Match Point - Hra osudu

Na některé věci se můžete každoročně spolehnout; že v létě bude hnusně, že porostou daně, že nás nenavštíví Marťani, že Woody Allen natočí nový film. Nejspíš film vtipný, o brýlatém neurotikovi řešícím své vztahy za zvuků jazzového soundtracku v centru New Yorku. Anebo taky ne. Jeho vzepření se – již několik let nalajnovanému – schématu lze vnímat jako úmyslnou provokaci, jako snahu přebít nižší uměleckou úroveň posledních filmů, či prostě jako změnu. Match Point je smrtelně vážný (nanejvýš krutě sžíravý), odehrává se v Londýně (ne v New Yorku), jeho hrdiny jsou čerství třicátníci (ne lidé středního věku) a zlomové události podmalovává La Traviata, případně jiná operní árie (ne jazz). Match Point působí jako film mladého (ale zkušeného) režiséra, avšak pouze do momentu kdy si uvědomíte, nakolik se tento „mladík“ inspiroval dílem jistého zkušeného matadora. Všechny aspekty se totiž stále podřizují bravurnímu „allenovskému“ scénáři. Rozdíl můžeme vnímat především v míře „nesvobody“ postav, které do příběhu vstupují s předem rozdanými kartami, což podtrhuje dojem antické tragédie. Právě jejich pravidel v lehce inovovaném hávu zde Allen využívá. Důležitější než vnitřní pochody hrdinů jsou činy, ke kterým směřují. Jak potvrzuje podtitul českého názvu, Allen na atraktivním milostném čtyřúhelníku demonstruje právě onu nevyzpytatelnou hru osudu. ___ Woody Allen natočil temně moralizující (přesto ne morální) romanci o zločinu a trestu s patrnými vlivy Bible, Dostojevského a umění vůbec (proto, nejen pro tamější finanční podporu Londýn, plný galerií, muzeí a divadel). Je pravdou, že Match Point graduje velmi pozvolna, líně a opatrně a někdo by maximální snahu o kulminaci nahromaděného děje v posledních dvaceti minutách nemusel víckrát rozdýchat. Ono to skutečně připomíná vodní vír, který nudí jen při neúčastném pozorování ze břehu a který vás, když do něj spadnete, bude nemilosrdně pohlcovat s vidinou neradostného, nevyhnutelného konce. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, Tommy987, jojinecko, Ajantis, mm13, Indy, Martyr (08.05.2006)

Milostný trojúhelník podle Woodyho se mi líbí. Úplně tak nesouhlasím s tím, že se nejedná o klasiku Woodyho Allena. Mě přijde, že jeho rysy byl zachovány. A jestli improvizoval novým směrem, bylo to jen něco příjemného navíc. Upoutala mě vyděračná povaha Scarlett a Jonathan Rhys Meyers jako muž, který si není schopný rozumně si uspořádat život. Vůbec mi ale nevadí, že to udělal nerozumně..bylo to alespoň větší drama. Šílené, ale pěkné.4* (21.08.2011)

Lidé si bojí připustit, kolik toho v životě záleží na štěstí....... Pomali se před námi rozehrává hra mezi čtyřmi mladými lidmi, která posléze dospěje k trojúhelníku. Mileneckému (taky). Avšak pravidla osudu jsou jasná, buď Nola a nebo Chloe. A rozhodování to není jednoduché....... . Když Allen, tak vztahy. Bohužel mě to tempo nudilo. Veškerá zápletka by se dala shrnout v krátké dynamické povídce, která by jistě uchvátila. I mě. Promiň Woody, asi nebudeš můj typ. (01.11.2006)

Romance s pěti minutami romantiky, thriller bez napětí, drama o jednom dramaticky debilním záletníkovi - tento multižánrový film nepřináší růže ani v jedné kategorii. První polovina ještě není žádná (řecká) tragédie, mezi krásnou Scarlett Johansson a profesionálním penistou Jonathanem Meyersem to jiskří, jenže film záhy zaparkuje v nudné usedlosti britských zbohatlíků a zápletku nijak dále nezamotává ani neprohlubuje. Film se neustále opakuje, psychologie postav není příliš prokreslena a zejména charakter Meyerse mě šíleně irituje. Závěrečné pointě sice nemohu vytýkat její záměrnou diváckou neuspokojivost, ale způsob, jakým byla vykonstruována je zjednodušený... 5/10 (14.09.2013)

Nevím proč, ale tenhle film mě baví. Nikdy jsem nebyla fanynka Woodyho Allena, jeho tvorba mě míjí a není mi blízká. Možná právě proto se mi Match Point celkem zamlouvá, jelikož vybočuje z řady "normálních" Allenovských kousků. Už od začátku má nádech tragédie, což ještě umocňuje skvěle vybraná operní hudba. (Okamžitě jsem si sehnala soundtrack) Ačkoliv to nikdo z herců nezahrál špatně, ani mě nikdo z nich výrazněji nezaujal. Tím pádem nejvíc vystupuje Scarlett Johansson svou krásou, i když její hraní mi až zas tak uchvacující nepříjde. Kdo mi vyloženě pil krev byla Emily Mortimer. Závěrečná cirka půl hodinka je zajímavý zvrat a naplňuje tak hlavní myšlenku filmu a poslední záběr má sílu, všechno to můžete vidět v Meyersových očích. (01.01.2011)