The Dancing Girl
Režie:
František ČápScénář:
Jan WenigKamera:
Ferdinand PečenkaHrají:
Marie Glázrová, Jiřina Štěpničková, Růžena Nasková, Terezie Brzková, Eduard Kohout, Karel Höger, Gustav Nezval, Vlasta Fabianová, Jelizaveta Nikolská (více)Obsahy(1)
Romantické kostýmní příběhy jsou vyhledávány mnoha diváky, zejména ženským publikem. U nás tento žánr neměl velkou tradici, zejména pro značnou finanční náročnost. Přesto však v době protektorátu byly natočeny tři nejznámější – Noční motýl, Maskovaná milenka a Tanečnice. Byly důkazem, že česká kinematografie i ve ztížených technických a ekonomických podmínkách je schopna vytvořit divácky přitažlivý a přitom technicky a řemeslně mimořádně náročný film, který divákům přinášel dvě hodiny zapomenutí na realitu života v okupované zemi. Film Tanečnice natočil František Čáp v roce 1943. Příběh o ženě, která v honbě za světovým úspěchem odsunula svůj rodinný život na poslední místo, inspiroval klasika české kameramanské školy Ferdinanda Pečenku k vytvoření znamenitých obrazů v degasovském stylu, protagonistku a představitelku titulní role Clo Marii Glázrovou pak k velké herecké kreaci s množstvím psychologických odstínů. Stejně tak diváky zaujal i Karel Höger, který vytvořil dvojroli Saši Holberga a Arense, dívčiny milence. (Česká televize)
(více)Recenze (24)
V době natočení filmu se muselo jednat o jeden z nejnákladnějších snímků, které byly u nás natočeny (Dražší byla snad jen "Maskovaná milenka", která však nedosahovala kvalit tohoto filmu). Samotné róby a kostýmy hlavní hrdinky musely mít na svědomí polovinu rozpočtu filmu. Naštěstí se sázka na velkolepost a pompéznost vyplatila, a František Čáp opět přesvědčil, že přesně tyhlety estetická dílka mu právě sedí. Začínal skvělým "Ohnivým létem", pokračoval výtečným a rovněž předraženým "Nočním motýlem" a nádech těchto oku lahodících filmů můžeme spatřit ještě ve filmu "Znamení kotvy" - dnes již neprávem zapomenutém. Samozřejmě, hlavním cílem "Tanečnice" je zaujmout diváka a připravit pastvu pro jeho oči (nádherná Glázrová, charismatický Höger, přísný Rogoz), ale i scénář je zajímaví, i když možná trochu předvídatelný. Bezcitná umělkyně dá přednost kariéře před rodinným životem, když se po letech rozhodne svůj postoj změnit, je již pozdě... Látka je velmi silná, škoda jen, že některý prvky nebyly více propracovány (očekával bych ještě větší chlad hlavní představitelky, hrnoucí se za kariérou), některé prvky bych naopak vynechal (zbytečná je role mladého komponisty Högera, který stárnoucí tanečnici fascinuje a oblouzní). Po tomto filmu se nyní ještě více budu soustředit na tvorbu Františka Čápa. ()
Filmy Františka Čápa som videl v rámci LFŠ v plných kinách, čiže aj výsledný pocit z nich bol ovplyvnený kolektívnym zážitkom. Preto ma Tanečnice z pohodlia obývačky neuchvátila tak, ako by to dokázala v kine v rámci prehliadky režisérovej tvorby. Perfektná výprava a kostýmy sú samozrejmosťou, herecké výkony mi ale občas pripadali trochu strojené a hudba, napríklad pri scéne lovu, doslova trhala uši. Scenár prináša hlavnej postave do cesty ťažkú dilemu a divák si asi aj skôr domyslí, ako film skončí. Z dnešného hľadiska je už podobná dilema menej pochopiteľná, kariéra mladej ženy či rodina sa dá s trochou snahy relatívne pohodlne skĺbiť. Samozrejme sa na všetko treba pozerať z hľadiska doby vzniku, aj z hľadiska toho, kedy sa príbeh odohráva. 70% ()
Solídna dráma ženy, ktorá pre kariéru spraví takmer všetko. Má aj silné momenty, no akosi mi tu do úlohy baletky nepasovala bucľatejšia Marie Glázrová. Neviem, ako to bolo pred 100 rokmi, ale teraz si baletku predstavujem ako 40-kilovú anorektičku. A trochu zvláštne už dnes pôsobí pohŕdanie, s akým sa musela stretávať slobodná matka, aj zdesenie lekára, keď ho požiadali o potrat. ()
Ženské melodrama, volně navazující na Nočního motýla tematicky i způsobem ztvárnění, které zde nabývá ještě vyhraněnějších poloh. Čáp tu dává cele vyniknout Marii Glázrové v roli ambiciózní primabaleríny obětující rodinné štěstí pro uměleckou dráhu. Střet obou sester v rozhodující chvíli jejich životů je zároveň konfliktem lásky k umění a mateřství, tedy volbou bez možností. V tomto ohledu nelze neupozornit na výtečnou Jiřinu Štěpničkovou, která mezitím dospěla v herečku nebývalé krásy i šíře tvůrčího záběru. Čápův film se kromě jiného přiřazuje do nepříliš početné skupiny kostýmních dramat, které i po letech nadchnou svou atmosférou a pečlivou dobovou výpravou. ()
Vysloveně půvabné secesní melodrama patřící k vrcholům protektorátního filmu. Tanečnice je dalším z velkých kostýmních Čápových filmů, kde se opět setkáváme s jeho oblíbenými herci, s Marií Glázrovou tentokráte v hlavní úloze, dále se Štěpničkovou, Brzkovou, Kohoutem, Nezvalem a Pivcem. Životní dráha úspěšné tanečnice Clo Satranové je ideální materiál pro psychologickou hru o ztrátě osobního štěstí na úkor slávy. Vzácné je zdejší setkání s legendární tanečnicí Jelizavetou Nikolskou. ()
Reklama