Skok do tmy

I přesto, že oficiální distributor kvalitu filmu zpochybňuje, doporučuji se jako vždy soustředit na film samotný, než na nějaké předpojaté hodnocení. Snímek má tu nevýhodu, že není tak známý a tudíš nemůže být ani oblíbený jako jiné válečné filmy. I když by dramaturg měl co odchytávat, výsledek není nikterak špatný. Vždycky mě dostane lidský příběh "nehrdinů", obyčejných lidí, kteří mají strach, dělají chyby, rozhodují se na základě předchozích zkušeností. Příběh nemá žádné nelogičnosti, je přirozený a uvěřitelný. Povedlo se přiblížit atmosféru odboje z trochu jiné stránky a to je na snímku sympatické. (28.10.2015)

Překvapivě kvalitní snímek, který jednak díky letopočtu vzniku už není ani zdaleka tak zpolitizovaný a dobově poplatný jako tematicky obdobná produkce natáčená dejme tomu o dekádu dříve, za druhé vynikajícím a nepředpojatým způsobem odráží tristní situaci, v jaké se ocitali členové paradesantních skupin, ať už přicházeli ze západu nebo z východu. Dusivá atmosféra protektorátu, prodchnutá na jedné straně všudypřítomným strachem, na straně druhé pak úpornou snahou zapomenout na válečnou realitu a prostě "nějak přežít" je vykreslena opravdu mistrně. Snímek přitom nevyznívá ryze pesimisticky, úplně nerezignuje na víru v alespoň jistou lidskou slušnost a odvahu. Herecké výkony ústřední trojice i protagonistů epizodních rolí jsou pak třešničkou na dortu. Zejména Jaroslav Mareš, po celou svoji kariéru většinou představitel různých šmejdů a vychcánků všeho druhu, zde dostal (a využil) příležitost předvést, že jeho herecký rejstřík je podstatně širší. (07.11.2023)

Dobrý námět, slušné zpracování. 1) Konfrontace neokázalých hrdinů odbojářů s běžnými lidmi - lokály, žijícími v neustálém strachu, je výmluvná. V této souvislosti ani moc nevadí ideologická poplatnost díla době vzniku._____ 2) Atmosféru protektorátní Prahy se podařilo zachytit docela obstojně i díky reáliím, které se po dvaceti letech budování socialismu příliš nezměnily._____ 3) Výstižný koment: vypravěč****, fragre****. (14.10.2020)

Nacisticky stísněná Praha a Protektorát plný ustrašených čecháčků a kolaborantů, přeci jde o to válku přežít a ne o to se nějak zasadit o její rychlejší konec. To je teprve strach, když nikomu nevěříte a po návratu do vlasti nevěříte svým očím, že válka jako by nikomu nevadila. Odboj je potlačen a zachrání ho jen odhodlanost některých soudruhů bojujících za každých okolností. Vše podbarví rychlost a schopnosti gestapa a všech nepřátel partyzánů. (19.12.2015)

Jediná dobová úlitba je zde jen to, že odbojová skupina je vyslána z Moskvy, ale jinak je to syrové drama, které je na hony vzdáleno jakékoliv šabloně. Karel Veselý-Štainer, jeden z velitelů odbojové skupiny R3, napsal ve svých pamětech (Cestou národního odboje, Praha 1947) jak občas nenáviděl více Čechy, kteří čekali ve frontě před kinem, než Němce. Čechy, kteří se šli bavit, zatímco on se hladový a okupačním aparátem štvaný protloukal Prahou. Tak právě tato situace je zde zachycena až ve vyhrocené podobě. A hlavní hrdinové jsou velice uvěřitelní se svými slabostmi. Na svou dobu překvapivě realistický film, takže jeden odpustí drobné historické nepřesnosti (např. existence ligy proti bolševismu už v r. 1943). (06.03.2016)