škola otců ukázal, že umí podat příběh v širších souvislostech s pohledem dovnitř jednotlivých postav. První den mého syna je vyzrálým dramatem, ukázkou svou nesourodých světů. Šťastný novopečený tatínek, který má to štěstí že pochází z normálních poměrů a nezažil citovou flustraci, jako protipól zakomplexovaný potížista, který si doma moc lásky neužil. Jako démon celého příběhu se zjevuje šéf. Jeho flustrace je největší, vybíjí se na obou skupinách - na šťastných i zakoplexovaných. Úžasný příběh, kde jsem všem postavám rozuměla, na skvělém výsledku se podepsala výborná kamera i střih a hlavně kvalitní předloha a scénář z rukou Ivana Kříže. Míchaly se ve mně dva silné pocity - nadšení z filmu a lítost, že toho Helge nemohl natočit víc. Pro mě s osobním přesahem, hrdý tatínek nakupoval mečíky ve stejném květinářství, jako já svatební kytici a navšívil svého syna na Obliňáku kde jsem odrodila obě své děti. (05.03.2016)