Miami Vice

Miami Vice není akční film, ale film o lidech v akčním prostředí, proto se v něm mnohem více kecá, než střílí a to je zajímavý přístup k variaci nablýskaného akčního blockbusteru. S větším důrazem na děj však přichází i větší požadavky na scénář, jež bohužel, konkrétně v oblasti psychologizace postav, nebyly zrovna stoprocentně uspokojeny, děj je příjemně vláčný, ale vlažný. Miami Vice trochu postrádá správnou jiskru nebo emocionální náboj, ale je to inteligentní, uspokojivý (+ o úroveň kvalitnější než např. Body of Lies) i nádherně vypadající film, kde se navíc o onu vizuální stránku nestarají jen špeciální efekty, nýbrž i opojné scenerie a exotická prostředí, bohužel na věky se do paměti nejspíš nevryje. 7/10 (13.08.2009)

Michael Mann je zjavne lepším režisérom, než scenáristom. Scenár Miami Vice je totiž doslova a do písmena televízny. Mann to samozrejme vie a preto nasádza do boja svoje vlastné režisérske zbrane. Na Collateral nadviazané použitím digitálnej kamery. A tu mám s filmom prvý problém. Pokiaľ v Collateral digitálna kamera zaberala výlučne nočné scenérie LA a kluby osvetlené žiarovkami či neónom, v MV ju Mannov kameraman Dion Beebe po prvý krát vytiahol na slnečné svetlo. Obraz v denných scénach je značne zrnitý a vadí to najmä vtedy, keď kamera zaberá veľké celky – more, či džungľu so sídlom hlavného bossa. V nočných scénach mi pripadá väčšia zrnitosť v niektorých záberoch skôr na prospech obrazu, pretože zosilňuje akýsi „dokumentárny“ charakter celkovej štylizácie vizuálnej stránky. Tento kvázidokumentaristický vizuál prispieva k tomu, že film pôsobí značne realisticky a divák má pocit, že je prítomný vedľa postáv priamo na scéne. Celý film je veľmi „klipovito“ natočený, nie je tu veľa dlhých záberov. Nepôsobí to však tak rozčuľujúco ako v Domino Ridley Scotta, hoci v porovnaní s Collateralom sa podľa mňa posunul Mann práve týmto smerom a veľmi dúfam, že stihne včas zastaviť než natočí podobne zbytočný film ako Domino. Na pomyselnej čiare medzi Collateralom a Dominom je totiž, pokiaľ ide o vizualitu, MV niekde v strede. Zvuk v MV je jedným slovom famózny. Divák si to síce naplno uvedomí až pri záverečnej prestrelke, ale podľa môjho názoru je po réžii ozvučenie filmu jeho najsilnejšou stránkou . Originálna hudba pôsobí veľmi príjemne, horšie je to s použitím piesní vo filme. Niektoré skladby sú použité výborne (linkinovský Numb či hudba na diskotéke v Miami, keď Colin tancuje s Li), naopak, nepáčila sa mi montáž Mobyho „One of these mornings“ do scény cesty na Kubu v motorovom člne, pretože vzhľadom k scéne, ktorú sprevádza vyznieva celok až gýčovo; tiež je pre mňa nepochopiteľné prestrihnutie kubánskej salsy v Havane do rockovej balady bez zmeny scény. Herecky je MV zvládnutý výborne na hlavných postoch a herci, i keď majú predpísané dosť schematické a ploché postavy sa s nimi vyporiadali slušne . Vzhľadom k predlohe by som však čakal viac vyprofilovaný profesionálny vzťah medzi Ricom a Sonnym. Pri sledovaní filmu som totiž mal pocit, že sú si akosi ukradnutí, i keď každý z nich je stvárnený kvalitne. Takto z hľadiska vývoja vzťahov medzi postavami ostáva hlavným ťahákom filmu osudová láska Sonnyho a Isabelle (ako vždy skvelá Gong Li – mimochodom na maili prijímam stávky na to či si dala alebo nedala upraviť nos kvôli MV). Poteší i to, že miest, kde by postavy mohli prednášať „veľké“ repliky, zahrajú čisto tvárou a mlčky . Najkrajšie je to vidieť v scéne keď Ricova priateľka leží v kóme a Rico sedí vedľa nej na stoličke. Celkovo môžem povedať, že tento ne-žánrový (akčný rozhodne nie je a na drámu je podľa mna slabo gradovaný) počin Michaela Manna ma nesklamal, ale ani neohúril. 8/10 (02.09.2006)

Neobyčejně inteligentně natočený blockbuster, který doplácí na slabý scénář a okázalé přešlapování mimo hlavní proud tradiční detektivní akce. Z mého pohledu je to druhé absolutně největším kladem snímku – o ruční kameře si můžu myslet cokoli, ale ve službách Michaela Manna má své opodstatnění. Atmosféra hodně řeže syrovostí a skvělý hudební podkres jí dodává moderní tempo. Scénář, to už je bohužel neomluvitelné. Malý prostor pro profilování postav, nudná stavba příběhu a žádné zvraty – ani výtečný Mann nedokáže vnést do Miami Vice napětí a jiskru. Ale právě když si člověk odmyslí, že od filmu s rozpočtem 135 melounů se očekává především efekt, začne být tahle autentická povídačka o dvou chlapech na hraně zákona hodně zábavná. Ne jako akční film, ale jako syrové psychologické drama bez kliček a frází. Slabších pět. (01.07.2009)

No rules. No order. No law. Miami Vice je revoluční počin v rámci žánru a taky ukázka toho, že si za 135 milionů při natáčení letního blockbusteru (kterým se Miami Vice nakonec nestalo) lze zachovat auterství. Michael Mann vyniká v konstrukci fikčního světa, který je tak dokonale představen a kterému dominují jednotlivá prostředí jako výrazný narativní prvek, že člověk rád zůstane i po skončení titulků nějakou tu chvíli ve vzdušném městě. Většina akčních režisérů se stará o to, aby obraz hezky vypadal a byl ostrý a bez jediné chybičky, zvuk nutil diváka se orientovat v dění a aby hudba podporovala akci, Michael Man spolu s Dionem Beebem, s kterým již spolupracoval na Collateralu, proti tomu nasazuje zrnitou, tu přeexponovanou, tu podexponovanou digitální kameru, dovolí si vybělit obraz a zvuky používá co nejrealističtější k vtáhnutí diváka doprostřed dění, hudba zde má ryze náladotvorný účel a udává temporytmus dění. V Miami Vice se toho moc nenakecá, nepotřebuje se vyplnit čekání na další akci parťáckým poštuchováním, ale když je něco proneseno, je to podstatné a dozvídáme se více o příběhu a postavách - přestože o příběh tady nejde a vyčitat MV téměř nulovou psychologizaci by bylo nepatřičné. Farrell a Foxx jsou dokonale sehraní a chemie mezi nimi funguje bez ztráty jediné kytičky, oba si zaslouží svůj malý a velice intimní, na očekávaný velkorozpočtový letní trhák nezvyklý moment. Hlavně to není film o krásných bourácích, pevných účesech a drahých hadřících, Mann není fetišistický a ani mizogynní, žena zde má určující postavení. Miami Vice je jako obraz od Jacksona Pollocka, několik nahodilých a zdánlivě nesouvisejících cákanců/scének, které ve výsledku vytvoří umělecké dílo. (23.01.2007)

Je pravda, že tohle neni úplně typickej akční film, kterej přiláká spoustu lidí, ale mě rozhodně nezklmal tolik jako ostatní. Sice jsem taky očekával trochu víc, hlavně z tý akční stránky filmu, ale podle mě to docela dobře dokázal vynahradit poutavej děj a výborná atmosféra, která provází opravdu úplně celým filmem. Takže nějvětší problém Miami vice neni podle mě ani tak nedostatek akce, jako spíš celková délka filmu, sice jsem se nudil minimálně, ale u některých scén bylo hodně cítit, že jsou příliš natahovaný a přitom třeba ani neměly nijak zvlášť velkej dopad na děj a bez některých scén bych se třeba úplně obešel, takhle se to strašně natáhne a působí to trochu uspávacím dojmem, což teda filmu moc neprospívá, kór když je tak málo tý akce, která je ještě k tomu všemu špatně rozdělená, protože se s ní setkáme jenom na začátku a na konci, takže celej prostředek filmu je jen sled nejrůznějších scén s drogama, který cestujou všude možně a žádný moc velký oživení se nekoná. Ale když už se konečně někdo odhodlá vystřelit, tak to oprvadu stojí za to, v kině to skoro až trhá uši, takhle perfektní ozvučení je hodně velkej klad filmu. Výborný jsou taky oba hlavní herci, jak Colin farrell, tak i Jamie Foxx vypadaj perfektně a dělaj dojem, že nikdo jinej by se do filmu víc nehodil. Celkově to teda nakonec neni vůbec špatnej film, takovej typickej od Michael Manna, kde neni nijak zvlášť akce, ale za to se hodně dbá na perfektní atmosféru, na poutavej děj a na to aby napínavý scény byly oprvadu hodně napínavý, takže i když vim co se asi stane, tak jsem byl stejně napnutej, ale přece jenom tenhle rok už jsem viděl několik lepších filmů a taky si víc potrpim na akční scény než zdlouhavej příběh, proto jenom 4* (21.08.2006)