Zlomené květiny

Don je přestárlej DonJuan. Po zjištění, že je otcem, se vydává na cestu zjistit, kterou ženu před 20 lety oplodnil. Pět návštěv, čtyři příběhy... . Po nudném úvodu pro mě bylo potěšením sledovat, jak si Don ,,vede“ na návštěvách. Mnoho okamžiků, kterých ze mě vyloudilo úsměv. Takovej malej, ale upřímnej. Během návštěv se vlastně nic převratného neděje, ale přesto jsem se bavil. Podivínský Don v podání B.Murraye je (i když to z počátku nevypadalo) výbornej. Jeho výkon se vám vetře do podvědomí stejně jako ,,divná“ hudba, která film provází. Bohužel, když to skončilo, zůstal ve mě pocit prázdna. Jsou totiž věci, který bych chtěl dotáhnout do konce... . (10.11.2006)

Takhle tráví důchod všichni lovci žen, dobře jim tak :) Jarmusch si "dovolil" natočit film, kde hraje Sharon Stone a který se točí kolem dávných milostných pletek!:-) Ovšem Jarmusch vzal otřepané téma opět po svém vlastním způsobu a dal mu kouzlo, originální zpracování i touhu se k filmu vrátit. Velmi jemně sladil tragickou a humornou složku, o které se s neuvěřitelným hereckým minimalismem postaral Bill Murray! Plus vynikající hudba, dnes už nepoužívané zatmívačky, které působí příjemně archaicky, zajímavý a k zamyšlení a diskusím vybízející konec (jev dnes takřka vzácný), kde se objeví i Murrayův skutečný syn (v autě). V dnešní záplavě laciné hollywoodské produkce působí jako renesance. (20.04.2006)

Od tohoto snímku mě jeden můj kamarád varoval, ať na něj nechodím, že je o ničem. Ale dobře jsem udělala, že jsem ho neposlechla. Poučená, že film má otevřený konec, jsem se více soustředila na cestu hlavního hrdiny, než na cíl. Protože o to v tomto novém filmu Jima Jarmusche jde především, cesta je důležitější než její cíl. Bill Murray je okouzlující, jeho minimalismu a smutným očím zkrátka nelze odolat. I ženské postavy mají něco do sebe, dokonce i Lolita :-) Takže konečný verdikt zní: zásadní film tohoto roku, který by si rozhodně neměl nikdo nechat ujít. (26.11.2005)

Kolik netušených zážitků, podivných příběhů a výletů za minulostí může přinést do poklidného života jedno anonymní růžové psaníčko. Zvolna plynoucí film. Stejně zvolna, nenápadně a tak nenávratně každému z nás utíká čas. To mě na filmu zaujalo nejvíc „Minulost je pryč...... to vím...Budoucnost...... ještě nepřišla...Ať je to cokoliv. Takže...... vše co je, je tohle. Přítomnost.“ (15.01.2006)

Vadilo mu trochu utahané tempo (jiní režiséři nemusí pocit osamělosti dokazovat minutu trvajícím závěrem na nehybného herce), ale jinak je to fajn nezávislý film s Billem Murrayem, který toho tolik řekne, aniž by musel zahrát jediné gesto, a kterému to nekazí ani herečky, které opravdu nemusím (Sharon, Jessica). (07.11.2005)