(J)elita ze střídačky

Dennis Dugan je jen o něco lepší režisér Sandlerovek než Frank Coraci. V Jelitech se navíc neobjevuje ani Sandler a hlavní roli tedy dostává ten slabší z komediální dvojice (Sandler/Schneider). Výsledek ale určitě nijak zásadně neovlivnil, protože scénář je "prošpikován" často neuvěřitelnými nejapnostmi a trapárnami. Jediná scéna, která mě zaručeně pobaví je panický strach Howieho ze slunce. 35% (02.12.2015)

Duganovi "Zahřívači lavičky" ukážou Schneidera tentokrát v překvapivě neretardované poloze, což ovšem plně dokážou vynahradit jeho kolegové. Baseballový humor nápaditý, Amaury Nolasco jako dominikánský player se zálibou v tequille taky OK, ale to laciné prdění do obličejů, kroucení bradavek a vytahování spoďárů sráží film do sklepení lacinosti. Škoda, mohla to být jinak docela dobrá rodinná komedie s J.Lovitzem, filantropem loserů v Batmobilu. (03.02.2010)

Pokud člověk odhlídne od skutečnosti, že tento snímek nemá vůbec žádné umělecké ambice, v což aspoň doufám, že byl takto i zamýšlen, tak je to celkem sranda. Ale taková ta ujetá a stupidní ve stylu Vybíjené a jiných filmů - například úvodní scéna: jeden z hlavních hrdinů se hned dloube v nose. Tenhle týpek je zrovna docela zbytečně přehnaný, což je škoda, ale k tomuhle typu filmů to prostě tak nějak i patří. Lidi tu v podstatě můžete rozdělit jen na ty, co jsou šikanování a co šikanují, můžete se zde koukat na to, jak čtyřicetiletý panic si začne s krásnou blondýnou atd. atd. - prostě takový ten typ filmů, tedy filmů, na které se občas podíváte, připomínají vám kupu dalších filmů, rychle uběhnou, a vy si po jejich shlédnutí řeknete: ale jo, celkem se to dalo. (12.07.2007)

Trojice mládenců se snaží vynahradit ztracené příležitosti v dětství tím, že vytvoří baseballový tým a bude soutěžit proti standardním skupinám baseballu. Film, který je hodně těžké správně uchopit. Jedná se o příběh o nesplněných snech ve snaze jejich naplnění, kde je místo i o lidství a dojetí, avšak za použití mimo běžných komediálních vlastností i motivů běžných pro sitcom, které jsou však místy dosti přes čáru. Zkrátka a dobře hraničí až s nechutností a trapností. Děj je pevný jak skála a jde svým zamýšleným směrem, ale v oné komediálnosti se až moc tlačí na pilu a zbytečně. Výsledný dojem to tak bohužel spíše kazí. O zábavu postaráno tedy je, jen záleží, kde je divákova hranice smyslu pro humor. (13.04.2018)

Filmařská jelita stojí za filmem o baseballových jelitech. Žánr komedie to není, protože komedie by měla obsahovat vtipné situace, většina vtipu je typu: - jelito dloubající se v nose; - jelito prdí druhému do tváře; - jelito dostává různými předměty do horních partií mezinoží; - jelito upouštějící pálku; - jelito bojící se Slunce; - jelito tahající za bradavky (chlapa! fuj!); - jelito pojídající brouka rozmáčklého na míčku; - jelito zvracející druhému do tváře; atd. atd. Je tohle vtipné? Možná pro pravidelné diváky Neváhej a toč! možná. Film o tlupě retardovaných jelit z ústavu pro nedomrlé by natočil každý druhý člen Ústavu sociální péče (nic proti nim). Nakonec nejlepší byl "12letý" černoch se svérázným rodným listem. PS: Žeby krásné ženy ulítávaly na takových jelitech v přiblblých parukách?? To někdy vyzkouším :) (02.06.2009)