Vzpomínky

Neskutečně poutavě natočená pecka, ve slušivém scifi hávu, který neruší ani pochopitelně značně kostrbatá zápletka týkající se cestování v čase. Tony Scott ubral epileptického střihu, zbrzdil nervní kameru a opět je na co se dívat. Po vizuálně skvělém, ale dějově naprosto nezáživně zpracovaném Dominu nám technický mág přináší napínavý příběh, který řekne mnohem více širšímu diváckému spektru. I přesto, že je méně akční, tak je zdaleka více napínavější a dynamičtější a především je zde mnohem více emocí (například i prostoduché pohledy do očí). Nevyhneme se sice pár mouchám a již zmiňovaným dějovým berličkám a zásekům, ale tomu se vyvarovat nešlo. Rovněž motiv vraha je tak nějak neslaný nemastný. To však nic nemění na tom, že Scott je v současné době po audiovizuální stránce absolutní jednička a pokud mu zdatně sekunduje scénárista, zpravidla se jedná o interesantní filmový přírůstek. (03.01.2008)

Ale jo, Scott umí udělat moderní sexy thriller a kamera i režie valí tenhle film pěkně zostra do finále. Navzdory tomu, že v námětu figuruje docela zajímavá myšlenka paralelních světů, její realizace je velice nenápaditá a předvidatelná. Asi do místa, kdy se hrdinové dívají skrze čas přístroji a sledují její stíny v přítomnosti, je Déjà Vu hodně nášlapnutým a elektrizujícím thrillerem s prvkem sci-fi, ale to závěrečné proskočení časem je na mě už příliš laciné a béčkové. Hledat za tím nějakou etickou hloubku, jakou nabízí Minority Report, je zbytečné, protože nic takového tam není. Je to prostě jen dynamická akce s osvěžujícím sci-fi motivem, který ale těžko z Déjà Vu udělá něco víc než jen žánrový nadstandard. Docela škoda. (25.02.2008)

Napřed zajímavá detektivka, poté docela motivující skládačka a pak se to zvrhne ve zmatené hrátky, kdy už se moc nepřemejšlí nad příčinou a důsledkem. Na Scotta (vezmeme-li v potaz tvorbu posledních let) docela fádní, akční scéna s autem uprostřed filmu má koule (jde o jeho nepochybný vrchol), zbytek se pohodlně veze na vlnách nicneříkajícího průměru (jako by se Scott po Dominu bál i sebemenších vizuálních hrátek). Washington je standardně v pohodě, Caviezel hodně zajímavý (ta postava si zasloužila větší prostor). Tempem dost nevyvážené a v ději značně pokulhávající a z hlediska časových paradoxů nefungující (i když, kdyby si tvůrci odpustili jeden telefonní hovor, tak by jim to teoreticky vyjít mohlo). Duo Scott/ Washington rozhodně slibovalo víc… (11.12.2006)

Do detailu promyšlené nebo záměrně blbé v povrchně popcornovém stylu spjatém s bruckheimerovskými kamerovými objezdy? Skutečnost, že to nedokáži jednoznačně odlišit mě tentokrát v pozoruhodně pozitivním smyslu dráždí mnohem více než čisté filtry a cool Washington v hledáčku Scottovy kamery. Plusy za hudební podkres ve stylu Bourneovských honiček. (70%) (03.01.2007)

Tak ovšem tímhle Déja Vu si u mě Tony Scott značně polepšil. Poletování z jednoho času do druhého už nejednoho tvůrce stálo natlučený čumák, protože šťourové se vždycky najdou, tady ale není moc za co popotahovat. Mě to tedy do "ok, tak se teda nechám slastně oblbnout" krásně sedlo a když už jsem se v některých místech chystala ježit, dostala jsem vzápětí roubík v podobě excelentního vybruslení. (07.03.2007)