Facka

Typický francouzský film s trochou komedie i dramatu. Musím však přiznat, že kdyby tam nehrál LINO VENTURA a ANNIE GIRARDOTOVÁ, tak bych film asi zařadila níže. Je to film o boji dospívající dívky (vlastně medičky), která přecenila své síly a není schopna udělat zkoušky. Z toho vyplyne i její vztah k otci, kterého viní za rozpad rodiny. A tak dále.... Konec dobrý, všechno dobré, ikdyž film má otevřený konec a divák si tam může dosadit co chce. Já si dosadila, že chyba se napravila. (22.08.2011)

Isabelle Adjani mi hodně připomněla výkon Sophie Marceau ve Večírku. Trpělivě se dočkáte i menší erotiky. Tragikomedie mi ale moc neseděla, chvílemi to není ani ryba ani rak, motiv s fackou a problémy s ní spojenými jaksi vyprchává, ačkoliv v jistou chvíli tvoří možný hlavní směr příběhu, Annie je tu dost málo a na přestřelky s Venturou tak není čas. Jedinou opravdu vtipnou postavu tvoří Marc (Francis Perrin). (24.05.2015)

Panečku ta sedla! Ale jinak v tomto filmu není žádný průkopnický materál. Ba naopak, jedná se o sotva průměrný scénář s ne moc zdařilou režii. Možná zajímavější je dobový hudební doprovod od Georgese Delerue. Netuším proč byl film ve své době dobře hodnocen domácími i zahraničními kritiky. A mladá Isabelle Adjani osvědčila svou hereckou extra třídu až v následujícím filmovém dramatu pod vedením Françoise Truffauta. 50%. Produkce: Gaumont (19.05.2018)

Komedie to opravdu není. Tomuto se těžko hledá nějaké označení. Drama? Snad, ale s mírně komediální nadsázkou. Těch facek mělo padnou více než jedna. Ta mladičká svobodomyslná nevyzrálá dceruška by si jich zasloužila jistě bezpočtu. V té povedené rodince snad nejvíce rozumu nabral otec. Souhra Ventura a Girardotová se nevidí tak často a o to více se dá vychutnat. Snímek Facka sice přitahuje účastí dvou velkých francouzských hereckých veličin, ale řekl bych, že nepatří mezi zlatý výběr francouzské kinematografie sedmdesátých let. (11.01.2010)

Nejkrásnější momenty filmu nastanou ve chvíli kdy jsou spolu Lino Ventura a Annie Girardot to je doslova prožitek je sledovat, zejména na konci, ty oči, ty oči. Miluju pohledy očí, které umí hrát a říci za pusu vše podstatné. Jinak ve filmu moc facek nepadalo, ale to beru, já v životě dostal překvapivě taky jen málo facek, přesněji řečeno dvě. Premiéru jsem si odbyl v šesté třídě na základce, když učitel vyvolal Haničku k tabuli a když procházela kolem mě plácnul jsem jí přes zadek, ona se otačila a mě přistála na tváři celkem jasná odpověď na můj čin. Druhou jsem dostal asi o tři roky později od ropuchy, holky která si kladla jako podmínku sexu mé zlepšení známek ve škole :)). Jednou jsem týhle ropuše v domění jak jsem vtipný, schoval dámské hygienické potřeby asi ne v příliš vhodnou dobu. Ropucha toitž můj vtip ocenila obrovskám potleskem na mou tvář . (07.09.2008)