Smrt pana Lazaresca

Nezdieľam všeobecné nadšenie nad týmto filmom. Je pravdepodobné, že poskytuje autentický obraz rumunského zdravotníctva. Chápem, že nebolo možné ukázať politikov a úradníkov, ktorí finančným poddimenzovaním a nezmyselnými predpismi doviedli, nielen rumunské, zdravotníctvo do súčasnej mizérie. Dokonca som v tomto filme oceňoval zvyšky ľudského prístupu zdravotníkov, ktorý v technicky a personálne vyspelejších krajinách už takmer vymizol. Celý film sa točí okolo práv zanedbaného a prechlastaného Lazaresca na zdravotnú starostlivosť. Právam unavených a vystresovaných zdravotníkov na riadny výkon povolania sa už taká pozornosť nevenuje. A predsa povinnosť poskytnúť všetku dostupnú starostlivosť nepoistenému, opitému, páchnucemu a zasvrabenému bezdomovcovi, ktorému treba okrem iného odoperovať ponožky prirastené k nohe (ako sa to stalo na Slovensku) predstavuje taký atak na humánne ideály lekárov z obdobia preberania diplomu, že sa ich zapuzdreniu do otupenosti, ľahostajnosti a cynizmu zmiešaných so strachom a alibizmom ani príliš nečudujem. Vedia, že ak sa nepodarí toho bezdomovca zachrániť, usporiadajú médiá, ľudskoprávnici z povolania a dohliadajúce úrady na koncových vinníkov taký pohon, že aj otrlí zločinci budú radi, že nevyštudovali medicínu. (06.06.2011)

Tady asi udělali soudruzi z NDR chybu. Do kategorie komedie bych tento film rozhodně nezařadil. Spíš jsem si myslel, že se dívám na surový dokument z prostředí nemocnic v Rumunsku. Zdravotnický personál se zde chová k pacientovi, přesně tak, jak by neměl (arogantně, lhostejně, oslovují ho dědo apod.). Viz. taky komentář od Tyler (10.11.2010)

Skutečně dokonalá filmařina, kdy tohle natočit jakoby dokumentárním stylem, aby to navíc mělo hlavu a patu, muselo dát velkou fušku. Každopádně přes nesporné kvality filmu podruhé bych jej vidět nechtěl a rozhodně jej nedoporučuju nikomu, kdo už nějakou tu zkušenost se zdravotnictvím včetně českého měl. Protože jak se nejedná o nějakou mimořádku typu koronaviru, resp. ve filmu havárie autobusu (s níž se hraje už od začátku při sledování televize, aniž bychom dopředu tušili, jak osudový to bude mít význam), tak jste pro nemocnice jen kus masa nebo další stěžující si otrava, co je přetěžuje. Na druhou stanu říkám, pokud je doktorů a sester skutečně málo, tak bych to taky dělat nechtěl a asi bych se choval stejně. Film vlastně nijak nesoudí, jen konstatuje stav, který je tristní a kde soucitných osob moc nenajdete (kromě jedné záchranářky a potom jedné žadonící sestry). Líbí se mi i to, že navzdory názvu filmu nevíme, kdy skutečná smrt pana Lazaresca nastane - koneckonců může zemřít pár let po operaci, a spíš si myslím, že to slovo "smrt" zde odkazuje k jakési virtuální smrti, kdy - jak už jsem psal - jste jen kus masa, ne bývalý univerzitní profesor, který měl nějaký život, má děti, má jisté myšlenky, smysl pro humor... jste pro ty nutně lhostejné nemocniční pracovníky v podstatě mrtvý, ačkoliv jste živý. A může to odkazovat i k určité smrti zdravotnictví obecně. Jinak k filmu - scénář, režie, kamera a především herecké výkony jsou na vysoké úrovni (vůbec si nedovedu představit, že by takový silný a propracovaný film vznikl u nás), jen mi vadila zbytečně dlouhá stopáž, kdy některé scény už se zbytečně opakovaly a protahovaly, aniž by to mělo ústrojný význam pro sdělení a děj. (06.06.2020)

Ako na Kramároch....aj s tou nádhernou doktorkou pri CT....Ale vážne. Puiu natočil dokumentárne ladený film, ktorý pôsobí dojmom, že je natočený v reálnom čase. Nejakým spôsobom ho natočil tak, že som sa ani minútu nenudil a kľudne by mohol trvať aj o hodinu dlhšie. Trochu mi vadilo, že od určitého času presne vieme, ako bude príbeh pokračovať a že tragédia pána Lazarescu nie je vždy vnímaná ako nešťastná zhoda okolností (nehoda autobusu, zlý stav rumunského zdravotníctva všeobecne), ale prichádza na rad aj ľudský faktor (trochu lacné poukazovanie na aroganciu niektorých lekárov pri telefonovaní, pití kávy, alebo riešenia osobných vecí). Toto nie je nová rumunská vlna, ale ultra neo-neo realizmus. Vzhľadom na to, že ma rumunský artový film ani sekundu svojej dva a pol hodinovej dĺžky nenudil (na rozdiel od mnohých, rovnako dlhých vysokorozpočtových produkciách), zaokrúhľujem 90% smerom nahor. (13.11.2012)

„S nohama nic nemám, paní. Nějak mě bolí břicho, žaludek a skráně.“ - „Však my už zjistíme, co a jak.“ Jen aby už nebylo trošku pozdě…Hodně náročná podívaná. Téměř dokumentární styl vytváří neobyčejný pocit autenticity (divák nemá důvod nevěřit, že přesně takhle rumunské zdravotnictví fungovalo…či ještě stále funguje?), ale zároveň nabízí rozvláčné tempo s velkorysou stopáží, což asi bude pro část publika smrtící kombinace (nemluvě o tom, že sympatizovat tu lze jen s obětavou sestrou, neb k hlavnímu „hrdinovi“ lze cítit spíš odpor). Neznám režisérovu tvorbu natolik, abych si troufl odhadnout jeho záměr, ale nepřekvapilo by mě, kdyby ta převládající (ne)ochota, (ne)empatie, arogance, byrokracie a apatie nebyla obrázkem pouze zdravotnictví, ale rumunské společnosti jako takové. Za mě slušné 4*, netrpělivým a unaveným divákům ovšem nedoporučuju. „Jestli chcete, nechám ho odvést rovnou dolů do krematoria, stejně furt mele, že je mu zima. Na neurochirurgii je plno. Je šmytec! Čas došel…ještě podpis, ať je to v pořádku.“ (06.06.2021)