Welkeom tu Dongmakgol

Jihokorejské filmy mám rád, protože se soustředí na příběh, vývoj postav a jejich kinematografie je ukázková, V tomto případě mi ale neučarovalo nic. Nenašel jsem žádnou postavu, která by mi ulpěla v paměti a tím pádem mi bylo jedno, co se s nimi stane. A to nevěstí nic dobrého. Přitom jsem z filmu cítil, jak moc se snaží být výjimečný, ale netrefil se do mého vkusu. Největším trumfem filmu je jeho příběh. Několik vojáků Severní a Jižní Koreje, tedy dvou na smrt znepřátelených armád, se setkává v zapomenuté vesničce v horách, kam se dostanou po odříznutí od armády. Aby to nebylo dost komplikované, ve vesnici se též ukrývá americký pilot havarovaného letadla. Přirozeně mezi všemi zavládne nedůvěra. S pomocí bezstarostných vesničanů a příhody s granátem, který vyhodí do vzduchu spižírnu, se ale všichni pouští do dlouhé sklizně, aby bylo co jíst. Časem se tedy mezi všemi vytvoří pouto a na nějaký čas se všichni stanou velkou rodinou. Vše ale rozsekne záchranná četa amerického námořnictva, která se snaží osvobodit svého pilota. Při vyhrocené situaci je až na jednoho vojáka celá jednotka zabita a naši hrdinové musí zabránit blížícímu se náletu na vesnici. V tuhle chvíli přišla jediná emocionální chvíle celého filmu, protože hrdinové musí opustit vesnici a vydat se na vrchol hory. Tam zabrání náletu, ale sami přitom zemřou. Za mě lehký nadprůměr. (08.10.2014)

Dobrá polovina filmu se tváří jako lehká absurdní komedie s krásnými záběry (ano popcorn je naprosto skvělý) a není na tom zase nic tak zvláštního, ale pak přijde válka až do Dongmakgolu a příběh nabere neuvěřitelné tempo, emoce, lidskost a tak nepřikrášlenou pravdivost, že to zvedlo honocení o celou jednu *. (15.05.2006)

Ač musim říct, že konec mi trochu zklamal tim jak byl roztahanej, tak nemůžu jinak než za 5, protože málokdy film přináší tak protichůdný a zároveň silný emoce jako právě tenhle ten. U scény s kancem jsem se málem podělal smíchy a u těch smutnejch mi to trhalo srdce. Jižní Korea je zřejmě v nějaký jiný emocionální dimenzi, protože jinak nechápu, kde se to v těch lidech tam bere. (11.09.2010)

Welkeom tu Dongmakgol je v každé chvíli takový, jaký zrovna chce/má být - je drastický, když přijdou ke slovu válečné scény; je neuvěřitelně praštěný, když ukazuje střet prchajících vojáků několika různých národů s civilizací nepolíbenými vesničany; je bezelstně obětavý a dojemný, když vojáci nejsou vojáky a chtějí chránit kamarády a nové ideály. Celá ta vážnost i nevážnost v jednom celku je geniální - ona totiž funguje. Přemýšlím, jestli by podobný film dokázala natočit jiná ruka, než ta korejská. Asi ne. Ostatně, kde jinde uvidíte natolik absurdní scénu, jako je ta, v níž tlupa asiatů s vytřeštěnými výrazy loví ve zpomalených záběrech divoké prase bezmála stylem Tygr a drak? A true hero ending strčí do kapsy všechny ty rádoby hrdinský marvelovky... (30.01.2012)

Za krásného hudebního doprovodu Joe Hisaišiho vypráví Welkeom tu Dongmakgol o malé korejské horské vesničce, kam dolehne válka mezi severem a jihem. Zprvu jen v podobě několika vojáků obou tří znepřátelených stran a jejich nepříliš dobrovolná návštěva bude nervózní i vtipná, popcornová a občas lehce šílená (scéna s divokým prasetem). Později přitáhne i větší kalibr, který zasadí vesnici facku a přinese v podstatě tu největší šílenost. Byť tedy film není pouze veselý, přesto (proto?) je krásně idealistický a milý. Místy by sice neuškodilo vymést trochu patosu, ale celkově si dílo od mě ***** zaslouží. Btw: vesnická cvočka je opravdu roztomilá. (17.08.2006)