9. rota

V komentářích k Bratrstvu (2019) se objevila zmínka, že 9. rotě to nesahá ani po kotníky, takže jsem přirozeně hned musela běžet a podívat se, co je na tom pravdy. Kromě toho, že to pojednává o stejné válce, nevidím žádnou podobnost a už vůbec žádný důvod srovnávat. Bratrstvo je dospělá autorská reflexe, tohle je jenom standardní nevyzrálý kýčovitý výkřik o skvělosti sovětských chlapců a jejich vůdců a jejich záměrů. A teď už jenom nevyhnutelně čekám, kdy mi do zpráv napíše takový ten jeden pán, který mi nadává vždycky, když dám nízké hodnocení nějakému ruskému válečnému filmu, a speciálně pro něj bych ráda dodala, že podobně nízce hodnotím i všechny fanatické americké válečné filmy, takže ať mi klidně nadává, ale prosím pěkně ne za to, že bych stranila Amíkům. (24.04.2020)

Pro Kristovy rany, kde se vzaly ty 4hvezdickovy hodnoceni?? Vetsi nudu jsem u vojenskyho filmu uz dlouho nezazil. Potencial to rozhodne melo, ale tak priserne utrapenej dej nedokazu pochopit a uz vubec ne akceptovat.. Dve hvezdy za snahu a za ty dve podareny bojovy sceny. Kazdopadne srovnani s Olovenou vestou pokulhava vic nez afghanskej kripl mezek.. (08.03.2014)

Válečný snímek klasického střihu "těžko na cvičišti, ještě hůře na bojišti..." Technicky snímek docela obstál, ovšem velmi ho sráží první polovina vojenského výcviku. Je to taková horší verze první epizody Bratrstva Neohrožených "obohacená" o neskutečně trapné momenty (například brečící důstojník v poli rozkvetlých máků). Naštěstí druhá polovina již není natolik klišovitá a má několik svých silných momentů. Ohromná škoda je, že tvůrci jen okopírovali jiné úspěšné válečné snímky, zasadili děj do prostředí konfliktu jim blízkého, ale nepřidali nic vlastního co bychom neviděli již několikrát jinde. Chápu, že je to primárně určeno pro domácí publikum (a přiznejme si, že nám nějaký takový snímek chybí), ovšem jistý nadhled by neuškodil. (11.10.2006)

Utužování kolektivu při uřvané buzeraci jsem si svého času užil do sytosti, takže chrochtání lehkého kulometu ani svištění minometných střel mne nevyvádí z klidu, ale pokud bych měl být nasazen v boji proti afgánským skákačům z děr, tak si raději osedlám střelu dlouhého doletu a odfrčím na ní do klidu Ostrova svobody. Soudruhům z 9. roty při jejich pobytu na slunci zkrátka nebylo co závidět, ale z bezpečí obývacího pokoje, chrabře schován za neprůstřelnou sedačkou, jsem trochu toho chlapství v sobě rozhodně pocítil. (06.11.2012)

Výcvik v armáde Sovietskeho zväzu bol jedným z najtvrdších, šikana bola jedna z najhorších a vojnové ťaženia patrili k najtragickejším. To, čo si ruské matky museli kvôli svojim synom a dcéram vytrpieť je ťažko popísateľné. O otcoch sa skoro nikdy nehovorí, lebo boli bu´d mŕtvy alebo často alkoholici, ten zbytok si však tiež vytrpel. Tento film síce dáva ukážku tejto atmosféry a diania, ale je v skutočnosti len slabým odvarom skutočnosti. Naviac, záverečná scéna je skôr nereálna ako reálna, lebo domáci nemali taký štýl boja. Avšak chýbajú tomu aspekty okolo zabíjanie v civilnej sfére, naopak nebojí sa to ukázať, aké straty mali Rusi, že to nešlo ako sa vraví, po masle. Tak, ako povedali vo filme a možno je to aj pravda, neviem, že tú krajinu nikdy nikto naozaj nedobyl, tak to bolo aj v takmer 10 ročnom ťažení Sovietov, kde takmer skoro zbytočne vyhasli životy mnohých ľudí a dala iskru pre vznik Al-Kájdy, hnevu Bin Ládina, vyzbrojovaniu Afgáncov Američanmi, vzniku Tora Bora a následnej vláde Talibanu a vojne s Američanmi, ktorá zatiaľ tiež vedie do záhuby a to sú tam už tiež skoro 12 rokov. Záverečné slová sú silné a vo filme by ich chcelo viac, hlavne preto, že ruské dejiny sú veľmi smutné, hľadať v nich kúsok radosti a normálnosti je dosť ťažké. Takéto filmy patria na obrazovky televízii, naviac, keď je to vlastne v konečnom dôsledku ruský protivojnový film. (27.12.2012)