Maminka slaví 100. narozeniny

Saura si dělá z diváka trochu prču, Anna žije a nevzpomíná nerada. Člověk mu to docela rád odpustí, protože film je plný symboliky, nepřehnaného intelektuálna a konec konců i pravdy o lidských duších. Navíc se skvělou hudbou i kamerou. Chcete si zapíchat s moc krásnou španělkou? Stačí přivézt na venkov paklíček trávy a puknout si s ní jointa na verandě. Pak vás pozve do postele stylem Ano nebo Ne. Opravdu originální milostná scéna. Miluji své syny nade vše, říka přesvědčeně matka, chtějí mě však zabít. I holky tu milujou uniformy, ne na chlapech ale na sobě...Jo a ještě něco: Dejte pozor, jsou tu všude pasti! (08.02.2009)

Po Anne a vlkoch a Elise, mojom živote tretí Saura a stále s rovnakým výsledkom. Nerozumiem, nesmejem sa (aj keď je to označované ako komédia) a teším sa na záverečné titulky. Že sa odlišujem od väčšinového hodnotenia ma neprekvapuje, príjemne by ma však prekvapilo, keby som niekedy v budúcnosti videl Saurov film, po skončení ktorého by som uznanlivo pokýval hlavou a rozmýšľal, či je to na štyri alebo až na päť hviezdičiek. (22.02.2011)

Zatím jediný Saura, který mě nijak zvlášť nechytil – jako by se najednou rozhodl zahrát si na španělského Felliniho (spíš než na Buñuela), ale jeho filmovou magii chtěl nahradit prvky magického realismu ve scénáři; nemá to vášnivou vřelost, na kterou jsem u Saury zvyklý, jen jakousi burleskní jedovatost, nad kterou se dá uznale šklebit, ale ne upřímně smát, postavy, v kterých můžu rozeznávat všelijaké symboly, ale neumím s nimi soucítit, i když mám pocit, že se to ode mě čeká. Možná se mi rozsvítí, až uvidím Annu a vlky (teprve ex post jsem si tady přečetl, že na ni Maminka navazuje) a dozvím se, co že to chybí na zdi v Annině starém pokoji. (30.01.2017)

Saura se vrací do domu, v němž o šest let dříve přebývala Anna s vlky. Opět guvernantka, opět velmi zvláštní rodina, kterou ovládá matka. Pouze žánrově má Maminka blíže ke komedii (ale zase ne o tolik). Pro Annu, moderní ženu z města, je vstup do domu návratem do minulosti. Jeho obyvatelé se převlékají do starých šatů, včetně vojenských uniforem, neustále je vzpomínám zesnulý otec (Franco), cokoli obscénního, pohoršujícího představuje tabu. Problémem filmu nejsou dvě rušivé scény říznuté mysticismem (příchod Juána a finále), ani míšení smrtelně vážného se zcela nevážným, ale povědomost. Je to vlastně Anna a vlci po šesti letech, čili s odstupem pro komedii nezbytným. Náboženství, armáda, rodina. Pořád v minulosti. Změny, k nimž má v Saurově filmografii dojít, Maminka zatím jenom ohlašuje (třeba delší scénou flamenga, jednoho z tanců, jimž budou věnovány samostatné filmy). 70% (09.11.2010)

Ve Španělsku mají tradici příběhy červené knihovny o krásném životě ve velkém domě na kopci. Jedním z velkých úkolů umění je demýtizace těchto pohádek. A tak nás Saura znovu provádí panoptikem různě zdegenerovaných postav, které jsou více méně otroky svých vášní a pudů. I když jednoduché v symbolice, stačí se podívat na pulty knihkupectví obložené falešnými přiběhy o tom, jak je krásné žít na kopci. A tak má pořád smysl natáčet takové filmy. Co se týče politické metafory Španělska, nic se zas tak nezměnilo.Uniformy a válka vymřely (Juan), milovník José objevil různorodost chtíče Evropy a vyrazil se svým penisem do světa, nu a spirituální Fernando si pořídil umělá křídla, která jsou mu nanic. Najednou je Španělsko plné slabých mužů typu Annin manžel, najednou se pro rychlý zisk všechno rozprodává. A do toho útočí Orient (pokoj dcery svůdkyně). (14.04.2009)