Šéfkuchař nadivoko

Velice atraktivní seriálová záležitost. Sympatický Bradley Cooper i zbytek obsazení, feel-good atmosféra, na sitcom až překvapivě výborná hudba, chytlavá znělka, v každé epizodě i nějaké dílčí podzápletky, takže tu není žádná vata... Jen na to člověk nesmí koukat hladový, to je pak k nevydržení. Snad jediným záporem zůstává, že to FOXové zařízli po pouhých 13 dílech. (22.04.2016)

Říkala jsem si, že tenhle seriál bude o kuchařích v luxusní restauraci - a že tu půjde hlavně o jídlo. Samozřejmě o vtipy a o postavy, ale že to jídlo bude nějak upřednostřené. Ale ono ne. Šéfkuchař nadivoko je veskrze průměrný sitcom. Herci jsou průměrní (u Bradleyho Coopera nejde ani tak o herectví, jako o jeho charisma), vtipy jsou průměrné a předvídatelné, příběhově je to slabota. Nic nového. Ale vlastně jo - Bradleyho postava je man-whore a má snad v každém díle sex s jinou ženou. Bohužel k získání nadržené souložnice evidentně nepotřebuje nic víc než úsměv a dobrou vůli scénáristů. Jako Barney Stinson z HIMYM je taky mužská děvka, ale tihle dva jsou jako nadržený žáček (to jsi ty, Bradley) a guru svádění (go for it, Barney)! (06.12.2011)

Děkuji televizi Prima cool. O víkendu nám naservírovala třináctichodové dopolední menu bez jediného zádrhelu. Ochutnával jsem, povaloval na jazyku, velice pomalu polykal, konzumoval, vychutnával, labužnicky se uculoval a královsky se bavil. Ano, není to nic světoborného. Každý díl má hodně podobnou zápletku, ale to špičkování a skvělé výkony všech zúčastněných nechávají na tu jednotvárnost zapomenout. PS: Z toho jídla jsem slintal ještě večer. (05.12.2011)

Tento obsahově nesoudržný komentář mi pouze supluje blog, který nemám a deník, který jsem si nikdy nepsala. Jen subjektivní výlev nesouvisející s kinematografií. "Kuchyňské důvěrnosti" mohly být, ale nejsou, skvělým projektem, představují spíš dokonale nevyužitý potenciál. Mám k tomu seriálu ovšem (a zvráceným způsobem právě proto) vztah ryze důvěrný. A dneska dvojnásob. Jedna včerejší chvíle, kdy svázaná respektem jsem nechtěla lhát a zvolila raději upřímnost, mne pronásleduje nepřetržitě. Jak jsem mohla? Pár hodin nato mne paralyzoval sen s ex přítelem, sedícím a čekajícím dva dny u nás před domem, jen aby se mnou mohl mluvit, takže po příšerné noci připomínající mi vytěsněné vzpomínky, jsem upadla v ještě zoufalejší bilancování. Není nic horšího, než v takové náladě přemýšlet o správnosti životních rozhodnutí a o hranicích osobní svobody. Jsem ještě svobodná nebo už sobecká? Není to, co jsem nazývala svobodou, jen utíkáním? Najednou nevím nic. A řekla jsem taky větu, za kterou si nestojím, protože ve skutečnosti mi záleží na mínění jiných a s pocitem, že v jejich očích bych mohla třeba vypadat závislá na druhých, povrchní nebo nesoběstačná, bych se nevyrovnala. Protože jsem aktivní a akční. Každopádně: přiznávám bez mučení, že svůj první vlastní milion jsem si vydělala v jedné kuchyni oblíbené restaurace na okraji vídeňského lesa. Ve velmi krásném, turisticky atraktivním městě, které mám ráda. Dík tomu jsem získala spoustu vypointovaných zážitků z provozu, které asi nikdy nepoužiju do zbytečné knihy a ani do špatného scénáře, k tomu navrch mám znalost zevnitř cizí země, mentality a kultury a správného přístupu k práci, tedy zkušenosti, které jsou taky za milion. Možná proto mne "Kitchen Confidental" dost baví, vím o tom své. Vlastně krom dílu s prstem, který je nechutný a nevtipný. Takže přiznávám, že ač jsem to nikdy nepotřebovala vědět, vím toho spoustu o spoustě věcí. Vím, jak těžké to má takové v restauraci vegetarián, který nejí ani ryby (ano, já). A vím naprosto jistě, že kdyby tam pracoval někdo s vizáží a magnetismem Brada Coopera, nechtěla bych nikdy odejít. (03.10.2013)

Zákulisí kuchyně vyhlášené nóbl restaurace v čele se sebestředným šéfkuchařem s talentem od pána Boha. Téma jako málo jiných na poli středoproudých sitcomů. Ve výsledku tedy zůstává rozum stát, proč je tato nosná a vděčná část specifického světa sama pro sebe tak ignorována (a přitom, když už se z toho těží, tak jsou z toho nejpamátnější momenty seriálu) a drtivá většina humoru je založená na prostém americkém „prcacím“ vztahovém (ne)humoru a mudrování o životě s mravokárným ponaučením na závěr každé epizody. Ve své podstatě je to nemlich to samé co HIMYM. Akorát místo bytu/kavárny se to odehrává v kuchyni, ale stejně tak to mohlo být v kancelářích účetní firmy či v kanálech mezi bezdomovci; nic moc by to nezměnilo. Mrhání námětem i obsazením, protože oboje je tuctového a stokrát viděného nehodno. (08.04.2013)