Překonat sám tisíce mil

Poněkud zvláštní příběh a chytře zavádějící název vás drží v nejistotě co vlastně čekat. Nečekejte nic, jen koukejte a ono vás to pomalu, ale jistě dojme. Vysoce komorní s miniaturními známkami humoru (slovní přestřelky mezi vesničany a překladatelem "Vždyť stejně japonsky vůbec neumíte" :) Hlavní představitel odvedl pěkný kus práce, protože proudící emoce jsou krásně vidět pod tím jeho sveřepým, jednovýrazovým ksichtem. Pro evropana je snazší se ztotožnit s postavou, jelikož on je v Číně také cizincem a čínskou operu evidentně nechápe o moc více, než já. (24.09.2012)

Nevím, mně ten film ze všeho nejvíce připomínal pohádku o slepičce a dusícím se kohoutkovi. Aby dostala slepička vodu, musí splnit tucet dalších přání a úkolů - a tady je to podobné. Jen motivace mi poněkud haprují. Osobně bych rád věděl, co otec se synem měli, už od začátku - takhle ani jednomu nic moc nevěřím. A také nějaká videokazeta s čínskou operou a jedním zpěvákem mi přijde jako nedostatečný motiv jet do Číny a tam se chovat skoro jako blázen - ostatně, jak otec mohl vědět, že natočení opery syna potěší? Vždyť ji chtěl natočit on sám... Asi jako kdybyste začali stavět doma loď v láhvi, pak šli do nemocnice, a otec vám mezitím loď dostavěl... Nevím, no. Nijak mi to nic nedalo, přišlo mi to prázdné a ponaučení nebo nějaké třeba duchovní povznesení se nekonalo. Že když se mají dva lidé rádi, měli by si to dávat najevo? To by snad mělo být samozřejmé, i když občas není. Ale na druhou stranu, pokud si to nedávají najevo, je v tom vztahu možná problém ještě někde jinde. Bylo by to na delší psychologický rozbor - zkrátka, podle mne sice chce film říct něco upřímného, zvláště Japoncům, pro něž dát najevo cit je spojeno s jistým ponížením sebe sama (a pak pochopíme tu Čínu jako protiklad, kde lidé se navenek emotivně projevují), ale stejně mi to přijde jako klouzání po povrchu. (22.07.2017)

Každopádně obrovské téma k zamyšlení, jak dojemně tu vyjádří lásku otec k synovi, který ho kvůli nějakému pochybení v minulosti (které zde bohužel není specifikováno) úplně zavrhl, a je málo času na nápravu, protože synovi do konce života moc dní nezbývá. Pro nás k tomu velice zajímavá cesta Japonce po Číně, která sice plně splní svůj účel, i když původně byla myšlená úplně jinak. Já jsem čekala, kdy při komunikačních nedorozuměních začnou používat staré čínské znaky, které jsou u obou národů stejné a stále se používají (ale nic...tak nevím jak to vlastně doopravdy je). Skvělý komentář Kitana (díky za něj!). (15.12.2008)

Po dvoch vypravnych epickych dobrodruzstvach je to Zhangov navrat k prostemu minimalizmu. Film krasny nie obrazom, ale dojemnym pribehom, kde dolezitejsie ako farebna kompozicia sceny je jednoduchost a uveritelnost predkladaneho deja o otcovi, snaziacemu sa najst si spat cestu k umierajucemu synovi. Formou male, ale na city bohate a kontemplativne pohladenie po dusi. (03.01.2006)

Znova som sa nechal zmiasť názvon a plagátom. Myslel som, že pôjde o nejakú dobrodružnosť naprieč divočinou, prekonávajúc kruté nástrahy tisícmíľovej púte (obashy totiž zo zásady nečítam) :). Takže som prebiehajúcu drámu prijal trošku vlažnejšie a preto ma spočiatku aj dosť nudil. Postupom času ma však skustočne chytila za srdce, jednoduchá úprimnosť a nenápadná monumentálnosť sa krásne dopĺňajú. Jazyková bariéra nebola vo filme problém, vyriešená šikovne. Herecky som tiež nemal problém, len ako vravím, po očakávaní to bolo trošku nudné a nakoniec ani nie tak emotívne, či záverovo skvelé. 70%. (19.02.2008)