Mnichov

Je mi líto, ale nemůžu jinak. Většinu času jsem nevěděla, kdo je kdo, kdo po kom vlastně jde, kdo koho zrovna zabíjí a hlavně - vůbec s nikým jsem nesoucítila, žádná smrt ve mě nezanechala ani trochu dojmu a nikomu jsem nefandila. Míchá se ve filmu jedna organizace přes druhou, nerozeznáme od sebe pomalu teroristy, policajty, Izraelce... Tímhle filmem mě Steven Spielberg zklamal ještě víc, než rádobydojemným Terminálem. Tenhle film jsem opravdu protrpěla, s velkým přispěním neskutečné délky a nicneříkajícího "příběhu" (masakr - schůzka - vražda - soulož - příprava - vražda - příprava - vražda - ... - příprava - vražda - soulož - retrospektiva na masakr - soulož - konéééééééc). Práce s kamerou a hudba Johna Williamse (která ovšem ve filmu vynikne až v titulkách) sice byly perfektní, ale to je dost málo. (19.04.2007)

Scénář: Eric Roth, Tony Kushner .. Steven Spielberg přišel v roce 2005 se dvěma výjimečnými snímky. První byl komorní adaptací klasické sci-fi knihy War of the Worlds, ten druhý právě vstupující do českých kin podle knihy Vengeance: The True Story of an Israeli Counter-Terrorist Team pojednávající o odplatě za teroristický útok na Olympiádě v Mnichově 1972, kterou ve scénář přetavili Eric Roth (Forrest Gump) a Tony Kushner (Angels in America). Od uvedení snímek provádí vlna nevole a to od všech zúčastněných stran a doprovází ji přívlastek kontroverzní a znovu také přívlastek nespielbergovské. Z mého (nestranného) pohledu se o nijak kontroverzní dílo nejedná a o slově „nespielbergovské“ se kromě toho, že je to hloupost, nebudu více vyjadřovat! Spielberg se k obecnému problému vztahu židů a Palestinců postavil někam doprostřed, neboť neodsuzuje přímo některou ze stran, spíše poukazuje, že část viny si nese každá strana zvlášť a rozběhnutý kolotoč nenávisti a vražd, dlouhý už několik století, jen tak něco nezastaví. A masakr sportovců v Mnichově, podobně jako jiné teroristické akce a protiakce jsou jen smutné kapitoly tohoto předlouhého příběhu. Tento konkrétní příběh sleduje osud skupiny vybraných agentů, kteří dostaly za úkol vykonat odplatu za olympijský masakr. V popředí příběhu se ocitá agent Avner, kterého velmi přesvědčivě ztvárnil Eric Bana, byť po herecké stránce nezaostává nikdo z onoho týmu. Režisérovo pojetí se opět soustředí na rodinné vztahy, které dává hodně do popředí, ať už hrdinovu rodinu, nebo vztahy ostatních k rodině a domovu. Samotné zpracování je fantastické, zejména brilantní je dobová výprava a stylizace. Spielberg se za léta obklopil týmem výtečných lidí, ať už je to kameraman, střihač, hudební skladatel, či produkční nebo trikový tým a na výsledku je to znát. Ze začátku velmi často používá záběry, v nichž se přes dobovou autentickou televizi dovídáme další informace a velmi dobře to navozuje pocit zasazení do doby sedmdesátých let. Poté, až nastoupí odplata zobrazuje každé město v jiném typickém barevném tónu. Nechybí vykreslení mnoha emocí a pocitů z vykonávané práce, ať už rozpaky před prvním zabitím, následující odhodlání po konečný pocit strachu a otázek, zda a jaký to celé mělo vlastně smysl. Mnohé scény nepostrádají výborně budované napětí a často jsou velmi syrové a realistické.. Film se mi velice líbil, jde o intenzivní zážitek jenž nutí k zamyšlení a jelikož se nejedná o film pro diváka, který se chce bezduše bavit, své místo má a jsem rád, že vzniknul. 95%. (08.02.2006)

Dlouho mi Mnichov unikal, ale včera jsem narazil na film v televizi, tak jsem to konečně zkouknul. No a mám pocit, že kdyby mi film unikal i nadále, tak by to žádná velká škoda nebyla. Občas se teda ve filmu najde nějaká opravdu dobrá a precizně natočená akčnější scéna, ale jinak je to po většinu času takový typicky Spielbergovsky ukecaný a rozvleklý. Navíc tentokrát tomu moc nepomohlo ani herecký obsazení. Eric Banán nebo Daniel Craig jsou mi strašně nesympatický. To už snad radši Toma Hankse. A ostatní herce pomalu ani neznám. A ještě vypadaj všichni stejně a pletli se mi mezi sebou. V těch téměř 3 hodinách se teda najdou určitý pasáže, který mě bavily, ale film by potřeboval tak o hodinu zkrátit. (21.08.2022)

Žádná popcornová zábava se tentokrát nekoná. Uznávaný režisér se tu z bezpečí akademického odstupu vyjadřuje k situaci, která se ubíjí v neuvěřitelném počtu postav a motivů. Po dlouhých letech se mi stalo, že jsem se u Spielbergova filmu nudil, že jsem nechtěl odhalovat, co přinese další scéna, další zauzlování děje. Olympijské hry v létě 1972 poznamenal teroristický útok, při němž našlo smrt jedenáct izraelských sportovců. Spielberg si nicméně všímá hlavně následné odvety, kterou na teroristy přichystala tajná služba Mossad. Počáteční přesvědčení ve správnost činu ale postupně nahlodávají otázky nad zaplacenou cenou. Právě otázek tvůrci pokládají až moc, ale příliš na ně neodpovídají. Takže leccos zůstává na divákovi, který se však (když to budu brát za sebe) zobrazovaného na plátně emočně ani jinak prakticky nezúčastňuje. Tempo se táhne, atmosféra je výborná jen občas, z filmu sálá chlad, herci se můžou přetrhnout, ale s nikým jsem nesoucítil, nikomu nefandil. Určitě to není zbytečný film, tvůrce opět dokázal svou režijní velikost, ale mě si nezískal. Prostě tohle není film, ke kterému bych se chtěl vracet. Uchvácen jsem byl tak akorát kamerou Janusze Kaminskiho, ale to už je ohraná písnička. Vím, že ty tři hvězdy vypadají s ohledem na to, kterým filmům jsem je v minulosti dal, hloupě, ale prostě takhle to momentálně se tímhle Spielbergem cítím. Mezi moje nejpříjemnější setkání s ním stále za posledních deset let patří Minority Report a Válka světů. Mnichov na ně bohužel (docela silně) ztrácí. (03.09.2010)

Hodně silný snímek. Tématem i provedením. Téma, které začíná atentátem na izraelské sportovce, ukazuje pomstu a nutí nás rozhodnout kdo koná správně. Steven Spielberg vzal jako žid tento film hodně vážně a vložil do něj kus sebe. Na filmu je to hodně cítit a v některých psychologických scénách je Spielbergova režie opravdu vybroušená jako diamant. Hudba Johna Williamse je přesná, dobová, ale dodržuje přesně téma. Hercům nelze nic vytknout a pravděpodobně na tom má velký vliv právě režisér. Oproti Válce světu(jak to tu porovnává POMO) je film rozhodně dospělejší, pevnější a dějově kvalitnější. Kromě vizuálních kvalit, které se jednoduše porovnávat nedají, pro mě je jednoznačným vítězem vážný Mnichov. Spielbergovi se vždycky dařili filmy, na kterých mu záleželo a jeho zatím nejosobnější film Schindlerův seznam byl čistá nádhera(pravděpodobný vrchol minulé dekády). Mnichov je seznamu trochu podobný a hlavní postavy se rozvíjí a dostávají se až do stádia, kterému se ze začátku jen smáli. Z agentů se stávájí žoldáci, kterým příchází fotka, jméno cíle a vražda je rychle provedena. Psychologické rozložení postav a jejich vědomí této změny je až fascinující. Hlavní postava hraná Ericem Banou je perfektní hlavní hrdina, který je silný, odvážný, sebevědomí, ale dokáže ukázat i svou citlivou až sentimentální polohu. Nový james Bond Daniel Craig je naopak lehce bez citů a působí na mě jako perfektní nájemný vrah, který vás zastřelí ostřelovací puškou z druhé strany města a odjede následně vlakem za další prací. Ostatní jsou kvalitní a nikdo nehraje špatně, což je velmi příjemné pro sledování postav. Perfektně Spielberg ukazuje i v tak zbytečných a často samoúčelných scénách sexuálního aktu psychiku hlavního hrdiny. Scény jako např. prostříhaná a celým filmem se táhnoucí vražda izraelských sportovců nebo výbuch v hotelovém pokoji sledovaný z pokoje hlavního hrdiny, jsou silnými zážitky dotvářející dojem perfektního dramatu. (17.03.2006)