Sekretářka

Devadesátková naughty paráda, aneb Pretty Woman pro romantické zvrhlíky. Zranitelná, hledající a oddaná Maggie Gyllenhaal v příběhu neobvykle silného intimního sblížení, které může skončit odloučením s duševní devastací, anebo partnerským splynutím s absolutním naplněním. James Spader tradičně přesný hlasem, ve zdrženlivosti i výbušnějších momentech. Erotické scény psychologicky zkoumavé a vzrušující, humorný nadhled příjemně odlehčující, citové drama zasahující. Odvážná a překvapivě milá one-of-a-kind vztahovka. (15.04.2023)

Děkuji Tomovi z kyslíkárny, že mi Sekretářku někdy před deseti lety doporučil. Myslím, že by ten film měl být slavnější, než je. Sadomaso mi moc neříká, proto jedna hvězdička dolů. Tím chci naznačit, že ten film je nejspíš dokonalý. Taky ho doporučuju kudy chodím. Ale nevím o nikom, kdo by se na základě mého doporučení na Sekretářku kdy podíval. Myslím, že za to může téma. To bude také nejspíš hlavním důvodem, proč tenhle velezábavný film není tak slavný, jak by si zasloužil. (04.10.2015)

Zajímavý a hlavně vizuálně hodně pohledný film, který odlehčenou formou zobrazuje všelijaké peripetie a tajná zákoutí D/s vztahu muže a ženy. Ale právě ta jeho odlehčená forma mi příliš nesedla, Spader se svou typickou legrační mimikou působil většinu času komicky, Gyllenhaal jakbysmet a mně tohle komediálně pojaté zpracování BDSM tématiky nijak neoslovilo. Děj filmu byl tím pádem pro mě atraktivní asi tak, jako kdyby ústřední dvojici hráli Vladyka se Štěpánovou, nebo nějací dva jiní podobní dementi. Vedle téhle cukrkandlové středoproudové hříčky ční pak zákonitě má oblíbená La Pianiste jako Burž Chalífa vedle vesnické dvoupatrové bytovky. (06.01.2014)

Když už mne nějaký romantický film donutí dívat se na něj ne jednou, ale dokonce dvakrát, musí být něčím výjimečný, třeba obsazením, tím, že to není klasický pokus o vtip za každou cenu, nebo samotnýma postavama, tím, jak jsou živé a uvěřitelné. To vše "sekretářka" splňuje na výbornou, Jamese Spydera považuju za skvělého od dob, kdy jsem poprvé viděl hvězdnou bránu a Maggie... Maggie je skvělá snad v každé roli a její specifická krása je ozdobou pro plátno jakékoli velikosti. Humor je přítomen v obrovské míře, je skvělý, ale není to ten typ, který se snaží diváka permanentně tlemit, naopak je to ten, který k romantickým filmů sedí, ten, u kterého se nesmějete, ale jen usmíváte. Samotné téma je podáno velmi lidsky, kdy se nikdo nesnaží o nějaké tabuizování a film tak krásně plyne na vlně přirozenosti. Technická stránka věci je jenom třešničkou na dortu (03.03.2013)

Proč jsem, sakra, toho tolik slýchal a četl o knižní i filmové verzi Padesáti odstínů šedi (tak mě napadá, vlastně příznačný název, protože to je jen monotónní šeď bez jiskry - obzvláště po srovnání s tímhle prakticky ve všech ohledech) a o tomhle filmu jsem dosud neslyšel ani slovo? Buď ho autorka 50OŠ viděla a neuměle obšlehla nebo by ho měla vidět, aby věděla, jak to má vypadat. Skvěle napsaný a ještě lépe odehraný příběh. Líbila se mi decentnost jak příběhové linie, tak filmu jako celku, o to více pak vystupují vypjaté scény (ta první s plácáním přes zadek je grandiózní, musí se nechat, že podstatu věci v ní vystihli parádně). Maggie je výborná herečka a tohle je její nejlepší role, v níž jsem jí zatím viděl. Úplně jsem chápal a věřil co prožívá. Spader, ač má s rolemi ve filmech o trochu netradiční sexualitě zkušenosti minimálně od Sex, lži a video, mi tu zpočátku nesedl, ale nakonec se rozjel i on. Dokázal bych si představit i trošku jiný, respektive jinak podaný konec (v podstatě stejně happy), ale i tak to tenhle moc nenarušuje. Je to silné, je to procítěné, je to hluboké, je to zábavné. Hudba mého oblíbeného Badalamentiho je pak již jen milý bonus. (13.01.2016)