Poslední pevnost

Vojenské vězení vedené pevnou rukou plukovníka Wintera (James Gandolfini) dostane nového nájemníka - bývalého hrdinu ze všech možných válek, generála Eugena Irwina (Robert Redford). Jenže už první osobní setkání nedopadne vůbec dobře, a plukovním Winter se rozhodne generálovi pobyt ve vězení pěkně osladit. Ale generál Irwin si svým přístupem ke kolegům vězňům vybuduje respekt, a rozhodne se ukázat světu Winterovy praktiky. A to Winter rozhodně nechce dopustit. Mezi vězni a dozorci se rozpoutá opravdová válka ... Oproti ostatním zde komentujícím mi americký patriotismus (= není důležité jestli zemřete nebo ne, hlavně že zachráníte americkou vlajku) vůbec nevadí, a tak jsem se u filmu docela příjemně bavil. Dvě hodinky utekly jako voda, ale musím podotknout, že mnohem větší zásluhu na tom má James Gandolfini než Robert Redford. A vzhledem k tomu, že se dokáži odprostit i od takových elementárních logických problémů (kde ku.va vzali vězňové zápalné bomby a katapult), tak klidně dám čtyři hvězdičky... (13.01.2011)

Repríza snímku mě po té opravdu dlouhé době příliš nepotěšila. Mám rád Roberta Redforda, takže mě netěší ubírat hvězdičku filmu, v němž účinkuje, ale nemohl jsem jinak. Narazil jsem totiž na vážný problém. Uvědomil jsem si, že je tento typ amerických vězeňských dramat natáčen podle jednoho mustru: hlavní hrdina je buď nespravedlivě nebo příliš přísně odsouzen; věznici řídí zakomplexovaný zmetek se sadistickými sklony; mladší spoluvězeň, který k hlavnímu hrdinovi s úctou vzhlíží jako ke svému vzoru, hyne na příkaz zakomplexovaného zmetka se sadistickými sklony; spravedlnost nakonec vítězí. S nechutí mi dnes došlo, že se tato záležitost od výše popsaného vzoru odlišovala jen tím, že šlo o věznici vojenskou, ale jinak zůstal postup zachován. A ani tato jediná odlišnost nakonec nebyla ku prospěchu věci, protože se kvůli ní dostalo nejen na očekávaný patos, ale i na nefalšovaný americký patriotismus, který se mi (velmi slušně řečeno) zajídá. Což je za těchto okolností vtipný výraz, protože kdybych to podal méně slušně, stáli bychom u přesně opačného konce trávící soustavy. Robert Redford zachránil filmu třetí hvězdičku, bez něj bych šel jen na dvě. / Poučení: Řídíš-li v boji jakýkoli létající prostředek, taranuj jako Sultan Amet-chan. Ale nezapomínej na hadovité přiblížení k cíli. 3*- (26.07.2022)

Chápu hodnocení z pohledu těch, co se jim zvedá kufr z té americké fascinace vlastní armádou. První polovina filmu se nijak neliší od běžných (spíše tuctových) filmů z vězeňského prostředí. Druhá je ale hodně originální, když jde o takový zajatecký tábor ve vlastní armádě. Střet regulerních vojáků s vojenskými vězni je dost nápaditý a souboj na konec věže obsazené mužem s brokovnicí a vrtulníku pro mě byla třešnička na dortu. Co je ale nejlepší na celém filmu? Herci. Redford si hraje to co v každém svém filmu, ale Gandolfini předvádí asi nejúlisnějšího velitele věznice, co kdy ve filmu byl. (17.11.2008)

Je pravdou, že se dalo ze snímku vykřesat více. Mít na place Redforda a v ruce scénář o charismatickém důstojníkovi, který si podmaní půlku krimu, a neudělat z toho film století, hned za proklamovaným Šošenkem, to chce nervy z ocele. A to jistý Rod Lurie asi setsakramenstky má. Navíc měl k dispozici Toma Waitse, ale že to má vejce, se prokázat nepodařilo. (14.06.2012)

Velké překvapení. O filmu jsem neslyšel ani slovíčko a podíval se na něj jen proto, neboť jiné TV stanice dávaly samé kraviny. Robert Redford je super a jeho postava se mi velice líbila. Příběh je sice klasický, ale rychle utíká a je podán takovou formou, že srdce zaplesá. Badass velitel věznice je pěkná svině, a já si nepřál nic jiného, než jeho brzký, velice ošklivý konec. A vůbec celé obsazení je v nadprůměru, velice roztomilý výkon Marka Ruffala, příjemná Robin Wright Penn a i nájem platící Delroy Lindo. Scéna s hromadným jakoby salutováním mě potěšila, stejně jako samotné provedení vzpoury. Více takových filmů, více filmů z vězení, z prostředí, které mám ve filmu tak rád. (12.11.2006)