Překonat sám tisíce mil

Moc hezká, ale zároveň dost tichá cesta vykoupením svého života. Táta se celý život nebaví se synem, už vlastně ani neví proč. Když je syn na smrtelné posteli, rozhodne se splnit jeden z jeho snů a vydá se na cestu do Číny. Krajina nádherná, lidi zvláštní, ale sví, brutální jazyková bariéra a příběh, který toho moc neřekne, ale zároveň uzavře jednu životní cestu. Nevím proč, ale přijde mi, že Čína točí nejpoetičtější filmy a k tomu perfektně využívá jejich přírodní scenérie. A i na tomto filmu je to krásně znát. (13.07.2014)

Po dvoch vypravnych epickych dobrodruzstvach je to Zhangov navrat k prostemu minimalizmu. Film krasny nie obrazom, ale dojemnym pribehom, kde dolezitejsie ako farebna kompozicia sceny je jednoduchost a uveritelnost predkladaneho deja o otcovi, snaziacemu sa najst si spat cestu k umierajucemu synovi. Formou male, ale na city bohate a kontemplativne pohladenie po dusi. (03.01.2006)

Poněkud zvláštní příběh a chytře zavádějící název vás drží v nejistotě co vlastně čekat. Nečekejte nic, jen koukejte a ono vás to pomalu, ale jistě dojme. Vysoce komorní s miniaturními známkami humoru (slovní přestřelky mezi vesničany a překladatelem "Vždyť stejně japonsky vůbec neumíte" :) Hlavní představitel odvedl pěkný kus práce, protože proudící emoce jsou krásně vidět pod tím jeho sveřepým, jednovýrazovým ksichtem. Pro evropana je snazší se ztotožnit s postavou, jelikož on je v Číně také cizincem a čínskou operu evidentně nechápe o moc více, než já. (24.09.2012)

Častokrát až choroba v rodine spojí jej členov rozdelených nenávisťou, odcudzením či nepochopením. Nezhody vyplývajú primárne z odmietnutia komunikácie a pocitu hrdosti. Dôvodom môžu byť hádky v oblasti delenia peňazí (dedičské spory, potomok, cítiaci sa znevýhodnený voči súrodencom), domáce násilie alebo hnev rodičov, ktorí majú pocit nedostatočného naplnenia ich ambícií vlastnými deťmi. Nech je ako chce, v posledných štádiách choroby sa každý snaží robiť veľké gestá a naprávať stratené roky mlčania a odlúčenia. Aj tu sa postarší tata vyberie do Číny vybehať pre syna nesplnenú veľkú túžbu. Popri rozjímavej rovine sa do filmu dostala aj propagandistická. Ukazuje Čínu ako krajinu kde sa miesi modernosť s tradíciou a prísny režim s ľudským pochopením. Kolektívne rozhodovanie vládne dedine i mestám, no zároveň sa rešpektuje individuálna požiadavka a ústup z prísnych regulí v mene pomoci blížnemu v ťažkej životnej situácii. Emócie a ochota pomôcť v Číne tak vždy dokážu zvíťaziť nad neochotou otvárať cudzincom pribuchnuté dvere do vnútorného chodu čínskych inštitúcií. 69% (27.04.2015)

Nevím, mně ten film ze všeho nejvíce připomínal pohádku o slepičce a dusícím se kohoutkovi. Aby dostala slepička vodu, musí splnit tucet dalších přání a úkolů - a tady je to podobné. Jen motivace mi poněkud haprují. Osobně bych rád věděl, co otec se synem měli, už od začátku - takhle ani jednomu nic moc nevěřím. A také nějaká videokazeta s čínskou operou a jedním zpěvákem mi přijde jako nedostatečný motiv jet do Číny a tam se chovat skoro jako blázen - ostatně, jak otec mohl vědět, že natočení opery syna potěší? Vždyť ji chtěl natočit on sám... Asi jako kdybyste začali stavět doma loď v láhvi, pak šli do nemocnice, a otec vám mezitím loď dostavěl... Nevím, no. Nijak mi to nic nedalo, přišlo mi to prázdné a ponaučení nebo nějaké třeba duchovní povznesení se nekonalo. Že když se mají dva lidé rádi, měli by si to dávat najevo? To by snad mělo být samozřejmé, i když občas není. Ale na druhou stranu, pokud si to nedávají najevo, je v tom vztahu možná problém ještě někde jinde. Bylo by to na delší psychologický rozbor - zkrátka, podle mne sice chce film říct něco upřímného, zvláště Japoncům, pro něž dát najevo cit je spojeno s jistým ponížením sebe sama (a pak pochopíme tu Čínu jako protiklad, kde lidé se navenek emotivně projevují), ale stejně mi to přijde jako klouzání po povrchu. (22.07.2017)