Scénář:
Stephen GlantzKamera:
Joseph VilsmaierHudba:
Chris HeyneHrají:
Gedeon Burkhard, Lale Yavas, Lena Beyerling, Sibel Kekilli, Roman Roth, Brigitte Grothum, Hans-Jürgen Silbermann, Sharon Brauner, Juraj Kukura (více)Obsahy(2)
Berlín 1943. Židovská otázka se blíží ke svému konečnému řešení a nacisté se rozhodnou odvézt zbývající židovské obyvatelstvo z Berlína. Zbývá jich sedmdesát tisíc. V průběhu celého jara jsou večer co večer odvlečeny celé rodiny, starci, děti, kdokoliv. Do posledního vlaku složeného z dobytčáků je nasázeno 688 lidí. Mezi nimi i slavný boxer Neumann, kabaretiér Noschik, šestáctiletá Ruth a další. Ti všichni si záhy uvědomí, že jejich cesta skončí v Osvětimi, kam všechny transporty směřují. Boj o život však začíná již v přecpaných vagónech. Je vedro a není voda, hysterie se stupňuje a během několika dnů začnou přibývat mrtví. Jedinou možností záchrany je útěk. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Špatně nalíčení přehrávající herci mě stihli během 5 minut přesvědčit, že tohle se nepovedlo ani na úrovni základního filmového řemesla. Těch pár scén ukázalo, že scénář plave na vodě. Ono pokud tvůrcům nestačí téma tak silné jako holokaust bezesporu je a musí se uchylovat k podbízivému sentimentu, tak to opravdu smutné je, jen jinak než bylo myšleno. ()
No, řeknu vám že mám smíšené pocity z toho dle filmu. Každopádně muselo to bejt strašný, nikdo z nás z mladší generace si to nemůže ani představit, co museli naši dědové, babičky, otcové a matky vytrpět a protrpět...Místy opravdu dusná a tíživá atmosféra, pár silných scén ale stále jich bylo méně jako těch doslova srdcervoucích, nudných, zbytečně ukecaných a všech těch již zmíněných flasbacku, které ale zase jednoduše musely doplnit nějak druhou polovinu filmu, protože stále jen z vagonu to být nemohlo... Od Němců bych ale i tak čekal víc, některé české herce bych nahradil německými a nebo je vymazal úplně. Prostě jsem některým jejich role nevěřil a to podobného filmu mě nepasovali, to i pan Lustig, který seděl kdysi v podobném transportu a také utekl, by zahrál lépe i ve svých takřka 82 letech...Hlavní nácek transportu, byl sice slizký už od pohledu, snažil se být i na nácka značně agresivní ale naprosto si u mě zkazil dojem svým umělým vystupováním a vyjadřováním, zejména při tý jedný zastávce a následné roztržce s wermachetm...Pokud mohu doporučit dobrý film na toto téma, tak třeba "Vlak" z šedesátých let, to tehdejší tvůrci a autoři ještě měli z čeho vybírat a těžit a hlavně daleko věrohodněji a autentičtěji napodobit atmosféru, těchto nevalně slavných dramatických dnů.. ()
Veľmi silný a presvedčivý film o poslednom transporte z Berlína do Osvienčimu. Hrôzy, na ktoré by ľudstvo nikdy nemalo zabudnúť, aby sa už nikdy neopakovali! Cez množstvo zla sa vo filme na povrch prediera aj dobro, ktoré sa objavuje aj medzi nemeckými vojakmi. Nie všetci totiž prestali byť ľuďmi... ODPORÚČANÁ PRÍSTUPNOSŤ: Od 15 rokov. ()
Ano, to co se dělo za války, a jak Němci zacházeli s Židy, bylo strašné. Ale čemu pomůže, když o tom teď Němci začnou točit dlouhé a nudné filmy, kde se nestane nic, s čím by divák předem nepočítal, a to s čím počítal, se nepodá ani trochu zajímavě? Škoda, že to s kariérou Josepha Vilsmaiera šlo od dob Stalingradu až takhle s kopce. :( ()
Další válečný film patřící do kolonky "otřesné". Na mě až moc sugestivně podaný příběh jednoho vagónu vlaku směřujícího do Osvětimi. Zoufalá atmosféra byla takřka hmatatelná a ještě více jí umocňovaly prostřihy do minulosti, kdy všichni zúčastnění žili normální život. Několik scén pro mě zřejmě zůstane nezapomenutelných, ale jestli něco z hlavy nedostanu,- spoiller-, tak jsou to první krůčky batolete zakopávajícího a lezoucího po mrtvolách v přecpaném vagonu. 90% ()
Galerie (17)
Zajímavosti (10)
- Během natáčení spadl spolurežisér Joseph Vilsmaier z plošiny ve výšce tří metrů, kvůli této nehodě musel být hospitalizován se středně těžkými zraněními. (hansel97)
- Filmovalo se v bývalém koncentračním táboře Auswitz - Birkenau, a v obcích Krupá a Chrášťany. (M.B)
- Když na nádraží v Berlíně zpanikaří jedna z žen, začne zpívat píseň považovanou za hymnu přeživších holocaustu, a to "Zog Nit Keynmol", známou taktéž jako "Partinazer Lid". Jedná se ovšem o píseň z jazyka jidiš, kterým němečtí Židové zásadně nehovořili a tuto píseň by v té době těžko mohli znát. (hansel97)
Reklama