Režie:
Bennett MillerScénář:
Dan FuttermanKamera:
Adam KimmelHudba:
Mychael DannaHrají:
Philip Seymour Hoffman, Catherine Keener, Clifton Collins Jr., Chris Cooper, Bruce Greenwood, Bob Balaban, Mark Pellegrino, Marshall Bell, Amy Ryan (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Americký spisovatel Truman Capote (1924–1984) se proslavil především reportážním románem Chladnokrevně (1965, česky poprvé 1968), v němž sledoval vyšetřování vraždy kansaské farmářské rodiny z roku 1959. Dnes legendární knížka, zakládající žánr literatury faktu, líčí složitý sběr informací a postupnou proměnu spisovatele, který se nechá „vtáhnout do děje“ a ovlivňovat svými zdroji, především jedním z dopadených vrahů Perrym Smithem. Homosexuální Capote, do té doby populární hlavně v newyorských intelektuálních kruzích a zvyklý manipulovat se všemi okolo sebe, je hluboce zasažen zkoumanou tragédií a s uzavřeným Smithem, který dlouho odmítá mluvit o průběhu osudné noci, cítí hlubokou citovou spřízněnost. Snímek natočil debutující režisér Bennett Miller (nar. 1966) podle spisovatelovy biografie, již napsal v roce 1988 Gerald Clarke. Působivé dílo s přesně vystiženou dobovou atmosférou je postaveno na fenomenálním výkonu Philipa Seymoura Hoffmana v titulní úloze, vyznamenaném řadou prestižních cen (mj. Oscar, Zlatý glóbus, Cena BAFTA, Independent Spirit Award). Dobře mu sekundují i další herci, zejména málo známý Clifton Collins Jr. (vnuk populárního mexického herce Pedra Gonzaleze Gonzaleze) jako Perry Smith a Catherine Keenerová v roli Capoteho přítelkyně, spisovatelky Harper Leeové. Scénář napsal režisérův spolužák ze střední školy Dan Futterman, kterého známe jako představitele Vincenta Graye z populárního seriálu Soudkyně Amy. Ve stínu Capoteho vznikl konkurenční snímek o kontroverzním spisovateli, nazvaný Pochybná sláva (2006, Infamous), v němž titulní postavu neméně pozoruhodným způsobem ztvárnil anglický herec Toby Jones. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (310)
Jako biografie geniálního spisovatele příliš ploché a jako film o románu zase bezobsažné. Capoteho tvůrčí genialita se zde omezuje na několik chabých zmínek o jeho předchozím díle a samotné vytváření toho nejzásadnějšího nezajde dále, než kolik je schopen si divák utvořit po přečtení Chladnokrevně samotného, popř. shlédnutí Brooksova stejnojmenného filmu. Stominutová homosexuální kreace Phillipa Seymoura Hoffmana se tak stává pouze snaživou pózou, která by možná provokovala v 60. letech, ale nikoliv dnes. Výsledek je pouze prázdná bublina, kvůli níž se v době uvedení křepčilo víc, než kolik si možná zasloužila a naopak jako pocta geniálnímu vypravěči, potažmo románu, je to asi stejně tak působivé a originální, jako kus mramorové desky. ()
Do Capoteho příběhu lze proniknout úměrně tomu, jak divák akceptuje titulní postavu. Hoffman totiž předvádí téměř až extrém, kdy mě svým exhibicionistickým, byť jakkoli autentickým, vystupováním skoro až od filmu odpuzoval a zpět se mi přiblížil až díky vězeňským rozhovorům, kdy v důvěrných scénách konečně získá hloubku. Jeho rozšafnost se později ukazuje pouze jako obranná zbraň, ale přesto pro mě jeho pojetí zůstává až na samé hranici mezi přehráváním a uměleckým výkonem, naštěstí blíže druhé variantě. Někde mezi pak zůstává také samotný scénář. Zatímco hledání pravdy pro knihu je výborný námět a dostane se divákovi pod kůži téměř sám od sebe, pocity viny a naléhavost důsledků zdaleka takovou sílu nemají a protože závěr je téměř jenom o nich, vyšumí Capote ve chvíli, kdy se objeví závěrečné titulky. ()
Již úvodní scéna dokáže navodit tísnivý pocit a přesvědčivou dobovou atmosféru. A když film takto vtáhne už první scénou, těžko mu pak něco vyčítat. Debutant Bennett Miller film ukočíroval pevnou rukou veterána, což by ale nebylo nic platné, kdyby tak excentrická hlavní postava, jakou Truman Capote je, byla zahrána byť jen průměrně. P.S.Hoffmanovo podání je bezchybné a o Capotem se díky němu dozvíte i věci, které ve scénáři snad ani nejsou. ()
Když začíná film záběry na lány obilí, je myslím jasné, co od zbytku očekávat. Pokus o hluboký film, který je ve skutečnosti nudný jak telefonní seznam. Nad vodou snímek drží Hoffman, ale jen tak tak, protože imitování Capoteho není tak silné jako jeho obvyklé charisma. Mnohem lepší než tenhle film je podívat se na staré dobré In Cold Blood. Uznávám, že celá konstrukce Capoteho je zajímavá. Teoreticky je to velmi povedený film a přemýšlet o jednotlivých motivech je nepochybně zajímavé. Sledovat to v praxi mě ale prostě nezajímalo. ()
Po Chladnokrevně jsem rozhodně neměl dobrou náladu a v duši klid. A Capote, který tomu příběhu dodal další rozměr, ty pocity ještě umocnil. Je to ošklivé, ale tou ošklivostí vlastně nesmírně zajímavé pokoukkání, které by bez Philipa Seymoura-Hoffmana možná tak dobré nebylo, ale to jsou zbytečné úvahy. Vyzdvihl bych ovšem i Catherine Keener, jejíž Harper Lee byla Capotemu dokonalou lidskou protiváhou. ()
Reklama