Režie:
Jan NěmecKamera:
Jiří MaxaHrají:
Zuzana Stivínová, Jan Budař, Tobiáš Jirous, Marek Bouda, Marie Čermínová (a.z.), Jindřich Štyrský (a.z.), Jindřich Heisler (a.z.)VOD (1)
Obsahy(1)
Jan Němec ve svém uměleckém eseji s podtitulem „Střepiny snů, ticho a tma“, natočeném podle původního námětu Terezy Brdečkové, sklání poklonu Marii Čermínové neboli Toyen (1902–1980), jedné z největších osobností českého i světového surrealismu. V barvité, poetické koláži se do popředí dostává její vztah s básníkem Jindřichem Heislerem (1914–1953), se kterým se oba kvůli svému židovskému původu museli v průběhu nacistické okupace v Praze skrývat před gestapem a nuceným transportem do koncentračního tábora. Jejich osudy poznamenal jak nacismus, tak komunismus a po válce spolu odešli do Paříže, kde nalezli nový domov… Režisér si nekladl za cíl encyklopedicky zpracovat život obou aktérů a odmítl následovat cestu klasického filmového portrétu. Historická fakta převedl do podoby svébytné audiovizuální básně s vlastním světem – světem nadreálna, surrealismu. Svůj formální experiment postavil na svobodném řetězení uměleckých asociací, v němž vedle svých záběrů využíval mimo jiné i dobové, archivní filmové materiály, deníkové zápisy i samotné malby a fotografie Toyen. Výrazné autorské dílo Jana Němce obdrželo nominaci na Českého lva v kategorii nejlepší výtvarný počin. (Česká televize)
(více)Recenze (40)
Film, ke kterému mi schází klíč. O životě a umění Toyen, Heislera a Štýrského totiž nevím naprosto nic. A po skončení filmu to zůstane prakticky nezměněno. Nechápu proč Němec použil místo hudby ruchy, které nemají žádnou souvislost s obrazem, proč používá přehnanou intonaci a neustálé opakování komentářů. Nechápu nic. Navzdory počtu hvězdiček je film jakýkoliv, jen ne průměrný. ()
Po velmi vydatné večeři vyrazit na Toyen není vůbec, ale vůbec dobrý nápad. Pod vlivem mnoha událostí, zážitků, myšlenek a pocitů jsem během hodinové stopáže nebyl schopen se správně koncentrovat a náležitě tento umělecký snímek vnímat. Naštěstí se nedá hovořit o nějakém ději, spíše jen o pásmu obrazů, básní a myšlenek. Jan Němec je jeden z nejzvláštnějších režisérů. ()
Střípky snů. Ucha kvetla. Heydrich. Plyn. Lidice. Střípky snů. Ucha kvetla. Heydrich. Gaz. Lidice. Sacré Coeur. Heydrich. Heige místo Teige. Kočičí hlavy. Více kočičích hlav. Umění. Umění! Střípky snů... Poklop od plynu... (Btw, jestli čekáte od filmu s názvem Toyen, že se něco o Toyen dozvíte, tak to raději zajděte do galerie, patnáctiřádkový vstupní panel je obsažnější a dost možná i sdělnější a napínavější). ()
Oceňuji Němcovu touhu experimentovat, ale nemůžu si pomoct, Toyen mi příliš nesedl. Filmu uškodil viditelně malý rozpočet, kdy snímek působí spíše jako levný dokument České televize - záběry na kočičí hlavy jsou alespoň pro mě natolik obyčejné, tedy postrádající kýžený ozvláštňující efekt, že mi to k surrealistickému pocitu nijak nepomohlo, spíše mě to od snímku odcizilo, stejně tak 'dramaticky' klikaté záběry v ateliéru. Co se týče surrealismu u Jana Němce, je s čím srovnávat - co třeba povídkoví Mučedníci lásky z 60. let, výtvarně bravurně zpracované grotesky? Ve srovnání s nimi o 40 let mladší Toyen bohužel prohrává. Jako "originální umělecké dílo" bez škatulky podprůměrné, jako experimentální dokument průměr - na ČT2 bych si to představit dokázal. (Dílo a život Toyen jsem před zhlédnutím znal pouze okrajově, ale to by u správného filmu nemělo být překážkou pro plné prožití.) ()
Vážení přátelé...tohle je opravdu film, který je těžké hodnotit. Buď se vám bude líbit hodně, nebo vůbec. Mezi tím asi není nic. Já bohužel patřím k těm druhým. Filmy Jana Němce ze šedesátých miluju ale těm novým jaksi nemůžu přijít na chuť... Těšil jsem se, že konečně někdo natočí film o nejzáhadnější malířce surrealismu, ale tenhle výsledek mě opravdu zklamal...Němec sice točí neustále experimentální filmy, stejně jako dřív, ale ty dnešní jsou experimentální jaksi jinak, jaksi divně. Prostě se mi to nelíbí, nemůžu si pomoct... ()
Galerie (5)
Photo © Asociace českých filmových klubů
Reklama