Match Point - Hra osudu

86% - Úplně jiný Allen, než jak ho známe. Žádný New York a jazz, ale Londýn a opera. Jakoby s touto změnou přišla i změna osobitého stylu. Nikdy jsem od Woodyho neviděl tak vážný film s tak výborně vypracovanou pointou. Zajímavý byl zejména vývoj divákova vztahu k hlavnímu hrdinovi a jeho počínání. Fascinující... (17.04.2006)

Na některé věci se můžete každoročně spolehnout; že v létě bude hnusně, že porostou daně, že nás nenavštíví Marťani, že Woody Allen natočí nový film. Nejspíš film vtipný, o brýlatém neurotikovi řešícím své vztahy za zvuků jazzového soundtracku v centru New Yorku. Anebo taky ne. Jeho vzepření se – již několik let nalajnovanému – schématu lze vnímat jako úmyslnou provokaci, jako snahu přebít nižší uměleckou úroveň posledních filmů, či prostě jako změnu. Match Point je smrtelně vážný (nanejvýš krutě sžíravý), odehrává se v Londýně (ne v New Yorku), jeho hrdiny jsou čerství třicátníci (ne lidé středního věku) a zlomové události podmalovává La Traviata, případně jiná operní árie (ne jazz). Match Point působí jako film mladého (ale zkušeného) režiséra, avšak pouze do momentu kdy si uvědomíte, nakolik se tento „mladík“ inspiroval dílem jistého zkušeného matadora. Všechny aspekty se totiž stále podřizují bravurnímu „allenovskému“ scénáři. Rozdíl můžeme vnímat především v míře „nesvobody“ postav, které do příběhu vstupují s předem rozdanými kartami, což podtrhuje dojem antické tragédie. Právě jejich pravidel v lehce inovovaném hávu zde Allen využívá. Důležitější než vnitřní pochody hrdinů jsou činy, ke kterým směřují. Jak potvrzuje podtitul českého názvu, Allen na atraktivním milostném čtyřúhelníku demonstruje právě onu nevyzpytatelnou hru osudu. ___ Woody Allen natočil temně moralizující (přesto ne morální) romanci o zločinu a trestu s patrnými vlivy Bible, Dostojevského a umění vůbec (proto, nejen pro tamější finanční podporu Londýn, plný galerií, muzeí a divadel). Je pravdou, že Match Point graduje velmi pozvolna, líně a opatrně a někdo by maximální snahu o kulminaci nahromaděného děje v posledních dvaceti minutách nemusel víckrát rozdýchat. Ono to skutečně připomíná vodní vír, který nudí jen při neúčastném pozorování ze břehu a který vás, když do něj spadnete, bude nemilosrdně pohlcovat s vidinou neradostného, nevyhnutelného konce. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Tommy987, jojinecko, Ajantis, mm13, Indy, Martyr (08.05.2006)

„Zařídíš se velmi dobře, dokud to nepokazíš.“ – „A čím to pokazím?“ – „Tím, že po mně vyjedeš.“ Match Point mě sice dostal už napoprvé, nicméně při opakovaných zhlédnutích si jenom potvrzuju jeho kvality a patřičně si ho vychutnávám, ať už to při konečném notně hořkém a cynickém rozuzlení vyznívá jakkoliv. Užívám si výborné herecké výkony filmových sokyň Scarlett a Emily, Woodyho vystavění příběhu (téměř neustále přítomné dusno, vášeň/jiskření i napětí způsobené „tancem“ na tenkém ledu), tvůrcovu škodolibost a hru s divákem (který fandí záporákovi), ale úplně nejvíc hlavního (anti) hrdinu. To, že si s ním Myers výtečně poradil, je jedna věc, ovšem hlavně mě čím dál víc fascinuje psychologie této postavy. Ta slušnost, úlisnost, přizpůsobivost, postupné získávání si pozice na výsluní, na oko podřizování se okolí. Na druhé straně skrytý instinkt lovce, drzost, ambicióznost, sebedůvěra, ledový klid (vychýlený až při „akci“), proměny svědomí a malé, nenápadné náznaky odporu, vlastních plánů a vůle (s postupnou gradací). Jako jediný menší zápor vidím postavu policejního vyšetřovatele, zvláště jeho „wtf“ probuzení (naštěstí taková „noční scéna“ či hození prstenu na něj vcelku nechávají zapomenout). 5*, vždy mě potěší, když Woody předvede jistou ruku i v nekomediálním žánru. (03.07.2009)

Je neuvěřitelné, jak si tady Woody Allen s divákem pohrává. Pořád jsem nevěděla, co z filmu vlastně nakonec vyleze. První polovinu se totiž jedná o klasický milostný trojúhelník, kde se nevyskytuje nic originálního, jenže je to tak skvělé natočené, že si režisér udržel mou pozornost po celou dobu a čekala jsem, k čemu všechno spěje. Ovšem ten závěr by mě ani nenapadl, přepadl mě naprosto nepřipravenou a já jen zírala. Skvělá pointa. Proto dávám plný počet hodnocení, protože se jedná o film, který je celou dobu o dva kroky před divákem a já miluji filmy, které mě dokážou svým vyvrcholením naprosto odzbrojit. (23.01.2011)

Dreiserovská adaptace šmrncnutá Dostojevským. Clyde Griffiths chvílemi naroubovaný Raskolnikovem - ne tentokrát to není Láska a válka, tentokrát se jedná takřka o drama, které na toho, kdo nezná Americkou tragédii, možná může působit i jako solidně se tvářící thriller. Jenomže s takovým divákem Woody asi nepočítá, takže se celou dobu nemůžete ubránit úsměvu nad tím, jak Allen tohle téma vlastně pojal. V každém případě vypointované je to dokonale a s přihlédnutím k tomu, že se jedná vlastně o takový allenovský "apokryf", se nemá cenu vrtat ve scénáři. (18.10.2006)