Zlomené květiny

Dříve jsem si s Jarmuschem příliš netykala (na základě zážitku s pozérským Mrtvým mužem), ale díky Zlomeným květinám a hlavně skrze jeho upírskou báchorkou Přežijí jen milenci vím, že má i smysl pro humor. Jen to není humor pro všechny. A cože je tak báječného na Zlomených květinách? Bill Murray samozřejmě. A celá kohorta nádherných zralých ženských. Něžná Julie Delpy, velice sexy Sharon Stone, křehká Frances Conroy, rafinovaná Jessica Lange a v neposlední řadě divoká Tilda Swinton. Takto si lze představit nádhernou paralelu s dnešním The Private Life of Don Juan. A jako jen výjimečně sdílím pocity předepsané v režijní explikaci. Mám ráda pomalu doznívající filmy. (05.06.2017)

Jarmuschova snímka neprestane napriek pomalšiemu tempu a ezoterickej hudbe nudiť hlavne vďaka tomu, že sa na plátne striedajú stále nové tváre a teda nové životné príbehy. No a tým najlepším je samozrejme ďalší skvelý výkon Billa Murraya z jeho „božskej trilógie“ Stratené v preklade – Život pod vodou – Zlomené kvety. A Lolita k tomu. A cintorín. A motocyklisti. A Jeffrey Wright. A... (21.08.2006)

Ten rozpor mezi svůdníkem a unylým chlápkem povalujícím se na gauči je příliš velký, abych ho mohla strávit. Věřit tomu chlápkovi v teplákovce, že vydělal spousty peněz na počítačích, když nemá ani mobil, taky nedokážu. Jarmusch má na svém kontě mnohem lepší filmy, tady už balancuje na pomezí banality, což je od muže jeho talentu trestuhodné. Pointa je nepopiratelně zajímavá, oceňuji nejistotu, do které Jarmusch diváka uvrhl, ale to jsou jediné dva chvályhodné aspekty filmu. (28.08.2021)

Velmi zajímavé dílo. Mé první setkání s tvorbou Jima Jarmusche ve mě zanechalo příjemné a mírně nostalgické dojmy. Film je založen v podstatě na jednotlivých návštěvách a konverzacích s dávnými láskami a pojížděním v autě. Říkám si, že se za celý film vlastně příliš nic moc neudálo. Bill Murray dojede, nastává okamžik dávného shledání, předá dámě krásné květiny. Pak nastává chvíle rozmluv či jídla a odjezd. Totéž se opakuje několikráte. Jednoduché a nezáživné, řeknete si možná. Ale pro mě v tom byl jakýsi nepopsatelný náboj a jakoby jakási aura toho tichého, nostalgického a osamoceného děje. Na němž má nejvíce zásluhu civilní projev Billa Murrayho. Pro něj snad nejvíce typický. Nemluvný, melancholický, s minimem gest a mimiky, a s pohledem smutného psíka. Film obsahuje úchvatné momenty. Scéna, kdy Bill navštíví první ženu v podání Sharon Stone, otevře mu její mladá, rozkošná a milá dcera v župánku, usadí jej a poté... no, údivem mi spadla ústa nad tím překvapením a krásou:) Poté scénky s Chloë Sevigny (ta dívka mě zaujala už v Americkém psychu) a závěr s putujícím mladíkem v podání Marka Webbera. (14.03.2011)

Bezpochyby nejlepší road movie za posledních pět let. Bill Murray a jeho minimalistický projev, to od Ztraceno v překladu sedne jedno ke druhému lépe než prdel na hrnec. Bill natáčí jeden kvalitní film za druhým a poslední léta ho můžeme vidět excelovat v minimálně jednom filmu ročně (2003 - Ztraceno v překladu, 2004 - Život pod vodou, 2005 - Zlomené květiny, Ztracené město). Jeho herecký projev není z tohoto světa, vedle něj podávají solidní herecké výkony i ti, od kterých bych to nečekal. Sharon Stone vůbec nevadí a dokonce mi byla sympatická (i když ne tak, jako její dcera Lolita :)). Velice příjemná, pomalá "komedie" s bravurní kamerou, super detektivem amatérem a výborně zvolenou hudbou. A ten konec... (08.12.2006)