Režie:
František ČápKamera:
Karel DeglHudba:
Jiří Julius FialaHrají:
Gustav Nezval, Jiřina Štěpničková, Vilém Pfeiffer, Jaroslav Průcha, Marie Brožová, František Roland, Stanislava Strobachová, Vladimír Šmeral, Bolek Prchal (více)Obsahy(1)
Stejnojmenný filmový přepis knihy o českém venkovském-selském hrdinovi od Jindřicha Šimona Baara. Jan Cimbura prodělal vojnu a odchází jako pacholek na venkovský statek. Majitel gruntu v něm dostane tu nejlepší oporu - Cimbura je vzdělaný, pracovitý, poctivý a mimořádný silák. Zachrání děti z hořícího lesa, postaví se proti loupeživým banditům, dokáže se postavit silou proti celému mužskému osazenstvu venkovské zábavy. Nakonec se postará i o kdysi vysněnou, ale jemu osudem odepřenou, venkovskou krasavici Marjánku, která ovdoví. Zajímavý je lidský rozměr Cimbury - má ráda zvířata a nechce je nechat trápit, zastane se obecního blázna - "Bláznivé Anýžky". (XXRadimSXX)
(více)Recenze (45)
Filmovou adaptací literární předlohy Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura zabil František Čáp dvě mouchy jednou ranou. Dodává podněty k vlasteneckému postoji a obsahuje protižidovskou vsuvku, která protektorátní mocí musela být přijata s nadšením. S odstupem času se tento film díky tomu vyjevuje kontroverzně, ale je nutné podotknout, že se v tomto případě vůbec neodchyluje od své knižní předlohy. Židovské obyvatelstvo bylo často vnímáno skrze pevně zakotvené předsudky a hmotnou závist. Žid je zde vyobrazen jako rozbíječ české poctivosti, ale řešit pogromem dluhy ve jménu zachování českého vesnického vlastenectví a soudružnosti, je přízemní a životu nebezpečný názor! Dílo lze vystihnout také jako romanci lásky, která dojde svého naplnění až po dlouhé době odříkání. Herecká stránka a celková atmosféra je na vysoké úrovni. Obrazy úrodné české krajiny a českých národních symbolů mají přinášet hrdost jednotlivcům k vlastnímu národnímu uvědomění. Hlavní postavou příběhu je prostý venkovan Jan Cimbura (dobrý Gustav Nezval) ve vzoru ideálního Čecha. To znamená poctivý, pracovitý, odvážný, mužný, silný, vzdělaný, citlivý, věrný, skromný, spravedlivý a pevný v tradicích, které charakterizují české vlastenecké uvědomění. Muži ho uznávají, ženy a děti ho milují. On je chlap a Čech! Hlavní ženskou postavou je Marjánka (příjemná Jiřina Štěpničková) s nuceně praktickým uchopením života. Láska a romantická přitažlivost nebyla vítaným faktorem českého venkova, vždy byl důležitější grunt, majetek a schopnost hospodařit. Výraznou postavou je čestný a schopný sedlák a putimský starosta Kovanda (sympatický Jaroslav Průcha) v obraze zdravého českého jádra. Poslední důležitější postavou příběhu je sedlák Josef Piksa (Vilém Pfeiffer), starý Cimburův kamarád a spořádaný Marjánčin manžel. Z dalších rolí: laskavá Kovandova žena a Marjánčina matka Rozárka (příjemná Marie Brožová), židovský hostinský a lichvář se smutně zneužitým osudem (velmi zajímavý František Roland), odsuzovaná servírka u Žida Barča (zajímavá Stanislava Strobachová), nespokojený a líný pijan a sedlák Bártík (Vladimír Šmeral), vystrašený ctihodný rada Miltner (Theodor Pištěk), vysmívaná bláznivá Anýžka (Eva Svobodová), či urozený kníže okolního kraje (Václav Jiříkovský s hlasem Františka Smolíka). Dílo mělo nabudit na vlastenecký tón. Ne všechno je šťastné, ale pochopitelné. Lze nalézt tak čistého člověka? ()
Řeknu vám, že toto je celkem ucházející snímek Františka Čápa. Vnese do člověka pohodu, přestože žádná extra kvalita to zrovna není. Po prvním únavném a vyčerpávajícím dni na lyžích, jsem pak v neděli zjistil, že jsem nemocen a tento film mi někdy kolem třetí odpoledne, roku 18.11 létapáně 2007, nádherně zvednul náladu. Doporučuji cholerikům a neštastným lidem... ()
Adaptace stejnojmenného románu chodského spisovatele Jindřicha Šimona Baara patří mezi nejkontroverznější díla české kinematografie v celé její historii. Je dílem, které v sobě zahrnuje řadu vzájemných protikladů a paradoxů. 1) POSTAVA ŽIDOVSKÉHO KRČMÁŘE. Jednoznačně nejproblematičtější částí je násilně vsunutá postava lichvářského židovského krčmáře (František Roland), který ve filmu symbolizuje počátek bídy a utrpení. Výmluvná je jedna z replik, které prohlásí na účet zadluženého venkovana: "Za zlaťák koupím, za dva prodám, to máš akorát to jedno procento." Prostředí krčmy je zobrazeno jako doupě hříchu a neřesti, což umocňuje i scéna, v níž krčmář otevírá příchozím hostům tajným vchodem. Tato linie je pak zakončena monstrózním vyhlazením krčmy a vyhnáním obávaného majitele. Rozlícený ženský dav nejprve zdemoluje zařízení a potraviny, potrestá krčmáře i nehodné muže a celá sekvence je završena symbolickým pohledem na plameny, v níž hoří dlužní úpis jedné z »obětí«. Scéna trvá přibližně tři a půl minuty, během níž má být divákovi podsunuta myšlenka, že za dluhy stojí Židé a těch je potřeba se nelítostně zbavit. 2) OSLAVA LIDSKÉ PRÁCE A NÁRODNÍCH TRADIC. Snímek je pak ve své podstatě demonstrací poctivosti a čistoty lidské práce. Titulní hrdina (Gustav Nezval) je vykreslen jako silný, čestný, sečtělý a zodpovědný muž pevných zásad, hledící si své práce, která je mu posvátnou a za ní obětuje i lásku venkovské dívky Marjánky (Jiřina Štěpničková). Tento motiv však nepředstavuje pouze Cimbura, ale i další protagonisté. Vzorem poctivosti a upřímnosti je i hrdinův zaměstnavatel, hospodář Kovanda (Jaroslav Průcha) a blízký přítel Piksa (Vilém Pfeiffer). Úvodních dvacet minut slouží jako přehlídka zemědělských prací, divák je důkladně obeznámen se životem na vesnici. Po práci se všichni scházejí za zvuku lidových písní, tančí se a zpívá. 3) VLASTENECKÉ MOTIVY. Ve filmu se objeví i řada odkazů ryze vlasteneckého charakteru. Silně emotivní je především Cimburova návštěva Prahy, v níž navštíví i chrám sv. Víta za zvuku působivé hudby. Nechybí záběry na Pražský hrad, Staroměstský orloj, Týnský chrám a Daliborku. Vesnické prostředí je pak snímáno pohledem na krajinu a oblaka za zvuku symfonické hudby, zazní zde řada klasických lidových písní (Protivínský zámek mezi horama), vypráví se pověst o Horymírovi. Patrně nejúčinnější je pak scéna, v níž Cimbura malým dětem vysvětluje, proč chycený ptáček nezpívá: "Skřivánek, ten zpívá jen na svobodě.“ 4) ZÁVĚREČNÉ RESUMÉ. Film, ač může ve výsledku působit silným národním charakterem, ve skutečnosti zcela zapadal do oficiální dramaturgické skladby v rámci žánru Blut und Boden (Krev a půda). Dobová kritika ve svých hodnoceních většinou opomíjela postavu židovského krčmáře, což je však vzhledem k faktu, že tehdy právě probíhaly první transporty, logické. V poválečných soudních prošetřováních byl režisér František Čáp obviněn z kolaborace, nakonec byl trestu, i přes četné protesty, zproštěn. Čápův film se pak dokonce vrátil na plátna kin a později byl hodnocen jako přínosný národní film. Není bez zajímavosti, že Gustav Nezval za ztvárnění Jana Cimbury získal v roce 1942 Národní cenu. CIMBURA je dodnes vnímán jako jediný český film se silným rasistickým podtextem a každá televizní repríza vyvolává plamenné diskuse. Tento film jsme v současnosti nuceni přijímat a chápat pouze v kontextu politické situace a v konfrontaci s dostupnými dokumentárními materiály. Rozhodně by však neměl zůstávat v trezoru, neboť i nové generace touží poznávat svou minulost. Navzdory její tragické skutečnosti. ( -Ponrepo 15/11/13- ) () (méně) (více)
Málokdo se dnes - bohužel - pustí do četby románu J. Š. Baara, jenž je poctou všem selským ctnostem a holdem jihočeskému venkovu. Naštěstí je zde jeho vynikající adaptace z autorské dílny F. Čápa, která si s předlohou v ničem nezadá. Gustav Nezval se výborným ztvárněním titulní role pasoval do pozice na slovo vzatého představitele zemitých selských tipů v českém filmu. Mimochodem - román i film se zabývají osudy skutečné osobnosti, která má ve své domovské Putimy pamětní desku a významné místo v regionální historii. ()
Jan Cimbura je nejpoctivější, Jan Cimbura má síly za deset, Jan Cimbura přepere celou hospodu ... asi už chápete, jaká je hlavní postava filmu. A z toho pramení jeho největší nedostatek. Při každé potencionálně napínavé scéně víme, že Jan Cimbura se zachová správně a všechny dobře dopadne. Kromě toho, že je film známý svým antisemitismem je to strašná nuda. ()
Galerie (12)
Zajímavosti (9)
- V původním scénáři známá protižidovská scéna nebyla, ale na nátlak z Úřadu říšského protektora tam musela být dopsána. V předloze Jindřicha Šimona Baara se ostatně nachází rovněž. (raininface)
- Všetci komparzisti, ktorí vo filme účinkovali, dostali 50 protektorátnych korún. (Raccoon.city)
- Po vojne sa objavili obvinenia, že sa čiastočne jedná o antisemitské dielo. Snímka totiž obsahuje scénu vyhnania židovského krčmára, ktorú musel režisér obhajovať pred komisiou pre národnú bezpečnosť. (Raccoon.city)
Reklama