Capote

Kdybych si před shlédnutím snímku nepřečetl jméno režiséra, téměř bych si vsadil na jméno... P. Sorrentino. Hodně podobný rukopis a to včetně pojetí hlavní role P.S. Hoffmanem, které je v dosti ohledech podobné projevu Toniho Servilla. Dva v dosti ohledech podobné lidské příběhy a přitom tak rozdílné osudy. Na jedné straně uznávaný spisovatel, co cítí příležitost napsat knihu, na kterou (a tím pádem i na něj) lidé jentak nezapomenou, na straně druhé, vrah (vězeň) čekající na odsouzení (vykonání trestu) mezi sebou vedou dlouhé dialogy, odkrývají svoje minulosti a dozvídají se o tom druhém (a zároveň sami o sobě) spoustu nových informací. Capote je stále více fascinován osobou jménem Parry Smith, až se jejich osobnosti téměř prolnou a vy si s postupujícím časem říkáte (kladete otázku), kdo z těch dvou je větší zrůda. Zda vrah Parry Smith, či Truman Capote čekající jako sup na Parryho smrt, aby mohl dokončit svou knihu, ale zároveň (tváří v tvář posledním společným okamžikům) si uvědomuje, že mu Parryho osud není zcela lhostejný a zároveň jako by si vše (před sebou samým) snažil ospravedlnit. Byť svědomí je mrška proradná, kterému člověk neporučí. Odpověď (úsudek) nechť si každý vysloví (udělá) sám. Menší výhrady bych měl (zejména mohlo být odkryto (nakouknuto) mnohem více z (do) komplikované osobnosti samotného Capota) a troufám si (zde) tvrdit, již v úvodu mnou zmiňovaný P. Sorrentino, by dokazál z tématu "vyždímat" víc, nicméně zároveň přiznávám, jedná se o debut jako řemen a rád si počkám na další Miller(ův) chystaný snímek Moneyball http://www.csfd.cz/film/255150-moneyball/videa/ . 88,8% p.s. knihu si sebou určitě přibalím na chystanou dovolenou..... (29.08.2011)

Ne klasicky vystavěný biografický příběh, ale zásadní kapitola z Capoteho života. Film je vlastně rekonstrukcí rekonstrukce - vypráví o tom jak Capote píše o Holcombské vraždě. Tvůrci kladou velký důraz na morálku a svědomí spisovatele. Capote je prezentován jako komplikovaná osobnost - na jedné straně citlivý, nadaný (úžasná paměť), odlišný člověk, na straně druhé bezskrupulózní lovec co největšího množství informací zneužívající vraha Perryho Smithe. Film tak přináší nejen cenné faktické informace (i když některé jsou zkreslené a záměrně skandalizované - především Capotův homosexuální vztah k Perrymu), ale stává také se mementem spisovatelské (a vůbec umělecké) profese. (19.06.2006)

Pro čtenáře Chladnokrevně tento film musí být zklamáním, protože se případu věnuje poměrně málo, mnoho detailů zůstává skryto. Na druhou stranu Capoteho popisuje velice dobře. Hoffmanův výkon je strhující, nejlépe použít klasické klišé: budeteho milovat i nenávidět. Nebýt ale jeho, film by byl mnohem zdlouhavější, a tak nějak by asi nevěděl, zda chce být spíš „filmem o Capotem“ nebo filmem o „přátelství Capoteho a vraha Perryho“. Hoffman nakonec strává veškerou pozornost na svého egocentrického Capoteho a zachraňuje tak jinak poměrně nevýrazný film. (08.05.2006)

Velmi zajímavý kriminální případ, stejně tak zajímavá kniha včetně pozadí její vzniku se zde bohužel dočkaly naprosto nezáživného zpracování bez nápadu a bez většího spádu. Dle mého názoru vznikl nevýrazný a velmi povrchní film o jedném odporně slizkém sebestředním muži, o němž musím říct, že mi po celý čas sledování byl (navzdory skutečně velkému ho přínosu do světové literatury) zcela lhostejný a občas jsem měl pocit, že tvůrcům zřejmě též. Námět měl obrovský potenciál přinést silnou dramatickou podívanou s pocitově rozporuplným nádechem, ale bohužel po většinu času mne provedení spíše nudilo. Je mi líto, ale vedle Brooksova snímku Chladnokrevně z roku 1967 je pro mne "Capote" úplně zbytečný film, i přesto, že nejde vyloženě o remake a přináší pohled na věc z jiného úhlu pohledu (a to spisovatele). Takže v konečném důsledku dokážu ocenit maximálně zdařilý herecký výkon P. S. Hoffmana, což je poněkud málo. 45% (13.09.2020)

K filmu Capote jsem přistupoval bez znalostí o co vůbec jde. Jediné co jsem veděl je, že nějaký takový film existuje a že na plakátu je herec Philip Seymour Hoffman vypadající jak funebrák. Už během prvních minut si mě film nějakým způsobem připoutal k sobě a nepustil mě až do závěrečných titulků. Philip Seymour Hoffman zahrál roli Trumana naprosto úžasně a uzemnil mě svoji mluvou, která je naprosto jiná než skutečně herec mluví, ale absolutně podobná originálnímu Trumanovi. Navíc se mi v hlavě honila dokolečka závěrečná poprava, že už jsem něco podobného viděl. Je to film In Cold Blood (1967) režisére Richarda Brookse, který mě také nadchnul podobně jako tento film. Oba filmy mají stejné téma, ale vyprávěny z jiného pohledu. Bennettu Millerovi patří velká poklona, že si na svůj debut vybral právě takové téma a dokázal jej bravurně zrežírovat. Od premiéry tohoto filmu už uběhly tři roky a Bennettův další film je k nedohlednu. Jsem zvědav jaké téma to bude tentokrát a mohl konečně filmy přirovnat a odhalit jeho režijní rukopis. (30.06.2008)