Match Point - Hra osudu

Láska bez peněz, nebo peníze bez lásky? Obyčejně vyhrává láska k penězům.. Americký Londýn a v něm motivy osudu, štěstí, vášně a chamtivosti. Nepůvodní Allen nahlíží na zločiny a poklesky, jakožto prostředky boje o místo na slunci, s lehkostí, dráždivostí i nebývalou dávkou cynismu (těžko říct, co cítil amorální penista Chris po posledním „prasátku“, ale soupeři se určitě omlouvat nebude). Apropo, případ, jehož vyšetřování se chopí Spud, snad ani nemohl dopadnout jinak.. (22.05.2018)

Milostný trojúhelník podle Woodyho se mi líbí. Úplně tak nesouhlasím s tím, že se nejedná o klasiku Woodyho Allena. Mě přijde, že jeho rysy byl zachovány. A jestli improvizoval novým směrem, bylo to jen něco příjemného navíc. Upoutala mě vyděračná povaha Scarlett a Jonathan Rhys Meyers jako muž, který si není schopný rozumně si uspořádat život. Vůbec mi ale nevadí, že to udělal nerozumně..bylo to alespoň větší drama. Šílené, ale pěkné.4* (21.08.2011)

Na čí straně bude míček ( štěstěna ) tentokrát? Woody Allen je mistrem vztahových fabulací z nichž vystavuje chytře promyšlené příběhové konstrukce. Co na tom, že se vývoj dalších událostí dá odtušit už z první půlhodiny. S postavami si hraje jako s figurkami na šachovnici nebo ještě lépe jako s loutkami na divadelním jevišti operního domu - do něhož je pasován Londýn coby pódium na němž se odehrává lidské drama. Dějství 1. - Stvoření dokonalého milostného čtyřúhelníku, z něhož dva aktéři nemají o existenci tohoto tělesa ani potuchy. Hlavním středo-bodem není ani láska nýbrž chtíč. Chris je upachtěnou a snaživou existencí, který rozehrává nebezpečnou hru. Je vynikajícím manipulátorem, sebestředným a chladnokrevným hráčem jdoucím si tvrdě za svým. Konfrontován s podobně laděnou Nolou. Jejich charaktery se dokonale doplňují, byť se Chris zapletl s Chloe a Nola s jejím bratrem Tomem. Sourozeneckou dvojicí, která si na nedostatek financí nemůže stěžovat a požitkářsky si užívají života. Intermezzo - Čtyřúhelník je během krátké chvilky přetransformován v klasičtější trojúhelník. Dějství 2. - Z věcí se začínají stávat jen mechanické úkony, ztrácejí a atraktivitě a je třeba vyměnit hračky a dodat životu nový impuls. Rozčarování z nudné šedi zazobaného života a ztráta atraktivnosti sexu jako chvilkového potěšení namísto něhož se vynořuje jen rutinní snaha o početí dítěte. To vše naštěstí vynahrazuje Tomovi Nola ale jen do doby než se i z ní stane jen pouhá vata vyplňující dlouhé chvíle. Tomovi neurotické stavy úzkosti a stísněnosti v práci, kdy nemůže dýchat jsou jen posledními hřebíčky do rakve. A řešení je přitom tak snadné. Match Point si pohrává s lidskými charaktery podobně jako snímek Closer, který je mi ale bližší. Jaký tedy natočil Woody Allen film? Pro někoho stvořil perfektní mozaiku lidských charakterů. Pro ty ostatní jen další nudnou báchorku umocněnou nepříjemným střihem, který nenechá doznít ani operní vsuvky. Jsem rád, že jsem v té první skupině. 8/10 (26.12.2008)

Allen dokáže ke stáru opravdu překvapovat a dokazuje, že ještě zdaleka není na odpis, a pokud má stejně houževnatý kořínek jako jeho tatík, ještě nás, filmové fandy, potěší slušnou řádkou filmů. Match Point - Hra osudu je film, u kterého bych dopředu nedokázal uhádnout jméno režiséra a tvůrce námětu i scénáře. Film se vymyká z tradiční šablony Allenovských intelektuálních konverzaček a je to spíš osudové psychologické drama podepřené kriminální zápletkou. Příběh jednoho kariéristy, který chtěl všechno a nakonec musel hodně obětovat a za jeho vzestup někteří tvrdě zaplatili. Kladem filmu je výborné vykreslení společnosti a psychologického profilu jednotlivých postav příběhu. Velmi uvěřitelná záležitost podepřená skvělým herectvím zúčastněných. Scarlett Johansson je půvabná a podobné femme fatale jí jdou tak nějak samy a ostatní herci předvádí taky koncert. Výrazně evropský film, který patří k těm nejlepším kouskům, jaké kdy Allen natočil. Dokazuje, že umí nejen komedie. Vůbec mi tam nechyběl jako herec. Celkový dojem: 95 %. (17.01.2009)

Je neuvěřitelné, jak si tady Woody Allen s divákem pohrává. Pořád jsem nevěděla, co z filmu vlastně nakonec vyleze. První polovinu se totiž jedná o klasický milostný trojúhelník, kde se nevyskytuje nic originálního, jenže je to tak skvělé natočené, že si režisér udržel mou pozornost po celou dobu a čekala jsem, k čemu všechno spěje. Ovšem ten závěr by mě ani nenapadl, přepadl mě naprosto nepřipravenou a já jen zírala. Skvělá pointa. Proto dávám plný počet hodnocení, protože se jedná o film, který je celou dobu o dva kroky před divákem a já miluji filmy, které mě dokážou svým vyvrcholením naprosto odzbrojit. (23.01.2011)