Posedlost

Totálně šílený psycho film, který celkem brzy přechází do roviny totálně šílené psychiatrie a já nevěděl, zda mám Posedlost velebit kvůli sérii neskutečně vtahujících psycho scén nebo Andrzeje Żuławského za ty 2 hod.+ strávené u jeho filmu proklínat. Nicméně jak se mu daří během všech akčních a psycho scén vytvořit údernou atmosféru, ten povolující zbytek mezi tím často vázl a mně zůstávalo až jedno, co se mezi postavami vlastně děje. Zvlášť když jsem časem i přes valnou snahu o realismus postrádal trochu funkčnější logiku. Chápu záměrně přehnanou vyhrocenost ze strany režiséra, současně mi však vývoj děje hrající na nečekané zvraty, se snahou o psycho horror za každou cenu, nesedl, zvláště u scén, jak se během minuty oba z manželů začnou z ničeho nic řezat do různých částí těla, když se časem objeví coby šokující odhalení WTF fantaskní prvek, příp. k závěru se celý film ještě plně změní na akčňák plný šílených honiček, rvaček a přestřelek. Celá tahle šílená jízda už na mě byla jednoduše moc... Ty 3* určitě z velké části patří Isabelle Adjani, u níž jsem obdivoval, co vše zde v naprosto nevídané míře dokázala rozehrát, třeba ve dlouhém monologu na pokraji šílenství v detailu před třesoucí se kamerou nebo během několika minut hysterického záchvatu v metru. Klobouk dolů! Sam Neill mi oproti ní přišel jako nezáživný ňouma, byť se svou postavou na poli šílenství se činí taky celkem švihle. Bennentovi staršímu se i na menším prostoru povedlo vystřihnout řádně slizkého mazlíka. :o) Celkově nezaměnitelný film, jaký z mnoha důvodů nelze vytěsnit z paměti, ale párkrát jsem měl pocit, že mi z něj hrábne taky. [70%] (30.06.2024)

Balancujem medzi extrémne kladným a záporným hodnotením. Táto pozoruhodná ambivalentnosť vôbec prestupuje celý film. Výnimočne strašné! ... Myslím, že po odhodlaní dopozerať tento filmík mi Zulawský predstavil nový spôsob filmového rozprávania. Prinajmenšom fascinujúce, ak divák prijme za svoju snahu filmu roztrhať mu vnútornosti. Isabelle Adjani ako oddané, bezbranné, náruživé dieťa. (04.02.2013)

Napriek pracovným úspechom, Markovo manželstvo leží v troskách. Správanie jeho ženy sa stáva čoraz nepredvídateľnejšie. Jedného dňa po príchode domov, nachádza byt prázdny. Po niekoľkých hodinách zazvoní telefón, v ktorom mu manželka oznamuje, že má niekoho iného a chce ho opustiť. Je ale všetko skutočne tak, ako sa na prvý pohľad zdá? Čo je skutočnou príčinou manželkinho psychicky labilného správania? Tak som sa konečne odhodlal. Psychologická dráma s prvkami hororu zobrazujúca krízu manželstva či milostného trojuholníka. Herecké výkony boli skutočne nadštandardné. "Possession" ma však spočiatku veľmi nebavil. Nie, že by bol nudným, ale partnerských hádok mám v práci denno denne až až, a už ma to tak nebere. Následná "čudnota" ktorá v druhej polovici snímku postupne vyplavuje na povrch + rozuzlenie síce zaujali, ale mimoriadne nadšenie, ako podaktorí užívatelia, nezdieľam. Film ma nepohltil tak, ako som očakával, ako by mal. Každopádne, som rád, že som ho videl a neľutujem jeho odsledovanie. V 80 rokoch to musel byť pre diváka šok. Inak musím dodať, že Isabelle Adjani bola (a hádam ešte aj je) neskutočne krásna žena - 65%. (23.06.2014)

Těžký film. Těžký pro režiséra a herce, ale i pro diváky a jejich ochotu šáhnout si hluboko do mysli a poslouchat tu bizarně znějící písničku, kterou jim Andrzej Zulawski nevesele prozpěvuje. Těžké jen tak kliknout myší a udělit hodnocení něčemu tak umělecky vyspělému, ale díky své otevřenosti a myšlenkové náročnosti zároveň nepříjemnému a odstrkovanému. Jak ohodnotit snímek, kde se prolíná mrazivý mysteriózní horor s celkem reálným zobrazením rozpadající se rodiny, kde se postavy často chovají, jako by vypadly ze snu Davida Lynche, a kde je příběh vystavěn takovým způsobem, že navzdory normální chronologické kompozici divák ještě 10 minut před koncem vůbec neví, která bije? Odpověď zní ..... Jednoznačně kladně. Žádný komentář ani hodnocení totiž nenastíní preciznost a deprimující účinek Zulawskiho režie, ponurou a dokonale podbarvující hudbu, neúnavnou kameru kroužící hladově po místnosti a konečně famózní herecké kreace Isabelle Adjani a Sama Neilla, bez kterých by něco takového nikdy nemohlo vzniknout. Possession je jedním z filmů, které už nikdy nemusím vidět znovu, ale jsem moc, opravdu moc rád, že tu jednu projekci mám úspěšně za sebou. Přijít o tenhle zážitek by byla přeci jen velká škoda.. (31.07.2013)

Právě jsem zhlédl POSSESSION a jsem vyčerpaný po psychické stránce. Deprimující, bizarní, na psychiku těžko vstřebávající dílo. Isabelle Adjani je geniální herečka, její hysterické záběry a vyzařující šílenství je v té nejkrutějším formě jakou jsem, kdy viděl. Podobný ANTICHRISTU (tenhle film má Trier určitě moc rád) a Andrzej Zulawski je filmový umělec. (31.07.2013)