Tekken

Solidní akční nářez, který mě strhnul, a to filmy o bojových uměních zrovna dvakrát nevyhledávám, ale takovéto fighty v arénách si nechám líbit. A je mně jedno, jak je nebo není, film věrný slavné herní předloze. Tu si stejně vybavuji jen matně a příliš mě nebavilo ji hrát. Mladý Jin Kazama (Jon Foo) se doslova z trucu a touhy po pomstě za smrt své milované matky a trenérky bojových umění v jedné osobě přihlásí do turnaje Železná pěst každoročně pořádaném ve městě Tekken. Chce zabít muže, kteří vládnou přísnému režimu a spravedlivě pomstít smrt blízké osoby. Netuší však, že se tady seznámí nejen s pohlednou Christie (Kelly Overton) a sympatickým Steve Foxem (Luke Goss), ale také se bude muset probojovat přes houževnaté soupeře až do finále, ve kterém vítěz bere vše. Legendární hra se tedy dočkala svého filmového zpracování a její realizace se ujal Dwight Little, který sice nikdy nepatřil k režisérské špičce, ale pro natočení takového druhu filmu se celkem hodí. V titulních rolích pochopitelně nehledejme žádné hvězdy. Jsou zde spíše méně známé nebo povědomé tváře, které plní jedinou funkci a tou je dobře se hýbat, skákat, kopat (Gary Daniels, Anton Kasabov, Ian Anthony Dale a další) nebo sexy vypadat (Kelly Overton, Candicé Hillebrand, Marian Zapico). Fighty v aréně vypadají na oko dost dobře a jejich choreografii si vzal na starost zkušený Eric Norris a fyzičku bojovníků jim může každý závidět. Kamera servíruje bezpočet záběrů v různých úhlech nebo kolem zápasníků dynamicky krouží. Little mě dost režijně překvapil. Jednoduchý děj si žádal jednoduchý a dynamický film. A tím Tekken rozhodně je. Pro mě příjemné překvapení. (16.09.2010)

Ony všechny tyhle bojové filmy jsou prakticky na jedno brdo – děj tu slouží pouze jako základní kostra pojící dohromady jednotlivé atrakce a při psaní dialogů si scénáristé zpravidla musejí dávat pozor, aby napsali tak jednoduché repliky, že by si je zvládla zapamatovat i kdejaká hora masa, která po dobu své dlouhé zápasnické kariéry pravidelně inkasuje těžké rány takříkajíc na budku. To vše se dá však odpustit, pokud jsou ony zmíněné atrakce na vysoké řemeslné a choreografické úrovni. Důkazem budiž pitomoučké filmy s Tonym Jaa, které vás v některých momentech zaručeně zvednou ze židle. Tekken ze základního žánrového vzorce ani v nejmenším nevybočuje, avšak ani v těch veledůležitých bojových sekvencích neexceluje. Je přinejlepším průměrný. Jelikož se jedná o adaptaci videohry, která má mezi hráči dlouhou tradici a disponuje masivní fanouškovskou základnou, tvůrci filmové adaptace se zaměřili především na ně. Při castingu se tedy zaměřili více na podobnost herců s pixelovými předobrazy, případně na jejich bojové schopnosti, nikoliv však na schopnosti herecké, což se na výsledku krutě projevilo. Lidé zodpovědní za ošacení herců se svými výtvory jednoznačně vítězí nad ostatními složkami a nepochybuji, že právě díky nim srdce mnoha fanoušků předlohy zaplesá blahem, neboť filmové postavy se opravdu podobají svým předobrazům. Stačí to ale na dobrý film? Jednoznačně ne. (11.08.2010)

Filmový Tekken má jeden podstatný háček. Víceméně je výhradně pro fanoušky původní videoherní série, ale právě je nejvíc naštve pitomý děj, vynechání nejoblíbenějších charakterů (Xiaoyu, King, Julia) a upravení těch zahrnutých ve prospěch Jina (Nina je chladnokrevný vraždící stroj s vlastní agendou, ovšem ve filmu je z ní sexuchtivá číča podkuřující Kazuyovi). Ovšemže na souboje se dívá vcelku hezky, a ještě lépe se jistě pánům (a snad i některým dámám) dívá na mnohokrát zabíranou prdelku (bílé) Christie, nicméně to nezakryje fakt, že tady něco hodně podstatného chybí. (05.08.2010)

Padesátikilový asiaamerický pubescent slavně zvítězil v baletním Mortal Kombatu v kategorii do 120 kilogramů, protože jej maminka skvěle naučila padedé. Fúúúú. S grácií Černé labutě si proklestil cestu zástupem dvoumetrových hovad, které by jej za "normálních" okolností rozmázly o zeď, jen kdyby neprozřetelně kýchly a zadýchal se při tom pouze proto, že neustále zatínal do kamery bříško. Jo, a jako bonus rozložil zevnitř autokratickou, bezskrupulózní korporaci terorizující svět. Cítím se teď tak morálně povzbuzen, že si o tom budeme s kámošema na Assbooku povídat snad celou noc a hned ráno si v šatně vyhlídnu nějakého o hlavu menšího, rachitického prvňáka a dám mu strašně na držku, aby holky viděly, že už konečně nemám tak Malého Dvajta.. (01.06.2011)

Většina námětů podle počítačových her má smůlu v tom, že se dostane do rukou béčkové produkce a ta příběh ořeže na dřeň, vynechá jakoukoliv psychologii postav (kromě té hlavní) a dá to všechno režisérovi, který zrovna dotočil reklamu na pivo. Tekken ale naštěstí není dalším trapasem na poli herních adaptací a i přes klasické výtky ke zbytečně strohému scénáři nabízí solidní adrenalinovou zábavu. A to i pro ty, kteří Tekkena nikdy nehráli. (06.09.2010)