Posedlost

Panejo, to byla psychárna, procházka cvokhausem hadr. Já osobně bych uvítal méně afektu a divadelního herectví, ač chápu, že právě tyhlety expresivní herecké metody udělali Possession tím, čím je. Na samotnej děj se určitě musí pohlížet jako na nějakou metaforu, protože zvlášť ke konci už je divák s přímočarým postupem opravdu ... v koncích. Rozhodně doporučuju jako ukázku perfektního filmového šílenství. Horror movie of the year (26.04.2009)

Hysterické rozvodové psycho, přepínající v druhé polovině do Hellraisera. A trochu mi to připomnělo i dřívější Brood od Cronenberga, který byl taky inspirovaný režisérovým vlastním drsným rozvodem. Sugestivní kamera zachycuje vyčerpávající, místy komické soupeření Adjani a Neilla o to, kdo bude působit jako větší hysterka/šílenec. Adjani vítězí a je nezapomenutelná, ale Neill se taky poctivě snažil. Těžko se mi to hodnotí, protože u mě převažuje dojem, že je to uječený psycho blábol, v celku jen těžko koukatelný, ale má to svoje lahodně ujeté a extrémní momenty a ve výsledku mě to fascinuje. (09.06.2024)

Výborná šablóna nastavená v nadzmyslovom svete, ktorým dokonalým vyvrcholením je prapodivná materinská kaša zväzujúca samotnú fyzickú osobnosť. Možno som ale očakával trochu viacej od primárnej myšlienky filmu alebo aspoň akési prekvapenie z druhej, tretej vlny, ktorá by okrem skvelých herectiev a Nuyttenovej náročnej pozície pri vytváraní nestranného subjektívneho videnia v prekypujúcom šialenstve rozkladu rodiny. Takisto prízvuk evokuje skôr dokonale čistú podfarbivosť anglického jazyka a nie jej vulgárnu podobizeň a explicitný výrazový jazyk naopak násilie nevie za každých okolností pozdvihnúť, ale skôr relativizovať. Každopádne, snímok má neobyčajné kvality a zarezonuje na dlhšiu dobu. (19.05.2017)

,,VĚŘÍŠ V BOHA? JE VE MNĚ.…“ /// To je tak, když se ženská za Berlínskou zdí zamiluje do vyšší mocnosti. Celej film pak někdo kňučí, šílí, svíjí se, teče dost krve a stejně postiženej kameraman pak zvláštní kamerou ukazuje šílený nejen lidi, ale i prostory. Kdyby jste tomu ještě nerozuměli – jsou tady dva šílení herci, pár šílenejch komparzistů a šílenej režisér, kterej dokázal narvat a ještě k tomu do sebe skloubit manželský vztahy, okultismus a politiku. Neil chvilkama připomíná Nicholsonovu fázi totálního hrábnutí, aby pak otěže převzala PANÍ a nechala vzpomenout na Charlotte. Vobčas je to pěknej humus, ale většině těch věcí moc nerozumím (že sem blbej? Aha…). Myslím, že i frajeři z italskejch hororů tý doby museli (aspoň vobčas) čumět s otevřenou držkou. A já? Jdu najít nějakej odbornej rozbor díla. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zdá se mně, že stará zešílela (nekecej, že i zvošklivěla a zhubla? Ty krávo, to Ti nezávidím...). 2.) Třetí část noci se mi zdála málo ujetá. 3.) Thx za titule ,,scorbut“ a ,,drSova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.09.2013)

Obrazově i vypravěčsky nevypočitatelná metafora rozkladu manželství, která se ustavičně snaží setřást diváka. V mém případě se jí to nepodařilo; je každým coulem tak podmanivě HNUSNÁ, až je fascinující. Sledujete nával prapodivného odporna korunovaného šíleným výkonem Isabelle Adjani a čekáte, co z toho vyleze. Jednotlivé bizarní střípky gradují a kmitají stejně jako traumatizující postrozchodové myšlenky, jež film reflektuje a dovádí po všech stránkách do absolutního extrému. Velké životní krachy jsou nemocnými myšlenkami pronásledované, ale po jejich odeznění víte, že i přes jejich absurdnost, hnus a bolest svůj význam měly a dopomohly ke konečnému vyléčení mysli. S Posedlostí je to podobné. A taky jde pravděpodobně o první film, který i přes pět hvězdiček jen tak někomu nedoporučím. (16.01.2011)