Sekretářka

Takovéto neotřelé romaňtiky jsou svým způsobem velmi fajn a Sekretářka je bezesporu kvalitní film. S úctyhodnou hbitostí se vyhýbá zajetým žánrovým kolejím a už v prvních minutách se začíná ohánět bravurní sekvencí různorodých ksichtů Maggie Gyllenhaal. Vlastně hérectvo jako komplet jiskří příkladnými výkony a nejeden ostřílený filmový kritik může uznale pokývat hlavou. Ale to by to nebyl váš lišácký strejda Zeebonk, kdyby neměl v rukávu zastrčené nějako to důmyslné "ale". Tak tedy... Kašli, kašli... Ale ten film mě nudil a sral s takovou intenzitou, že jsem si málem uhryzal první tři články prstů pravé ruky. Navíc jakkoli je ta Maggie fajnová hérečka, tak faktem zůstává, že její postava je krajně nesympatická, hysterická, polodementní, nevyprcaná čubka, kterou je peklo sledovat. Takže lepší tři ať nežeru. (31.12.2013)

ani moc romantická (omlouvám se těm, kteří považují s/m za romantiku), ani moc komedie, nicméně určité kouzlo tahle úchylárna přesto má... samozřejmě je to především Sekretářka, která ve mně zanechala kladné dojmy, jistý půvab a originalitu nelze snímku upřít. ale nic světoborného raději nečekejte... 60% (04.03.2010)

Maggie Gyllenhaal je taková trochu zakřiknutá děvenka, která má ráda bolest, takže se různě píchá a řeže, má na to dokonce speciální soupravičku. Pak se nechá zaměstnat jako sekretářka a zjistí, že ještě lepší je nechat se občas proplesknout od šéfa. Ten z toho sice má nejdřív výčitky svědomí, ale protože se mu to vlastně libí, tak láska zvítězí, čili to dopadne ke všeobecné spokojenosti. Takže pokud máte nějakou úchylku, nenechávejte si ji pro sebe. Mohli byste litovat. (07.11.2010)

V době, kdy sexuální harašení zaměstnává na plný úvazek právníky i žurnalisty, přišli nezávislí filmaři s touto chytře načasovanou provokací. V jádru je to totiž romantická komedie, jen má více netradiční rozložení rolí. Do vztahu nadřízený – podřízená ještě přibylo trochu lehčího S/M. Maggie Gyllenhaal tu o sobě dala opravdu nepřehlédnutelně vědět a James Spader zase jednou dokázal, že umí hrát (když má zrovna co). Není to žádný trhák, ale zase mi nepřijde, že bych to nadhodnotil tak moc. (11.11.2008)

Jaký to asi musí být šílený stav, když víte, že jste trochu jiní, než těch zbylých X % lidí kolem vás. Kterým stačí prožívat svůj intimní život ve společensky přijatelné rovině, a kteří vás vypoklonkují ze dveří, když se jim otevřete a vyzradíte svá nejtajnější přání. Jak asi bylo Erice (Isabelle Huppert), když se svěřila Walterovi (Benoît Magimel) v pro mě famózním filmu Pianistka prostřednictvím dopisu o svých dlouho skrývaných touhách a jeho reakce nebyla zrovna tou, ve kterou tolik doufala. Sekretářka je bojem v jádru po dominanci toužícího muže s jeho vlastním já a dívce, která by tuto jeho dominantní a trýznivou osobnost s radostí a nadšením přijala, protože ona už ví, co je pro ní tím hlavním cílem a splněním snu. Najít muže, ke kterému bude vzhlížet, a kterému bude s uspokojením plnit jeho rozkazy, ať už mají jakoukoli podobu. Je příjemné sledovat muže a ženu, kteří jsou vzájemně maximálně okouzleni tím druhým, a kteří nejdříve své náhle objevené štěstí prožívají naplno jen uvnitř, aby se poté, i když to oba v sobě cítili už od samého začátku, sobě navzájem otevřeli a přijali se v celé své jedinečnosti. Bez předsudků, bez studu a bez obav. Skvělý film, který asi nebude pro každého, ale i přesto pobaví, dojme a potěší, třeba právě ty, kteří onu jedinečnost berou jako určitou formu krásy a ne jako něco, co by mělo být jednoznačně odsouzeno. (18.06.2009)