Grandhotel

Uťápnutá, podivín, erotoman, psychouš. Ještěd je plný nesnesitelně mikroplošných postav, které otravují natolik, že jsem se nakonec těšil na ty nicneříkající dlouhé záběry na vysílač se zírajícím Taclíkem, na jejichž pozadí se občas Muchow utrhne do krásných melodií. Jinak mě ale štve tenhle náhled na svět, kde jsou všichni buď sobečtí nebo hloupí a ti, kteří si opatrně schovávají nějakou zvláštnost, si zaslouží štěstí. (14.12.2007)

Z českých novinek je tato asi nejpovedenější, bohužel i zde se nuda v Česku projevuje výrazněji, než by měla. Přehrávané scény, liškovské frázování hlavní postavy, podivné, nikam nevedoucí zápletky...vlastně jen díky přímé konfrontaci s ještě blbějším Medvídkem a umístění děje na oblíbené místo zvedá hodnocení o jednu hvězdu. Btw. že by se konečně Issová naučila nějakou jinou figuru? Největším pozitivem je určitě výborná hudba J.P.Muchowa (08.10.2007)

Dulava na ránu ale docela jsem mu roli věřil, Tacík hrající jak Liška celkem překvapil, Issová odvedla svůj standard a prsa má fakt pěkný, Mrkvička nevýrazný. Další z řady zahořklých a trpkých komedií na kterou chvíli po její shlédnutí zapomenete a téměř nic si z ní neodnesete. Dialogy jsou místy opravdu těžko stravitelné a prkenné, stejně tak nic neříkající prdloušské charaktery, ze samotného námětu šlo možná vytěžit víc, ale on byl tak špatný že se na něm mnoho stavět fakt nedalo. Nuda, tohle se Ondříčkovi moc nepovedlo. Hudba a Issová za dva puntíky a chtěl jsem dát jednoho fleka i za kameru ale zas takový zázrak to nebyl.. (10.10.2010)

Jako prostě, takhle to nefunguje... Grandhotel už od samotného začátku jeví známky snahy o "artovější snímek pro masy". Nemá cenu nijak pohlížet na děj, ten totiž absentuje, jedná se o starou známou taktiku záznamu z úseku života. Z širšího hlediska ovšem Grandhotel opravdu špatný není, tedy minimálně jeho nápad. Minimálně hotel, jakožto místo děje se totiž nesmírně osvědčuje. Jedná se o jednou z nejvděčnějších filmových lokací, neboť nabízí neomezené množství možností. Postavy se mohou objevit jen za určitým účelem a během několika sekund opět zmizet, není žádný problém dotáhnout na místo děje zajímavé situace od jinud a těch možností je víc... Ondříček jich však bohužel příliš nevyužívá. Jediné k čemu zde hotel slouží je umístění jednotlivých postav na jedno místo. Grandhotel nemá problém s vizuálem, jak tomu u českých filmů bývá, ale se strašným scénářem, kterému moderní režie z bůhví jakých důvodů nejde kupředu, ale všemožně jej ignoruje. Grotesktní sbírka absurdně degradovaných charakterů totiž nemá čím zaujmout, čemuž napomáhá záhadná absence hrdiny, se kterým bychom se mohli identifikovat. (02.03.2008)

„Kdybys večer někam chtěla jít…tak si vem pláštěnku, bude pršet.“ Pro mě osobně jde o Ondříčkův žánrově nejproblematičtější film. Jistě, v základu to je tragikomedie, dostatečně vtipná (i když méně než jindy v porovnání se standardem režiséra) a také mile„posmutnělá“, ovšem místy se tu objevují až překvapivě vážné scény, které byly podle mě zbytečné (třeba takový Franzův odchod ze scény), přitom některé z nich stačilo jen odlehčit. A také je tu vyšší koncentrace hlušších míst (nejdebilnější je pasáž v kuchyni). A to je škoda, protože tyhle detaily to všem těm kladům Grandhotelu kazí. Myslím jimi tu nezaměnitelnou atmosféru (spolu s hudbou a pěknými záběry), řadu vtipných scén (revizor, sedačka, popelnice, obchoďák, nemocniční čekárny, tykání) a hlášek, stejně jako vcelku fungující romantickou linku (nejvíc se mi líbila ta momentka se zvířaty, přišla mi nádherně přirozená) a v neposlední řadě casting a postavy (vydařili se zejména hajzlíci Dulavy a Plesla, no a samozřejmě Taclíkův nesmělý podivín). Vychází mi to ještě na slabší 4*, ale docela „fousově“. „A fakt je to i na mravence?“ – „No jasně, to je úplně na všechno. All in one.“ (08.08.2015)