Gillesova žena

Spousta hluchých míst je kompenzována pouze dvěma mimořádnými sekvencemi, jednou je taneční zábava, na níž by se pomalu houstnoucí atmosféra dala krájet, a druhou je závěr s věšením prádla. Opatrně rozvíjené téma vzdušnosti, která laxně přechází pomocí tmavých tónů povalu do deprese, se kolem diváka ovíjí jako stahující se smyčka. Samotný závěr je naprosto úžasný, v závěrečné scéně je nejen shrnutí celého filmu, ale vlastně i vysvětlení jednání hlavní hrdinky. Problém mám s tím, že chování Gillesovy ženy mi přijde až chorobně hloupé. (28.05.2021)

Úplně ze všeho nejdřív chci pochválit vizuální stránku, moc se mi líbil styl vyprávění příběhu manželského páru, kterému se do cesty připletla nevyvedená mladší sestra.. Pak zcela nepochybně stojí za zmínku herecká kreace Emmanuelle Devosové, ona je v roli podváděné manželky strhující, úchvatná a jako matka (lvice-ochránkyně) až neuvěřitelná, obdivuhodně trpělivá a nesmírně silná.. Možný spoiler - s politováním jsem však nucena jedním dechem dodat, že se závěrem nemohu a nedokážu souhlasit/souznít (a už vůbec ne pochopit), kladu si otázku, proč o tu svou rodinu tedy tak urputně bojovala? Kdyby každá podvedená manželka volila tohle řešení, asi by nás tu moc nezůstalo, k tomu se domnívám, že milující máma vydrží víc než zraněná žena a ona měla tři krásné děti, což je obrovská motivace (i zodpovědnost) k životu.. (17.11.2021)

Kazdy z nas nekdy zazil chvile, kdy jde pod svou vlastni dustojnost nez aby se vzdal milovane osoby. Jakmile si to ale uvedomi, nemusi to unest. Takto by se dala vystihnout hlavni myslenka filmu, ve kterem nebyla potreba rozsahlych dialogu, aby si divak tyto pocity ze sveho zivota vybavil. Jedinou jeho chybou bylo, ze se dal zkratit o cca 15 minut, aby se divak ke konci nemusel vrtet a divat na hodinky. Jinak je to ale hezky film. (06.02.2006)

Velice citlivě natočený snímek o ženské duši. Frédéric Fonteyne v prvé řadě vypráví obrazem. Výrazná stylizace obrazu vykresluje dojmy a pocity aktérů, kdežto podružné dialogy pouze dopomáhají k plynulosti příběhu. Film, jehož výchozí scénář obsahoval pouhých deset stran (zbytek tvorby je pouhá improvizace herců a fantasie režiséra) má laťku kvality (jak formální tak obsahovou) postavenou neuvěřitelně hodně vysoko. Fonteyne za to může být vděčný nejen sobě, ale zejména všem představitelům hlavních rolí. (29.11.2005)

Nesrovnatelné s předchozím snímkem Frédérica Fonteyne, Pornografický vztah, ve kterém všechny city, emoce a vlastnosti vztahu vylíčil v dokumentárním stylu. Zde pouze předkládá trochu jiný příběh o věčné lásce, zamilovanosti, pobláznění, sexu a schopnosti obětovat se pro druhého. Pokud se divák nedokáže vcítit do nějaké postavy a nebo nechápat pohledy ženy, která své pocity vyjadřuje pouze mimikou a gesty, pak se bude velmi nudit, protože tohle není film, kde se vše říká pouze slovy. (17.04.2008)