Jan Cimbura

Jan Cimbura v podání Gustava Nezvala, to je panečku chlapík. Možná to bylo až moc charakterově černobílé, ale myslím, že to lidé v době vzniku filmu potřebovali a dokázali ocenit, snad na ně film půsoil aspoň trochu jako vzpruha v těžkých časech. Velká škoda je té ošklivé antisemitské části. Baarovu knihu jsem nečetl, tak nevím, jestli byla nebo nebyla do filmu přidána z politických důvodů. Velmi dobrá byla kamera, která snímala jihočeskou krajinu a venkov. (11.12.2007)

Málokdo se dnes - bohužel - pustí do četby románu J. Š. Baara, jenž je poctou všem selským ctnostem a holdem jihočeskému venkovu. Naštěstí je zde jeho vynikající adaptace z autorské dílny F. Čápa, která si s předlohou v ničem nezadá. Gustav Nezval se výborným ztvárněním titulní role pasoval do pozice na slovo vzatého představitele zemitých selských tipů v českém filmu. Mimochodem - román i film se zabývají osudy skutečné osobnosti, která má ve své domovské Putimy pamětní desku a významné místo v regionální historii. (20.08.2007)

„To vám řeknu, pantáto, vymlátit celou hospodu a dělat ještě jiný silácký kousky, to je všechno hezký, ale knihy číst…ne, pantáto, to pořádnej pacholek nedělá.“ Ta prostá a omezená paní v oděvu nevábného vzhledu se mýlí. Cimbura byl vskutku renesanční osobnost. Jan je ctnostný, férový, statečný, silný, moudrý, zodpovědný, empatický, sečtělý, umí tancovat, má se k zvířatům i dětem…snad jen nejeví pochopení pro rovnoprávnost pohlaví (a směje se šovinistickým vtipům). Ale to jsou jen drobné, lidským okem nerozeznatelné kaňky na jinak zcela bílém papíru…jak vidno, film byl při Cimburově dokonalosti místy nechtěně směšný. Ale jinak sází na příjemnou atmosféru navozovanou prosluněnou jihočeskou idylou, vlastenectví i kritický podtón mířící na předsudky, ačkoliv např. Žid ke všemu přišel jak slepý k houslím (předlohu neznám, ale rok 1941 by ten rasismus vysvětloval). Ve výsledku jde o veskrze průměrnou věc. „Ale ty už máš vyhráno, spřátelí se s tebou. To jen ta Divoká je taková fajnová, che…jako každá ženská.“ (03.02.2019)

Putimský sedlák Jan Cimbura byl skutečnou žijící postavou, kterou se nechal inspirovat J.Š. Baar. Narodil se 17.6.1817 v Semicích a zemřel 16.1.1898. Jeho hrob v Putimi je dosud udržován. Měla jsem tu čest Putim několikrát navštívit a projít se po místech, kde se Jan Cimbura pohyboval a žil. Pan spisovatel si postavu Jana Cimbury trošku zidealizoval. Jan Cimbura byl chlap jako hora. Měřll 192 cm, měl obrovské ruce a nohy. Měl také velkou sílu. Prý byl nehezký,zrzavý a na vojně nikdy nebyl. Budu citovat z jeho epitafu: "Zemřelému v Pánu Cimburovi Jánu, postavil nyní, kříž tu jeho syni. Byl to sedlák silný, bohatý a pilný,rád měl v žití shoně, lidi a pak koně. Odpočívej v pokoji." To jenom pro představu, abychom věděli s kým máme tu čest. Období protektoráru nebyla lehká doba, proto se filmaři rádi vraceli do historie, která nabízí nepřeberné množství inspirace. Ve filmu je krásně nasnímaná jihočeská krajina a venkov. Zapomeňte na dobu, kdy byl film natočen a na poselství, které se v něm ukrývá. Nechte se vtáhnout do děje. Staré filmy mají nezaměnitelné kouzlo. (26.02.2009)

Marthos a jeho komentář obsahuje vše. I Žida. Za mne snad jen pár vět. V době natočení filmu, potřebovala rozťatá Republika takových Cimburů v každém okrese nejméně deset. Falešné heslo časů budoucích - Poctivě pracovat, poctivě žít - Zde, společně s přirozenou pokorou k životu, dostává úžasný, nijak neposkvrněný ráz, pro mě velmi silný a inspirativní film. (08.08.2013)