Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil

Ano, Evě Green to sekne. Nevím vlastně o nikom, kdo by dneska zvládnul femme fatale se stejnou samozřejmostí. Jinak tu ale není nic. Ne že by toho bylo výrazně míň než před deseti lety, jenže to bylo to nic alespoň neokoukané (a zpětně se tak trochu ukazuje, že Rodriguez tenkrát nebyl vizionář, jen náhodou nudil něčím, čím ještě nikdy nikdo nenudil). Nejsem naštvaný, protože jsem nečekal nic jiného. A nedá se říct, že by šlo o nezvládnutý film. Rozhodně je ale zbytečný. Něco jako Tři bratři. Ehm... (04.09.2014)

Kariéra Roberta Rodrigeze se řítí do řádných temnot a zapomnění už nějakou dobu, nic jiného si o člověku, který začne předělávat své filmy s áčkovým hereckým obsazením do telenovelovitých seriálů s partou hereckých dřev myslet nemůžu, a tohle mohla být jeho poslední jízdenka do vyšší ligy, jenže to by nesměla být tak slabá. Prvně tu chybí hutná a mrazivá atmosféra zvrácenosti, strachu a lidské hniloby, kterou zajišťovali v prvním díle úchylné postavy jako byl Žlutej parchant, nebo kanibalistickej hobit, místo nich je tu pár více méně normální postav a de facto jen JEDEN padouch a k tomu všemu se přidává docela trapný scénář, který místo na atmosferickou brutalitu sází na brutalitu sterilní a to jen pomocí toho, že když nevíme coby, zavoláme Marva! Hotový Marv ex machina. Ovšem rozhodně je tu spoustu věcí funkčních, mnohé postavy mají charisma výšky Olympus Mons, nějaká ta atmosféru tu také je a je to všeobecně zábavný film, ale... On ani ten vizuál není tak kulervoucí jako před lety, je mnohem méně promyšlený, což zamrzí u Femme fatale Evy Green, kde není využit ani její herecký talent ani její koz.. Křivky. Zklamání, průměr a plastová vidlička. (27.09.2014)

Ono se vlastně oproti jedničce moc nezměnilo. Pár postav se opětovně připomíná, černobíle laděný svět Sin City vypadá stále jak vystřižený ze stránek časopisu (k nerdovské dokonalosti by možná stačilo jen dokreslit komiksové bubliny, ale jsme ve filmu, kde postavy mají to štěstí, že jim hlasivky slouží) a tři samostatné příběhy se nám dělí a zase proplétají. Jenže .. tentokrát tomu nějak chybí jednoduchost, přímočarost. Hlavní prostor dostává jen vyprávění o Dwightovi a Avě, až na to se, snad i zbytečně, nabaluje story o gamblerovi Johhnym vyhrávajícím, ovšem prohrávajícím zároveň, protože tohle sousto je prostě až moc velké. Stejně tak Nancyna touha pomstít se tu jede jen po jakési vedlejší koleji, snad aby byla stopáž o něco delší (což mi po těch třech vypitých koktejlech s Jamesonem - ještě jednou díky, Kamile - neudělalo tak moc radost : ) (04.09.2014)

Nevim co se na tom vsem nezda, me to neprislo nijak zvlast horsi nez prvni dil. Je fakt, ze ze zacatku cloveku leze na nervy, nez si zvykne na ty myslenkovy pochody jednotlivejch postav, nektery dejovy linie jsou tu spis jen tak do poctu a nektery postavy obsazeny novejma hercema se holt neubrani srovnani s predstavitelama z prvniho dilu a ve vetsine pripadu bohuzel z toho vyjdou jako porazeny, ale jinak je vse v naprostym poradku. Takze i pres tohle je vetsina hercu fajn, hudba bez problemu a graficka stranka opet spickova, nebejt slabsiho rozjezdu, asi bych sel do plnyho poctu. (14.02.2015)

Nejoblíbenější postavy na okraji dění, nesympatický Dwight (oproti Owenově verzi) v jeho centru. Minimum do dokonalosti dovedených absurdních situací (Marv na el. křesle; kanibalistický Wood atd z jedničky...). Jako byste dorazili po dlouhé době na návštěvu do oblíbeného města, kde následně zjistíte, že většina známých zrovna courá někde za hranicema a ostatní vás průhlednejma blábolama u pivka moc nenadchnou. Škoda, Levittova šťastná hodinka byla luxusní. 60% (29.09.2014)