Černé zrcadlo

Lepší 4*, 5* a 4*. Konfrontační kladení otázek, na které pravděpodobně nechceme znát odpovědi, ledva však můžeme předstírat, že se nás netýkají. Každý ze tří příběhů je postaven na dilematu, jaké lidstvo ZATÍM řešit nemuselo a každý z nich zároveň řeší, nakolik jsme ještě schopni uchovat si tváří tvář „černému zrcadlu“ zdravý úsudek. Navenek není důvod, aby obsah médií podléhal jiným morálním kritériím než žitá skutečnost. Média, zejména televize, jsou ale na prezentaci vzdálených světů, jež se nás netýkají a jichž se zřejmě nikdy nedotkneme (někdy bohužel, jindy bohudík), založená. Dávka syrové reality, obrazů, které nejenže se nás bezprostředně dotýkají, ale na jejichž vzniku máme podíl (byť jenom ten, že jsme nedokázali říct „ne“), drsným, bohužel jen krátkodobým nahlédnutím do světa za zrcadlem, do světa, který přece neubližuje. Druhá povídka ve svém vrcholném okamžiku zároveň poukazuje na postmoderní znevažování veškerých hodnot. Náznak závažného musí být v zárodku proměněn v součást hry, jejíž pravidla jsou široce akceptována. Pohlcení opozičního hlasu jednolitým televizním tokem tak znemožňuje skutečnou a trvalejší změnu. Všechno je legrace a kdo to tak nebere, nepochopil, jak má hrát. Třetí epizodu hodnotím jako nejslabší, přesto stále nadprůměrnou, pro její komorní měřítko (díky němuž má ale šanci zarýt se hloub pod kůži) a podobnost technologie záznamu prožívaného s hračkou ze Zvláštních dnů, kde šlo právě o onen prostředek dalekosáhlejších společenských změn. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, fmash, r3plicator (16.07.2012)

Neobvyklý a nesmírně vtahující seriál, který Vás již od samotného začátku neodolatelně dráždí svými dilematy, morálními otázkami a především pouhým drobným nahlédnutím za oponu toho všeho. Záměr tvůrců je tedy jasný – nechat pracovat divákovu představivost, nechat ho tápat v tváří tvář nastavenému neúprosnému černému zrcadlu, které bez skrupulí a v celé své nahotě ukazuje všechny zjevné i skryté nedostatky lidské nátury, jež se zdají v kombinaci s futuristickými doplňky pro snadnější život a komunikaci ještě o kus hrozivější. Black Mirror se rovněž může pochlubit unikátním atributem kde je každá epizoda jiná co se příběhu, koncepce a stylizace týče, pročež se před Vámi rozevře rozmanitá, mnohdy přetechnizovaná blízká budoucnost se všemi svými originálními dějovými zákrutami a nečekanými rozuzleními. Za zmínku tedy stojí i atraktivní a vzhledem k povaze jednotlivých dílů i neustále se měnící herecké obsazení, v němž téměř vždy poznáte někoho známého z jiného seriálu či filmu. Co tedy dodat na závěr? Black Mirror je v podstatě soubor povídek, u nichž bych si zcela snadno dokázal představit jejich přetavení do celovečerní podoby. Jsou totiž nádherně chytlavé, dráždivé a strhující, zkrátka DOKONALÉ. Výborná práce! (Netflix) „Authenticity is in woefully short supply.” (08.09.2019)

Black Mirror je bezesporu sociálně důležitý a trestuhodně ojedinělý sociálně-osvětový počin a bylo by fajn, kdyby každý člověk musel všechny díly vidět a diskutovat v rámci společenské výchovy dřív, než ho pustí k maturitě. Jen škoda, že jako umělecké dílo je zbytečně kvalitativně rozkolísaný, že nápady nejsou vždycky vytěžené na maximum s adekvátní průraznou silou a tříštivým potenciálem těch nejlepších dílů a samozřejmě také, že jich není rok co rok víc, aby postupně pokryly všechny neuralgické body soudobého lidstva, protože by jinak mohl mít fantastický ozdravný účinek – vracet milionům diváků prožitek či aspoň povědomí původní citlivosti a emočních reakcí právě tam, kde je každodenní realita chce mít otupělé, navyklé a netečné. *** Všechny náměty, představené technologické vynálezy a vize blízké budoucnosti vystavěné na jejich společenském využití/zneužití, jsou bezesporu dobře zvolené (často nejsou originální, naopak: těží z plejády těch nejodvážnějších a nejnebezpečnějších vizí, které se objevily ve světové scifi a anti-utopické literatuře a obstály jako platné komentáře současného světa a jeho nelaskavého vývoje, a jako takové ještě ani zdaleka nejsou vyčerpány – co naplat, prognostická scifi literatura pořád ještě běží mílovými kroky před filmem), ale hodně ztratí na efektu, když jsou ilustrovány na příliš banálním, schematickém příběhu. *** U těch několika dílů, kde se téma potká se správně navrženým a dostatečně komplexním příběhem a s důsledným zpracováním, jež člověka vtáhne a nenechá ho se odpojit, to funguje parádně – na představené vize, na možnosti využití či zneužití konkrétních technologií a případné následky a s nimi spojené prožitky člověk už jen tak nezapomene. Kdežto jiné vize, byť stejně nebezpečné a silné (některé nápady jsou v literatuře dávno prozkoumány a rozehrány mnohem komplexněji a působivěji), bohužel tolik nevyniknou. *** *** Top klenoty (ale je potřeba to vidět celé, žádný díl nejde pod tři hvězdy, většina je na čtyři a zásadní síla je v naléhavé působivosti celého provokativního komplexu): Patnáct milionů meritů (S01E02), Lovná zvěř (S02E02), DJ na odstřel (S04E04). *~ (26.12.2019)

Protože mě víc dílů potěšilo než nepotěšilo, přikloním se k lepšímu hodnocení. Film začíná spíš průměrným příběhem o tom, jak jsme schopní tak důležitou věc jako politika vidět optikou zábavy, která nakonec tak zábavná není. Fifteen Million Merits je cynická sranda o tom, co všechno člověk neudělá pro slávu. The Entire History of You zase emotivní příběh o tom, že někdy je lepší nevědět. Be right back vypráví o ztrátách, které ani moderní technologie nenahradí, a The Waldo Moment o znechucení politikou a slepotě ke stejně nechutným vlivům. Nejslabší jsou u mě díly White Bear a White Christmas, které jsou až moc nesofistikované a neslavný konec u nich není nic víc než hra na efekt. (27.07.2015)

Naprosto genilání námět, scénář, režie a herecké výkony. Film z rodu Chaplinovy Moderní domy, ovšem při dnešním stavu techniky, vztahů a světa všechno dostává ještě větší grády. Asi nejsilnější je Národní hymna, střední část Patnáct miliónů meritů je malinkou předimenzovaná co do délky, ovšem závěrečná Celá tvá minulost projekt vynáší zpět na absolutní vrchol. Příjemné je, že příběhy nementorují, nesnaží se hledat teoretická východiska, ale jen popisují, což jim dodává sílu. (02.09.2012)