Zlomené květiny

Scénář: Jim Jarmusch .. Pokazíte každou zábavu, i pohřeb. Ne, tento film o žádném pohřbu není, ale ani zábava to není kdovíjak veliká. Vyprávění se nese v teskném duchu a je velice, velice pomalé a přímé. Jako naplánovaná cesta do určitého cíle, kdy neznáte cestu a možné překážky. Bill Murray je tak úsporně hrající, až to (opět) neskutečně funguje a navíc zapadá do Jarmuschova konceptu. Skutečně živo a pestro je však kolem jeho bývalých partnerek, kdy jedna v úvodu tajně poodhalí tajemství a nepodepíše se. Logiku trošku popírají některé dialogy a chování ženských postav, kdy by se ve skutečnosti dozvěděl více něž jen další pochybnosti. Ale bez toho by zase nefungoval závěr.. Zkrátka příjemně o ničem. 75%. (10.04.2007)

Zlomené květiny jsou plné sentimentu a nostalgie, ale nenacházím v nich emoce a cokoliv zvláštního a zajímavého. Příběhy jsou bizardní, občas dokonce o ničem , ale jen dva faktory pro mě film zachraňují. Bill Murray (ano je bůh;)) a Alexis Dziena. První jméno je všem známé a jeho umění drželo většinu času film na hranici koukatelnosti a zábavnosti. Druhé jméno je vcelku neznámá dívenka, kterou seriálový fandové znají z malé role v seriálu Invasion. Tentokrát si zahrála malou roličku Lolity, v které je nahá, ukazuje krásné tělo a každý muž musí litovat, že si na ní nezkusil Jim Jarmusch podobnou "úchylárnu" jako Michael Bay s Megan Fox v Transformerech (ano, všichni teď známe každý milimetr viditelného těla této krásné divy...). Tito dva jsou jediné květiny, kterých mezi ostatními zlomenými lituji. Možná jde o snímek plný poetiky pro správně naladěné jedince, kteří se chtějí utápět v růžové, ale pro mě osobně nenabídl nic nového z ohraného schématu a nedokázal dodat ani potřebné emoce. Jen drobnost na závěr, nejsem fanoušek Jima Jarmusche. Vím, měl jsem to napsat na začátek a nemuseli jste to číst... :) (29.12.2008)

Bill Murray je zajímavej herec. Jen sedí, kouká jak trdlo, v tváří kamennej výraz a já mu to žeru a říkám si, to je ale herec! Poprvé mě takhle dostal už v Ztraceno v překladu a teď zas. A ten chlap zraje jako víno. Samotný film je děsná pohodárna, prostě starší donchuan, který objíždí své bývalé milenky, aby zjistil, se kterou má syna. (10.05.2009)

Jarmuschova snímka neprestane napriek pomalšiemu tempu a ezoterickej hudbe nudiť hlavne vďaka tomu, že sa na plátne striedajú stále nové tváre a teda nové životné príbehy. No a tým najlepším je samozrejme ďalší skvelý výkon Billa Murraya z jeho „božskej trilógie“ Stratené v preklade – Život pod vodou – Zlomené kvety. A Lolita k tomu. A cintorín. A motocyklisti. A Jeffrey Wright. A... (21.08.2006)

Film, jehož příběh by se dal pohodlně odvyprávět za půl hodiny. Otázka tedy je, proč se ho veliký Jarmush rozhodl prodloužit minutovými záběry na nehybně sedícího Murrayho, neobvykle dlouhými "linky" spojující jednotlivé epizody (tím myslím hlavně Donovi cesty autem), když tohle všechno mohl bez mrknutí oka vystřihnout. Odpověď je nasnadě. Jak poznamenala Faye: "Stejně zvolna, nenápadně a tak nenávratně každému z nás utíká čas." Já dodávám "nudně", což je hodně důležité slovo v případě stárnoucího Don Juacha, který celé dny proleží před televizí a jen občas se zvedne, aby vlastně o ničem poplkal se svým etiopským sousedem, Winstonem, který je jeho pravým opakem. Je vhodné varovat potenciální diváky, že oproti Zlomeným květinám působí tempo Mrtvého muže jako Bayův akční film... I když já nazývám nejnovější Jarmushův kus komorním filmem, věřím, že se hlavně mezi ortodoxními příznivci akce najde spousta těch, kteří ho označí za nudný. Tak si vyberte. Každopádně, máte jistotu Billa Murrayho... 70% (02.02.2007)