Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil

Brolin postrádá charisma Owena a ani ty pěkné trojky to nezvýší na čtyři. Polovinu stopáže zabírá manipulativní mrcha Ava, jejíž příběh je šablonovitý a bez překvapení. Hojně prezentovaná prsa Evy Green jistě nejednoho muže potěší, ale její přednosti jsou na plátně tak často a zřetelně, že vymizí jakákoliv aura tajemství a prostor pro fantazii. Dvojka je bohužel jen šedým odstínem vynikající jedničky a postrádá silné scény nebo nápaditou akci. A co humor a chytlavé repliky? Zapamatováníhodných hlášek je ve filmu pohříchu málo, a to vzhledem k pestrému hereckému ansámblu a jejich postavám obzvlášť mrzí. Vždyť v jakém jiném filmu kroutí J. Alba zadnicí tak, až jí málem pánev vyletí z kloubů, vkusně oblečená (!) Lady Gaga dává zmlácenému Gordonu-Levittovi dolar, nebo M. Rourke vytrhává nepříteli oko, jako kdyby to byla pampeliška? 65 %. [CSFD projekce, 2D] (03.09.2014)

Green´s Titty: Prsa, pro které bych vraždil… Devět let uteklo jak splašky ve stoce Basin City a staré, olovem ošlehané tváře jsou zpět o síle mužské fixace na dámské poprsí. Senátor Roark kluzký, jak podlaha na pánských záchodech u Kadie, Marv Bernini s ksichtem podobným kovadlině a holky z Old Townu tak sexy, že samurajským mečem lze sekat vertikálně. Miluju ty drsné noirové hlášky, na které se obratem reaguje další (ještě drsnější), obdivuju originální vizualizaci celého projektu i genius loci města, kde si smrt vždycky najde cestu a tak jsem si řekl, ať poslední příběh pomsty, kdy si Hartigan musel připadat, že je zase v Šestém smyslu, vše rozsoudí. A najednou jsem měl pocit, že jsem ten večer byl v Avě Lord až jako druhý.. (09.09.2014)

Až takovou nastavovanou kaši jedničky jsem nečekal. Škoda vedlejšího karetního příběhu, u kterého jsem naivně nevěřil, že se nedočkám pointy. Udělat ve vrcholně stylizovaném komiksu ještě karikaturní herectví, to mi moc nesedlo. Zkrátka, Rodriguez dotáhl vítězství formy nad obsahem (nic než Grindhouse) do důsledného konce. Někomu to může stačit, protože si jde na rozpohybovaný kvalitní komiks bez dalších ambicí, no... a někdo jde na film. Půl hodiny vyprsená odkvétající Eva Green, která ale opravdu nemá co na sebe, je hrozně chabá náplast na vyšší očekávání. // P.S. překladatel pár idiomů těžce nepochopil, třeba condition v prvních větách fakt není podmínka, ale stav (velký rozdíl) atd. Doporučuji je nečíst, ostatně to odvádí pozornost od vizuálu. (03.09.2014)

Je třeba přiznat, že tvůrcům se v důsledku povedl nečekaný umělecký kousek: jejich druhé Sin City je vlastně dost jinak děsivě omylnou adaptací komiksových předloh než jejich první Sin City. Při pohledu na dosavadní tržby nicméně soudím, že se o tom stejně skoro nikdo nedozví. Viz poznámky. (07.09.2014)

Rozpohybované čiernobiele obrázky podruhé. Rodriguez pritlačil na osobitom štýle a posunul vizuál na hranu možností sledovateľnosti; gejzír samoúčelnej opulentnej efektnosti zabral, ale v určitých momentoch sa nevyhol presýtenosti obrazu. V dodržaní zásady quid pro quo však ubral na celkovej kvalite príbehu a dialógov (ktoré tentoraz idú cestou ešte prvoplánovejšej drsnej humornosti a presakovania testosterónu), ktorých kvalita je mierne kolísavá a nie každý prvok do jednotlivých poviedok zapadá s takou ľahkosťou a samozrejmosťou ako kedysi. Zvrstvenie nekontinuálneho rozprávania je zábavná vec mj. z teoretického hľadiska, ale moderného diváka recyklovaný (i keď do zaujímavých rozmerov a krížení ciest dovedený) koncept bez snahy o osvieženie nestrhne. Akokoľvek je akcia a balansovanie na hrane luxusnej komiksovej nekorektnosti a nerozvážneho over-the-top čľapkania sa v krvi a ustrelených končatinách zážitkom pre oko i ucho lahodným, predsa sa nepodarilo zopakovať prácu s charaktermi z filmu z roku 2005. Ten mal hneď troch "hrdinov", zatiaľ čo A Dame to Kill For má jedného antagonistu, senátora Roarka (Powers Boothe), prestupujúceho všetkými príbehmi a suverénnu femme fatale Evu Green, ktorá si opakovane dráždivo navlečie rúcho svojej menovkyne. Zvyšné postavy im tvoria krovie a sú strojcami banálnych vzťahov a interakcií - pokiaľ taký Marv v úvode ešte zaujme, po zvyšok filmu je vám vinou nudného zapracovania do deja ľahostajný. Dvojica policajtov síce nie je zlá, ale spolu s Willisom sú značne rušivým prvkom a zaberajú hracie pole omnoho zaujímavejším postavám, ako je Gail. Predvídateľnosť a pretrvávajúca naivita v otázke, čo treba divákovi ponúknuť, aby sme si ho udržali ústi v radu pochybných, len napoly funkčných castingových volieb (Josh Brolin, Joseph Gordon-Levitt, Juno Temple) a nevýrazných štekov (Ray Liotta, Lady Gaga). Línia s Nancy je vyslovene výsmechom toho, čo sa Rodriguez snaží nadstaviť. Na druhú stranu zhmotnená (ne)čiernobiela atmosféra je stále prítomná, hlášky vtipné a Rodriguezove úchylné pohrávanie sa s vizuálnymi hračkami a neonoir-splattergore nečakane zábavné. Navyše 3D sa v exteriéroch a špeciálne počas dialógov a monológov predvádza v plnej kráse a musím uznať, že tu niekto odviedol skutočne dobrú prácu. Klasický jazzový soundtrack príjemne pohladí po duši a potemnelé ulice sú hneď živelnejšie. Trochu nadhodnocujem, štvrtá hviezdička je vlastne len za 3D. 75% /////////// Po druhom pozretí: Bez 3D a davov nadšených geekov na špeciálnej premiére pre fanúšikov sú nedostatky omnoho citeľnejšie. Rodriguez si kompaktnosť a vyrovnanosť vôbec neustrážil. 60% (05.09.2014)