Režie:
Zoran GospičKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Ljiljana Blagojevič, Ivan Vyskočil, Břetislav Slováček, Vlastimil Zavřel, Miloslav Štibich, Vlasta Mecnarowská, Jan Vít, Miroslav Táborský, Antonín Brtoun (více)Obsahy(1)
Hamburk-Praha-Bělehrad-Istanbul a zpět: po mezinárodní silnici se řítí kamióny naplněné zákonným i nelegálním zbožím a komfortní autokary s mírně se nudícími turisty. Všichni musí projet českou vesnicí, kde v nebezpečné zatáčce stojí obytný dům. Absolvent FAMU Zoran Gospic dal do svého prvního filmu politické a národnostní problémy, organizovaný zločin, drogy, sex, násilí a černý humor. Vznikla téměř nekonzumovatelná směs. Umělecký dohled - Václav Vorlíček. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (32)
Nevadilo by mi víc rovin vyprávění, v Atlasu mraků se poodařilo velice dovedně skloubit šest příběhů a nebyla to věru špatná podívaná. Zde se prolínání příliš nezdařilo, ode všeho trochu, ale ve výsledku kde nic tu nic. Ale vnímala jsem pokus o multikulturní přehled. Pobavily drobné žertíky (počítání tříletého chlapečka, spící rošťáci s helmou na hlavě). Místy nevychytané drobnosti. Autor, po kterém se po natoční filmu slehla zem. ()
Tak teda jedna hvězdička. A to jen z toho důvodu, že si netroufám film označit rovnou za odpad! Vůbec totiž nechápu, proč když je film mluven česky jen z jedné třetiny, proč není zbytek opatřen titulky. Nebo že by se mi jen nezobrazovaly? Takhle mi zřejmě unikaly nejen nuance, ale patrně i důležité momenty děje. (Sobota 13.03.2010) ()
Další ze zapadlých úletů těsně předrevoluční doby, tentokrát v Jugoslávské režii. Specifický balkánský pohled, díky kterému mi vždy připadali hrdinové z jihovýchodu divní, nasměrovaný na nás, ovšem dává překvapivé vyznění. I my jsme divní! Doporučuju také i jen z toho pohledu, co bylo dřív možno ve filmu vidět a slyšet. Rozhodně je ale díky tomuto filmu jasně patrné, že dnes jsme úplně jinde. A rozhodně neříkám, že všechno šlo kupředu. ()
Nesourodý film složený ze dvou příběhů, které se protnou ke konci filmu. Z české strany taková nepovedená komunální satira, objevují se místní tajemníci, neschopní úředníci. Film byl natočen v roce 1989 a tak kritika společnosti poněkud vyšuměla. Dobrý herecký výkon Vlasty Zavřela, který jediný film podržel. Ze strany jugoslávských filmařů zase pouze pokus o kriminálku, která není vůbec zajímavá. Na podobné téma organizovaného zločinu s pašováním drog bylo natočeno mnoho lepších příběhů. Tím nemyslím z české strany. ()
Pokus o mezinárodní evropskou tragikomedii, v níž se nakonec budou prolínat jen dva příběhy. Švédský zájezd důchodců je zde jen jakýmsi rámcem, kdy se na pozadí krás té které země odehrávají tragédie, o nichž důchodci samozřejmě nemají tušení. Český příběh sleduje, jak špatně umístěná silnice, dům a zatáčka mohou do blázince přivést otce od rodiny, jugoslávský má za hrdinu řidiče kamionu, který chce přilepšit rodině a zaplete se do nebezpečného obchodu s drogami. Problém je v jisté zmatenosti vyprávění, podivných skocích v ději a posléze dlouhých, nicneříkajících záběrech třeba jízdy kamionem. Češi jsou podaní jako banda mírně duševně vyšinutých jedinců, jednajících hodně zvláštně. Z toho má plynout onen komický prvek, ale jak pro koho. Nejvtipnější je asi bivak kominíků na střeše kostela a dole přihlížející policajt a předseda národního výboru. Ale i v tom tragikomickém směřování je film nevyvážený - někdy těžko říct, jak kterou scénu sám režisér myslel. K lepšímu vtažení do děje nepřispívá ani hodně zmatený začátek, kdy se děj tříští asi na pět různých lokalit, a použití několika jazyků bez titulků. Samotné příběhy nám na konci vlastně zase tak moc nedají - ten s drogami je vyloženě laciný, ten český je originální, ale podivně vedený a podle mne nedotažený, protože míchá několik různých poloh i žánrů. ()
Galerie (1)
Photo © CS Film
Zajímavosti (2)
- Nádraží, kde Dragan nastupuje do vlaku, je Plzeň-hlavní nádraží (v době natáčení Gottwaldovo) a vlak je „Západní expres“ (Praha - Nürnberg - Paris). (Radovan79)
- Domek, v němž bydlí kominík Petr (Vlastimil Zavřel) a kostel, na jehož střeše byl spolu s kamarádem (Miroslav Táborský), byly natáčey ve městě Stod v okrese Plzeň-jih. V závěrečných titulcích je i poděkování tamnímu MNV. (Radovan79)
Reklama