Na konci všech válek

Most přes řeku Kwai, co nepřešel Tenkou červenou linii.. Že japonský zajatecký tábor není apartmá v hotelu Ritz, už asi není třeba zběhlému divákovi vysvětlovat, ale Cunningham, který dostal k dispozici docela kvalitní herecký materiál, dlouhou dobu nedokáže vykreslením duchovního i fyzického soužení vtáhnout diváka do hry. Bible, Platón a citování z Shakespeara probouzejí bez emočního náboje výší míru empatie ztěžka. Nutno však podotknout, že od mimořádně silné scény s ukřižováním („Do it!“) se snímek o naději a víře v nelidských podmínkách alespoň zdařile vyškrábe do výše kolen Davida Leana.. (08.06.2012)

Je hezké vědět, že vždycky se v zrnku písku objeví nějaká perla, o které člověk neví a tudíž netuší co od ní očekávat. Když už se nějaký válečný film objeví a nic o něm nevím, jsem překvapený a hodně zvědavý. Na konci všech válek se odehrává opravdu uplně v té největší prdeli, v táboře, který hlídají japonská a korejská vojska, v táboře, ve kterém tito vojska střeží americké vojáky, o kterých nikdo nemá ani šajnu. Každopádně celý film se odehrává v tomto táboře, takže žádné zajímavé rozvádění příběhu jsem nečekal a hlavně jsem věděl jak to všecko dopadne už od samotného začátku. I přesto, že jsem nic nečekal, protože příběh nic moc nenabídne, byl jsem překvapen a potěšen zároveň. Herecké výkony totiž byly naprosto strhující a to hodně pomohlo atmosféře, která se v táboře dokázala za tu dobu vykreslit. Jako válečné drama mě to hodně zaujalo, přestože jsem o něm nic nevěděl. Prostě jsem byl překvapený, protože jsem viděl film, kterému bych dal jinak tři hvězdičky, za svojí průměrnost. Tu čtvrtou dávám za to, že mě to dokázalo dostat do toho tábora nabytého emocemi. (05.05.2008)

Sice to od prvopočátku nemá být pouze "remake" geniálního Leanova podobenství, ale srovnání se přesto vyvarovat nedokáži. Hlavní "novotou" tu má být obzvláštní důraz na vztahy mezi zajatci samými, ale ani obligátní téma těchto zajateckých stylizací se nezapře:v pravdě britská buldočí povaha s konfliktu s více než nepříznivými podmínkami jako hlavní hodnotu nakonec většinou neuznává "obyčejné" přežití, nýbrž zachování lidské důstojnosti doslova za každou cenu. Oceňuji snahu o historický podklad posilovanou černobílými záběry a dokumentárním koncem. Dokonce i nepodařený syn Kiefer Sutherland zahrál na hranici svých možností, a to je co říci! (22.04.2005)

Chvílemi velmi drsný film o životě spojeneckých vojáků v japonském vězení. Jen jsem se chvílemi nemohla zbavit pocitu dejavu - "Tohle jsem už někde viděla... Nebo snad četla?" Vraceli se mi straří známí - Rudolf Vrba, Král Krysa, Most přes řeku Kwai- ve velmi kompaktním balení vztahů mezi strážemi a vězní, o implikaci dvou kultur (Obzvláště scéna ukřižování vyznívá velmi... VELMI silně a filosoficky.) V rámci možností velmi dobří herci a konec roztomile řízlý dokumentem. Sice jsem od toho čekala trochu víc, ale zklamaná jsem rozhodně nebyla. Svět je tak krutý:( (26.06.2007)

Hned od začátku jsem si říkal, že jde o realističtější Most přes řeku Kwai. Druhá půle je ale pak úplně jiná. Srovnávání kodexu japonských bojovníků bushido s přístupem spojeneckých vojáků ctícíh bibli. Každá část filmu je zajímavá a více než působivá, ale ve výsledku mi ten přechod přišel hrozně absurdní. Navíc mi nepřišlo, že by film nějak zvlášt podrželi herci. Zejména Carlyle, na kterého jsem se těšil, byl buď nevýrazný nebo naopak až přehnaný. Takže ve výsledku průměrný film z prostředí zajateckého tábora, ze kterého si můžete odnést asi hlavně několik lidumilských myšlenek. (23.07.2008)