Miami Vice

Mizerové potkali Collateral v Mannově nejosobnějším audiovizuálním fetiši jeho dosavadní kariéry, který atmosféru pumpuje z přestřeleného testosteronu (dokonale nablýskaný „look“, drsné řeči), aby ji následně pracně ždímal v adrenalinové akci, které ač je zoufale pomálu, patří k tomu nejrazantnějšímu, co prozatím Mann natočil. Experimenty s digitálem jsou stále diskutabilní, nicméně nutno jej pochválit za odvahu je použít v ryze mainstreamové záležitosti pro široké publikum. Farrell s Foxxem jsou učebnicovým příkladem chlapského přátelství, nicméně v poloze osobního života jejich velkých lásek jim režisér mohl do úst vložit i nějaká intimnější slova, jež jsou v takové chvíli důležitější než formální rozprava v podobě zamilovaných pohledů a sexuálního chtíče. Avšak i tak se jedná o delikátní podívanou, jejíž kriminální zápletka vystačující pro epizodu seriálu je předvedena v podobě té nejnačechranější cukrové vaty, již sníte během chvilky a až potom si uvědomíte, že to vlastně dohromady nic nebylo. (15.10.2006)

Zdánlivě triviální a mnohokrát viděný příběh o infiltraci mezi zločinecké struktury a až tak do 40.minuty ve mě tento pocit převládal. Ale počínaje působivou scénou s setkání s mafiánským bossem (neskutečně charismatický chlapík, casting opět, jak je ostatně u Mannových filmů zvykem, neměl chybu) a počátkem rozvíjení netuctového romantického vztahu s Isabellou (velmi půvabná Gong-Li) si mě film získal. Co tenhle film povyšuje do "filmové smetánky" je osoba Michaela Manna a jeho režijní invence, atmosféra, cit pro detail (občas opravdu tuze zajímavě pojaté záběry), netradiční pojetí akce ("Stane se to, že vystřelím náboj rychlostí 820 m za vteřinu do spodní části tvého mozku a ty budeš mrtvý od krku dolů dřív, než si to uvědomíš."), kdy platí AUTENTICITA nade vše, dokonalá hudební a zvuková složka a tak krásně pojaté intimní scény také nejsou jen tak běžně k vidění. A ten nádherný konec, dílem posmutnělý a dílem plný naděje, za sugestivního doprovodu klavíru, mě přesvědčil, že tenhle film si absolutorium zaslouží. PS: Nechápu opětovné výtky směrem k digitální kameře, k tomu mohu říci jediné - "jen tak dál, Manne". (19.11.2006)

Od Michaela Manna jsem zatím viděl tři filmy (Heat, Collateral a Public Enemies) a všem jsem dal plný počet, proto jsem se na tento film celkem těšil. Bohužel, přišla ledová sprcha. Začátek se opravdu těžce táhl, já se dost nudil a pomalu jsem až usínal. Druhá polovina byla svižnější, začal jsem se dokonce o herce i zajímat, ale pořád tomu něco chybělo. Takhle, Mannův rukopis zde byl poznat, ale jen díky tomu, že to je točeno na digitál, který zde se IMHO nehodil. Ale atmosféra tomu chyběla, nějaký silnější moment, či lepší scéna… Farrell s Foxxem sice jsou drsňáci, ale občas potřebujete víc, abyste utáhli akční film. Třeba lepší akční sekvence. Těsně po zhlédnutí bych tomu možná ty tři dal, ale s odstupem pár týdnů, to snižuju na dvě, protože si z toho filmu pamatuju tak akorát děj a to ještě matně a to se mi u dobrých filmů nestává. 40 %. (20.02.2014)

Dávám 4, ale je to tak tak. Je sice radost dívat se na Foxxe jak si ve svých cool brýlích vykračuje a vedle něj Farrell s nagelovanými vlasy a knírkem (pro mě trochu rušivý). A jelikož sem asi měsíc před návštěvou kina viděla poprvé Heat, tak sem byla značně navnazená. Že přišlo zklamání není nutné ani psát. Čekala sem asi akčnější film, a to sem udělala chybu. Vyčítat Mannovi, že se jal scénáře je na nic..Možná by to dopadlo ještě hůř, kdyby to svěřil někomu jinému a natočil po svém. Gong Li je tu stejně nebezpečná jako v Geishe a byla mi sympatická víc než kdejaký klaďas. Dohromady s kamerou (jak zde bylo již zmíněno, jen dodávám, že na na mě zrnitý a místy nekvalitní obraz působil jako kdyby snad kino najalo drsnou partu chlápků, aby nám ukázalo, jak opravdová střílečka vypadá (to bysme se tedy nedoplatili, tím pádem považuju za stovku tento film jako opravdu kvalitní zážitek. Dokonale syrový zvuk byl pro mě obrovskou satisfakcí. Když totiž vybuchl ten barák , před kterým stála Trudy, bloncka vedle mě úlekem upustila popcorn a rozsypal se jí. Leč nechutným křoupáním mě otravovala už předtím. Zážitek byl pro mě mírně neslaný - nemastný, což se o popcornu té dotyčné říci nedá, když se olizovala až za ušima… (08.09.2006)

Přes dvě hodiny trvající epizoda z Mannova dítěte jménem Robbery Homicide Division, které produkce zapíchla po první sezóně kvůli excesům tamního hlavního hrdiny, Toma Sizemorea. Právě v RHD si Mann vyzkoušel sílu digitální "ruční" práce a ukázal pořádnou porci reality, troufám si říct, že jinde neviděnou. A pak přišel s tímhle, všechno co si osahal, využil a ono to zase fungovalo a možná že ještě líp než dřív. Nemám co vytknout, snad jen že Gong Li na Marii Matiko nemá:) Tohle není taková ta pohodovka plná srandy jako třeba Mizerové. Tohle je policejní práce plná proher a malých výher, happyendy nečekejte a scén "OK, tak jo, já tu zbraň pokládám, hlavně pusťte rukojmí", se nebojte. Nejlepším Mannovým filmem pro mě zůstává Heat, ale Miami Vice je největší pecka minimálně tohohle léta. PS: Napodruhé a doma "v malém" to už nepůsobí tak nářezově - navíc když už víte, co se bude dít - ale kvalitní akčňák s osobním přístupem to bezesporu je. Pod 80% prostě nikdá nepůjdu. (21.08.2006)