Purpurové řeky

Tři čtvrtiny filmu v podstatě jenom sledujeme jak někdo někam jde (jede) a následně se s někým baví. A když se sem tam blýskne na nadějnější scénu (noční sprint), obvykle ji režisér předčasně ukončí nebo nechá uvrhnout do zapomnění dalším děsivým odhalením. Vyústění všech těchto odhalení raději ani nebudu komentovat (IMHO LOL). 65% Zajímavé komentáře: Punisher10, cross, Death, Cimr (20.05.2005)

Kdo by to řekl, že za tím stojí „frantíci“ aneb exkurze do kuchyně genetikovy. Onen už zlidovělý duch ponurého thrilleru, který opustil tělo s názvem Sedm a poté se převtělil do totožných, nebo mnohem horších podob filmových, je cítit na pozadí celého tohohle temného tetelení. Dvě osy příběhu vedené ve zdánlivě nesouvisejících rovinách, na jedné straně charismaticky prďácký Jean Reno, na straně druhé úleťácký hláškař Vincent Cassel. Hned na úvod krom sněhu zamrazí přímočaré zobrazení mrtvol, znepokojivá hudba skladatele Bruna Coulaise a typicky evropsky syrová kamera. Taky pan zvukař se náležitě činil, aby ve spleti morbidních prostředí nezůstal napětí nic dlužen. Lidi od rekvizit zase nafasovali víc než nutné množství krve a tak se v zájmu uvěřitelnosti rozhodli s tímhle artefaktem nešetřit (nutno konstatovat „jen houšť“). Každá s postav si pohrává s podivně vtíravou bizarditou, jako by vyrazily figuríny z nějakého panoptika na protestní průvod francouzským podhůřím. Proto si až člověk říká, co ten úlet s vložkou ve stylu kung-fu? Není to tak trochu navíc? Přesto je tenhle mix thrilleru, kriminálky a instruktážního videa pro začínající genetiky na evropské poměry něčím dejme tomu více než neobvyklým. Hlavně co se atmosféry a takového toho hltání každého následujícího momentu týče. Samozřejmě, že přehnaná snaha o co nejvíc šokující závěr stylu "kopirajd" může působit uměle a neoriginálně, jenže vzpomeňte řady laciných televizních bubákovin, co se o to snaží ještě mnohem okatěji. Prvně, není to na plný počet. Znáte to: „Stěrače stírají, klakson troubí, ale nějakej zapamatovatelnej moment nebo šok co by vám vydržel ještě tejden na to, ten tu chybí.“ Jenže ta hudba, přesné herecké výkony a nad očekávání předvedené ztvárnění mě zas utvrzují, že do úplného průměru Purpurové řeky taky nepatří. Takže dávám za 4. (06.03.2005)

Režisér Kassovitz zdařile vykresluje temnou atmosféru, Reno s Casselem jsou natolik charismatičtí, že v pohodě utáhnou celý film. Ale že v některých dílčích momentech, respektive celých scénách, je to tak nehorázně vykradené SEVEN, je až trapné. A závěr je vykonstruovaný a plný klišé. Škoda, nebýt toho, šlo by o velice povedený thriller. (04.07.2002)

"Začneme na hřbitově. Jsem dnes v dobrý náladě." Mám rád, když je to zamotané, napínavé, vtipné a ještě mě to do sebe vtáhne atmosférou. Přesně takové jsou pro mě Purpurové řeky a přestože jsem se v nich již několikrát koupal, tak stačí letmý záběr na Alpy, na první mrtvolu, na nevrhlého komisaře Niemanse a už mě zase mají. A já zase s napětím čekám, jak to tentokrát dopadne, i když po několika reprízách už mám jisté tušení. (04.02.2017)

Jeana mám rád, aj keď som ho videl v úlohách, ktoré mu sadli viac a v ktorých svoj talent prejavil vo väčších grádoch a aj keď od tohto filmu som veľa nečakal, predsa som dúfal, že ma ohúri - a to som nemal. ale inak celkom mrazivý príbeh kontrastne zasadený do peknej prírody ale v inak podarenom scenári (aspoň zo začiatku sa to tak javilo) mi kdesi v poslednej tretine niečo začalo chýbať . . . (11.04.2005)