Capote

pár týždňov pred týmto filmom som videl "To Kill a Mockingbird" - film (resp. kniha) ktorá je s týmto tak trochu spojená - a až pri tomto filme som zistil (ja nevzdelanec) že Harper Lee je (či vlastne bola) žena - a ak mám veriť tomuto podarenému biopicu, tak fakt pekná žena (prečo som si len kvality krásnej ba priam nádhernej Catherine Keener všimol až teraz?). Každopádne však ide o ďalší príklad toho, že pán Philip Seymour Hoffman je excelentný herec (mňa osobne v tom utvrdzuje riadna kopa filmov) podobne ako sekundujúci Chris Cooper plus veľmi pomalá no sugestívna sonda do spoločnosti a do krízového obdobia nielen amerických dejín ale aj jednej z jej najväčších literárnych odobností. Doposiaľ som o človeku menom Truman Capote vedel len to, že je to americký spisovateľ, ktorý napísal prvý non-fiction román "Chladnokrvne" (okrem rôznych poviedok a Raňajok u Tiffanyho) no tento film . . . tento proste vniesol trochu viac svetla, trochu iný pohľad . . . Nie je to úplne životopisný film, každopádne celkom dramatický a precízne natočený skutočný príbeh a jedna veľká lahoda pri sledovaní P.S.Hoffmana, ako sa suverénne zhosťuje portrétu najpopulárnejšieho amerického spisovateľa druhej polovice 20. storočia. (29.07.2006)

Kdybych si před shlédnutím snímku nepřečetl jméno režiséra, téměř bych si vsadil na jméno... P. Sorrentino. Hodně podobný rukopis a to včetně pojetí hlavní role P.S. Hoffmanem, které je v dosti ohledech podobné projevu Toniho Servilla. Dva v dosti ohledech podobné lidské příběhy a přitom tak rozdílné osudy. Na jedné straně uznávaný spisovatel, co cítí příležitost napsat knihu, na kterou (a tím pádem i na něj) lidé jentak nezapomenou, na straně druhé, vrah (vězeň) čekající na odsouzení (vykonání trestu) mezi sebou vedou dlouhé dialogy, odkrývají svoje minulosti a dozvídají se o tom druhém (a zároveň sami o sobě) spoustu nových informací. Capote je stále více fascinován osobou jménem Parry Smith, až se jejich osobnosti téměř prolnou a vy si s postupujícím časem říkáte (kladete otázku), kdo z těch dvou je větší zrůda. Zda vrah Parry Smith, či Truman Capote čekající jako sup na Parryho smrt, aby mohl dokončit svou knihu, ale zároveň (tváří v tvář posledním společným okamžikům) si uvědomuje, že mu Parryho osud není zcela lhostejný a zároveň jako by si vše (před sebou samým) snažil ospravedlnit. Byť svědomí je mrška proradná, kterému člověk neporučí. Odpověď (úsudek) nechť si každý vysloví (udělá) sám. Menší výhrady bych měl (zejména mohlo být odkryto (nakouknuto) mnohem více z (do) komplikované osobnosti samotného Capota) a troufám si (zde) tvrdit, již v úvodu mnou zmiňovaný P. Sorrentino, by dokazál z tématu "vyždímat" víc, nicméně zároveň přiznávám, jedná se o debut jako řemen a rád si počkám na další Miller(ův) chystaný snímek Moneyball http://www.csfd.cz/film/255150-moneyball/videa/ . 88,8% p.s. knihu si sebou určitě přibalím na chystanou dovolenou..... (29.08.2011)

Zajímavě pojatý crossover dramatu a čirého životopisného přepisu s pár velmi silnými momenty a spoustou malých pravd o životě. Jen pořád nevím, jestli je Hoffman génius či jen parodie na Hoffmana. Jeho obligátní loserský projev tentokrát překročil jakousi hranici, kde se tohle dá nějak rozumně změřit. (22.02.2006)

Do Capoteho příběhu lze proniknout úměrně tomu, jak divák akceptuje titulní postavu. Hoffman totiž předvádí téměř až extrém, kdy mě svým exhibicionistickým, byť jakkoli autentickým, vystupováním skoro až od filmu odpuzoval a zpět se mi přiblížil až díky vězeňským rozhovorům, kdy v důvěrných scénách konečně získá hloubku. Jeho rozšafnost se později ukazuje pouze jako obranná zbraň, ale přesto pro mě jeho pojetí zůstává až na samé hranici mezi přehráváním a uměleckým výkonem, naštěstí blíže druhé variantě. Někde mezi pak zůstává také samotný scénář. Zatímco hledání pravdy pro knihu je výborný námět a dostane se divákovi pod kůži téměř sám od sebe, pocity viny a naléhavost důsledků zdaleka takovou sílu nemají a protože závěr je téměř jenom o nich, vyšumí Capote ve chvíli, kdy se objeví závěrečné titulky. (27.09.2007)

Velmi zajímavý kriminální případ, stejně tak zajímavá kniha včetně pozadí její vzniku se zde bohužel dočkaly naprosto nezáživného zpracování bez nápadu a bez většího spádu. Dle mého názoru vznikl nevýrazný a velmi povrchní film o jedném odporně slizkém sebestředním muži, o němž musím říct, že mi po celý čas sledování byl (navzdory skutečně velkému ho přínosu do světové literatury) zcela lhostejný a občas jsem měl pocit, že tvůrcům zřejmě též. Námět měl obrovský potenciál přinést silnou dramatickou podívanou s pocitově rozporuplným nádechem, ale bohužel po většinu času mne provedení spíše nudilo. Je mi líto, ale vedle Brooksova snímku Chladnokrevně z roku 1967 je pro mne "Capote" úplně zbytečný film, i přesto, že nejde vyloženě o remake a přináší pohled na věc z jiného úhlu pohledu (a to spisovatele). Takže v konečném důsledku dokážu ocenit maximálně zdařilý herecký výkon P. S. Hoffmana, což je poněkud málo. 45% (13.09.2020)