Posedlost

PSYCHO,PSYCHO,PSYCHO,...................PSYCHO.Sam Neill hraje tak,jak nikdy ale z Isabelly Adjani mi doslova běhal mráz po zádech.Jeden z nejlepších výkonů jaké jsem kdy u hereček viděl.Opravdu famózní herectví.118 minut psychonátlaku,který nemůžu hodnotit jinak než plným počtem.Tohle nejde slovy popsatTo se musí vidět.DOPORUČUJU. (19.05.2015)

Co k tomuto filmu napsat. Popravdě jsem ho úplně nepochopil a celá řada scén je jedno velké WTF. Ale ta atmosféra, ta náročnost celé dění sledovat je něco co dokáže neuvěřitelně znepokojit a film diváka vyčerpává takovým způsobem, že až lituje, že se na něj dívá. A to paradoxně považuji za velké plus.Je to jeden z těch filmů, na které se nezapomíná a po shlédnutí doporučuji spálit daný nosič a pustit si nějakou romantiku na Hallmarku, jinak hrozí duševní porucha. (19.11.2017)

Predovšetkým nejde o horor ako žáner, je to zložitá a ťažko dešifrovateľná alegória vzťahujúca sa v rôznej miere k partnerskému životu, politike i náboženstvu, čo však neznamená, že túto intelektuálnu námahu treba automaticky vysoko oceňovať, čím apelujem na úsudok kolegov. Režisér a scenárista v jednej osobe čítal Kafku (a pozeral filmy na jeho motívy) viac, než je pre človeka psychicky zdravé, to je presne autor, ktorému vďačí za mnoho. Žulawski bol tiež zaiste posadnutý istým filmom od Polanského, z ktorého prevzal základnú premisu ako východisko pre vlastnú filmovú prácu. Čím väčšmi autor tlačil na pílu, čím viac emocionálne a psychicky vydieral, tým odolnejším som sa stával, až som napokon cítil úplné citové prázdno, jeho odkaz pretláčaný takým zúfalým a nešťastným spôsobom prešiel pomimo mňa ako duch a úplne sa minul účinkom. Ponechávam tri hviezdy za istý stupeň subjektívnej fascinácie, avšak nemyslím si, že sa k tomuto dielu v budúcnosti vrátim, aby som akože "s odstupom času docenil nedocenené". (14.07.2024)

„Řeže nás na kusy, Marku!“ – „Možná jsi jen přišel nevhod.“ Hlavní myšlenku tohoto vpravdě ujetého filmu bych shrnul jednou (myslím velmi výstižnou) větou: „Marku, berete si zde přítomnou Annu za právoplatnou manželku a budete ji ctít a chránit, v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví?“ Zpočátku to vypadá na docela obyčejnou sondu do partnerské krize 2 dosti emočně nevyrovnaných (rozuměj vyšinutých) manželů. Jenže postavy se postupně chovají čím dál bláznivěji, míra jejich „pošahanosti“ graduje, chvílemi je to skoro na hranici snesitelnosti. To díky tomu, že herectví v tomto filmu je maximálně přehnané, uřvané, afektované, rozmáchlé (místy se zde docela dobře definuje pojem „přehrávání“). Herecké výkony korunuje scéna v podchodu, kde se Isabelle Adjani opravdu vyřádila, a na to několikaminutové ječení, trhání sebou a házení šíleného výrazu na všechny strany, divák jen zírá, neschopen skoro ničeho jiného než nejistého smíchu (i když jak tady tak čtu, pro někoho je to skoro vrchol herectví, ehm). Ne že by to však bylo jen o její Anně (a učitelce Helen…wtf?!), Mark, Margit, Heinrich a jeho matka, oba detektivové (zvláště pan Nenápadný)…všechny ty postavy jsou silně jeté, jediným alespoň trochu normálním jedincem je syn Bob (který se začne chovat divně, zřejmě už „pod vlivem“, až ke konci). A mužští zástupci se zde snad všichni zvláštním způsobem ošahávají (taky jsem nepobíral). Stejně mimoňské jsou i dialogy, které film vyplňují, viz třeba scéna: „Co děláš?“ – „Třídím věci na vyprání.“ (a následně Anna strčí oblečení do ledničky). Jenže mimo je zkrátka celá Posedlost, která se proměňuje na čím dál větší anarchii a psycho jízdu. Horor to není ani omylem (nejvíce „děsivé“ scény jsem rozpačitě prosmál), leda, že by šlo o žánrovou parodii, ale na ni mi to všechno přijde zase moc nechtěné. Tak či tak, doopravdy si užít tuhle bláznivou hříčku zřejmě může (i když to tak úplně podle zdejšího hodnocení nevypadá) spíš jen určitá část divácké obce (která nemá místy zoufalou potřebu naběhnout na scénu a všechny ty „mentály“ pokropit plamenometem…moje maličkost). Filmu neupírám originalitu (nechybí tu dokonce ani trocha filozofie), ale zase za jakou cenu, že? Posedlost hodnotím průměrem a sice nechci pana režiséra po 2 filmech zcela zavrhovat, ale zřejmě to tak úplně nebude moje krevní skupina. „Jsem ve válce proti ženám. Nemyslí dopředu. Není na ně spolehnutí, nedá se jim věřit. Jsou nebezpečné.“ – „Jediné, co máme všechny společné, je menstruace.“ (29.03.2015)

Posedlost je jako do srdce zabodnutý nůž, jímž Andrzej Żuławski pomalu otáčí. Mnohovrstevný hororový snímek útočí na divákovu komfortní zónu a míří do tak krajních poloh lidské psychiky jako málokterý jiný film. Herecké výkony Isabelle Adjani a Sama Neilla jsou opravdu excentrické, balancující na hraně psychického zhroucení. Żuławski zobrazil opravdu chladnou a špinavou vizi rozkladu vztahu dvou lidí v těžko stravitelném, působivém a nezapomenutelném díle. A ta hudba! Jsem rád, že jsem měl šanci Posedlost vidět na velkém plátně i s následným komentářem přítomného Sama Neilla, který film viděl znovu po téměř 40 letech a vzpomínal na natáčení jako na nejextrémnější zážitek svého kariérního života. [Sitges 2019] (15.10.2019)