Špatně rozdané karty

Akselova prvotina na režisérském křesle a hned takový majstrštyk. Ač to David nemá v životě zrovna lehké, přesto mu osud háže pod nohy další a další klacky a on se s nimi snaží postupně vyrovnat. Do problémů nechce zatahovat rodinu a časem zjistí, že se se vším musí vypořádat zcela sám,...ale je to vůbec možné zvládnout? Hodnocení 88% (28.12.2013)

Moc Aksela neznám, ale tady byl jedinečný a já mu Davida maximálně věřila. Celkově má hlavní hrdina David v životě pech, doma to nestojí za nic a ještě se mu podaří dostat do problému, z kterého je cesta hodně nejistá. Výborné drama a já si dám určitě Aksela Hennieho do hledáčku, protože tady byl rozhodně excelentní a na jeho režijní debutní snímek to bylo velmi příjemné překvapení. Soundtrack je v Uno minimální a když už, tak to byl přesně můj šálek kávy......a to, že čerpal i ze svých osobních zkušeností je určitě velkým bonusem. (13.10.2013)

Čistokrevná sociální depka, která snad nemá jedinou světlejší chvilku, pokud tedy nepočítám chvíle s postiženým bratrem a i ty jsou trošku diskutabilní. Tady je echt znát, že Hennie si prošel pohnutější minulostí, protože to špinavé a bezútěšné prostředí Osla působí hodně sugestivně a příběh o klukovi, kterému padají sračky na hlavu jedna za druhou, se zadírá pod kůži. Herecky excelentní a vůbec bych se nedivil tomu, kdyby si mnozí z přítomných prošli podobnou životní poutí jako režisér. Vynikající debut. 90% (24.04.2018)

Dávid žije v malom byte so svojim ťažko chorým otcom, postihnutým bratom a matkou. Jeho život nie je jednoduchý. Jedného dňa sa situácia ešte zhorší. V posilňovni je vykonaná policajná razia, počas ktorej je objavená zbraň a niekoľko dávok anabolík. Dávidova úloha je jasná. Buď povie pravdu komu veci patria, alebo pôjde sedieť. Dávid stojí pred ťažkou morálnou a existenčnou dilemou. Buď bude mlčať a strácať čas, alebo bonzne šéfovho syna, čím si síce spraví nepriateľov, no zároveň sa stihne rozlúčiť s umierajúcim otcom, ktorý v nemocnici čaká na smrť. Vďaka záveru neuveriteľne depresívny snímok, ktorý v žiadnom prípade neodporúčam sledovať vo večerných hodinách. Nepamätám sa kedy som sa naposledy, po vzhliadnutí filmu cítil tak zle. "UNO" je tragický príbeh vyobrazujúci život človeka, ktorého akékoľvek rozhodnutie je zlou variantou. Málokedy má príbeh takú hĺbku a vyvoláva také pocity ako tento. Teraz som zvedavý ako zaspím. (25.01.2014)

Typický depresivní film, který má tu výhodu, že aspoň ten hlavní hrdina je sympaťák a lze mu fandit, na rozdíl od všech ostatních strašných hovad (extrémní zlosyn Bjorn Floberg, to snad i ten Ahmed Zeyan co by záporák číslo 2 Pákistánec Khuram nebyl tak hroznej). Je to naturalistický, drsný, špinavý a násilný a k "odlehčeným" scénám patří učení bratra s Downovým syndromem karty nebo oblékání na pohřeb otce, takže tak. Viděla jsem hodně filmů s touhle tématikou - kterak se chudák do ještě většího průseru dostal a nevěděl, jak z toho ven. Nic proti nim nemám a je-li tohle režijní debut Aksela Hennie, tak je dost povedenej. Jeho přirozený herectví mě nadchlo už v Hodejegerne a i tady je prvotřídní, člověk mu věří úplně všechno. K tomu super hudební doprovod (scéna běžícího Davida do nemocnice za umírajícím otcem). Uvítala bych přece jen trochu jiné zakončení, ať už pozitivnější nebo negativnější, ale pochopila jsem, co se tím snažil autor říct a beru to. Škoda, že Aksel nic dalšího (zatím) nenatočil, mohlo by to být dost zajímavé... (27.12.2016)