Režie:
Zoran GospičKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Zoran SimjanovičHrají:
Ljiljana Blagojevič, Ivan Vyskočil, Břetislav Slováček, Vlastimil Zavřel, Miloslav Štibich, Vlasta Mecnarowská, Jan Vít, Miroslav Táborský, Antonín Brtoun (více)Obsahy(1)
Hamburk-Praha-Bělehrad-Istanbul a zpět: po mezinárodní silnici se řítí kamióny naplněné zákonným i nelegálním zbožím a komfortní autokary s mírně se nudícími turisty. Všichni musí projet českou vesnicí, kde v nebezpečné zatáčce stojí obytný dům. Absolvent FAMU Zoran Gospic dal do svého prvního filmu politické a národnostní problémy, organizovaný zločin, drogy, sex, násilí a černý humor. Vznikla téměř nekonzumovatelná směs. Umělecký dohled - Václav Vorlíček. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (32)
Pokus o mezinárodní evropskou tragikomedii, v níž se nakonec budou prolínat jen dva příběhy. Švédský zájezd důchodců je zde jen jakýmsi rámcem, kdy se na pozadí krás té které země odehrávají tragédie, o nichž důchodci samozřejmě nemají tušení. Český příběh sleduje, jak špatně umístěná silnice, dům a zatáčka mohou do blázince přivést otce od rodiny, jugoslávský má za hrdinu řidiče kamionu, který chce přilepšit rodině a zaplete se do nebezpečného obchodu s drogami. Problém je v jisté zmatenosti vyprávění, podivných skocích v ději a posléze dlouhých, nicneříkajících záběrech třeba jízdy kamionem. Češi jsou podaní jako banda mírně duševně vyšinutých jedinců, jednajících hodně zvláštně. Z toho má plynout onen komický prvek, ale jak pro koho. Nejvtipnější je asi bivak kominíků na střeše kostela a dole přihlížející policajt a předseda národního výboru. Ale i v tom tragikomickém směřování je film nevyvážený - někdy těžko říct, jak kterou scénu sám režisér myslel. K lepšímu vtažení do děje nepřispívá ani hodně zmatený začátek, kdy se děj tříští asi na pět různých lokalit, a použití několika jazyků bez titulků. Samotné příběhy nám na konci vlastně zase tak moc nedají - ten s drogami je vyloženě laciný, ten český je originální, ale podivně vedený a podle mne nedotažený, protože míchá několik různých poloh i žánrů. ()
Shlédnuto s odstupem cca třiceti let s plnými titulky. Jeden z nejzapomenutějších těsně předrevolučních filmů. Vlastimil Zavřel rulez! (Do občanské války v bývalé Jugoslávii zbývají dva tři roky, a téměř poslední scéna filmu v Ustašovském baru je její zlovutnou předzvěstí). (Jestli je zde v titulku je napsáno, že se jedná o akční film, tak já jsem Matka Tereza). Smutná true komedie s kriminální zápletkou a s noblesně komentujícím Břetislavem Slováčkem vypadajícím jako "slunečník" ovšem z jiné pohádky. ()
Tak jsem si myslel, že Olmerova Nahota na prodej je takovou Latimérií podivnou v našich filmových vodá a ejhle, ona má straší sestřičku. Na rozdíl od té naší šílenosti má ale tohle nějaký koncept a drží si to určitou příběhovou linii. JEdnotlivé příběhy spojuje jako jako zlatá niť švédský autokar, který si to v posledním roce našeho socialismu štráduje východní částí Evropy. Jelikož režim už byl v posledním tažení, bylo možno si u naší dějové linky odehrávajícíc se v ČSSR si dělat z lecčehos nefunkčního srandu. Z Německa pak jistě diváka tehdejší doby musely rozbunzírovat erotické scény z nočních klubů v Hamburku, které tam ale byly něco tak přirozeného jako kazdodenní vyvážení popelnic popeláři. Z hlediska diváckého mne film svým dějem moc nezaujmul i když jsem byl místy zvědavý co bude dál. Ovšem jako otisk doby na níž plynule navázaly naše divoké devadesátky je to dílo naprosto dokonalé! Film je svým způsobem i vizionářský, už tehdy režisér lehce naznačil to Jugoslávské národnostní kvašení, které jak víme vyvrcholilo občanskou válkou a jejím rozpadem již o pár let později. Tohle si asi budu muset dát ještě jednou, páč mně to docela zaujalo. Zatím dávám za tři pytlíky. * * * ()
Bizarní atrakce nejen pro zájezd švédských penzistek, co má za průvodce jednoho z tria Vorlíčkových nebeských nápadníků (proto ten mistrův umělecký dohled). Zatímco „zatáčková“ linie přinese tragikomický obraz zahnívající doby, ve které jste se museli smát, abyste nebrečeli, ta pašerácká přichází v tom samém čase s divokým nesouladem Západu, Východu a Jihu. Jejich průsečíky vrcholí jako Přelet nad kukaččím hnízdem, co potkává Bony a neklid znepokojivě predikující blížící se balkánskou bouři. Typ filmu, ve kterém jen chybělo, aby Simona Chytrová ukázala kozy. Oh, wait..! ()
Nevadilo by mi víc rovin vyprávění, v Atlasu mraků se poodařilo velice dovedně skloubit šest příběhů a nebyla to věru špatná podívaná. Zde se prolínání příliš nezdařilo, ode všeho trochu, ale ve výsledku kde nic tu nic. Ale vnímala jsem pokus o multikulturní přehled. Pobavily drobné žertíky (počítání tříletého chlapečka, spící rošťáci s helmou na hlavě). Místy nevychytané drobnosti. Autor, po kterém se po natoční filmu slehla zem. ()
Galerie (1)
Photo © CS Film
Zajímavosti (2)
- Nádraží, kde Dragan nastupuje do vlaku, je Plzeň-hlavní nádraží (v době natáčení Gottwaldovo) a vlak je „Západní expres“ (Praha - Nürnberg - Paris). (Radovan79)
- Domek, v němž bydlí kominík Petr (Vlastimil Zavřel) a kostel, na jehož střeše byl spolu s kamarádem (Miroslav Táborský), byly natáčey ve městě Stod v okrese Plzeň-jih. V závěrečných titulcích je i poděkování tamnímu MNV. (Radovan79)
Reklama